Roxolana

Roxolana (Hürrem)
Rosa Solymanni uxor, „Ruska, manželka Sulejmana“ (anonymní portrét ze 16. století)
Rodné jméno	Alexandra Lisowska (?)
Narození	1503 (?) Rohatyn, Rutenie, Polská koruna (dnes Ukrajina)
Úmrtí	15. dubna 1558 (53 let) Istanbul, Osmanská říše (dnes Turecko)
Příčina úmrtí	Anthrax[1]
Místo pohřbení	Sulejmanova mešita
Národnost	pravděpodobně rusínská, ukrajinská či ruská
Povolání	královská choť
Titul	sultánka (od 1524 haseki sultan)
Období	1521–1558
Předchůdce	Máhidevrán
Následovník	Nurbanu jako haseki Mihrimah (převzala některé její pravomoce)
Nábož. vyznání	křesťanství (1505–1521) islám (1521–1558)
Choť	Sulejman Veliký
Děti	Mehmed Selim Mihrimah Bajezid Džihangir
Rod	Osmanská dynastie
Příbuzní	švagrová Hatidže tchyně Hafsa zeť Rüstem Paša
Funkce	Haseki sultan (od 1533)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roxolana či Roxelana^[2] (v dalších variantách Ruziac, Ružica, Rosanna, La Rossa – „Roxolanka“, tj. Ruska, resp. Rusínka), oficiálním trůnním jménem Haseki Hürrem Sultan (1505/1506, Rohatyn – 15. dubna 1558, Istanbul), byla manželkou tureckého sultána Sulejmana Nádherného a matkou jeho následníka Selima II. Díky náhodě se tato původem slovanská dívka stala z unesené otrokyně a posléze konkubíny nakonec právoplatnou manželkou největšího osmanského vládce, jemuž učarovala svou pověstnou krásou i důvtipem.

Život

Mládí

Roxolana se pravděpodobně narodila roku 1505 nebo 1506 v Rohatyni, městě ležícím jihovýchodně od Lvova, v tehdejší Červené Rusi (pozdější východní Haliči), a to snad do rodiny rusínského pravoslavného popa. Jmenovala se zřejmě Aleksandra,^[2][3] možná ale také Anastasja nebo Alena Lisowska.^[4]

Červená Rus byla jakožto hraniční území Polského království a Osmanské říše častým cílem nájezdů jak Tatarů, tak Turků. Ti nejen dobývali a plenili toto území, ale také velmi často odváželi místní obyvatele do otroctví. A takto se kolem roku 1520 dostala mladá Aleksandra do Osmanské říše, přesněji do Istanbulu, aby se stala sultánovou konkubínou.

Manželka vládce

Sulejman I., syn Selima I. Hrozného, byl jedním z nejznámějších tureckých sultánů. V Evropě ho nazývali Nádherný, v Turecku Kanuni („Zákonodárce“) pro zavedení souboru zákonů, vytvořených na podporu zájmů feudálů a připoutání rolníků k jejich usedlostem, jež většinou těmto feudálům náležely; fakticky jeho zákony zavedly v Turecku nevolnictví.

Do sultánova serailu, resp. do jeho harému, zvaného Bab-us-saade („Brána blaženství“), se Roxolana sice dostala jako prostá konkubína, záhy se však stala Sulejmanovou velkou láskou. Sultán jí dokonce věnoval své verše (byl básníkem a psal pod pseudonymem Muhibbi). Zakrátko dosáhla toho, že dosavadní sultánova žena Máhidevrán přišla o Sulejmanovu přízeň, a Roxolana se na roky stala jeho jedinou ženou, již čtvrtou v pořadí, ale první právoplatnou vůbec ve vladařské linii. (Podle zákonů islámu mohl mít sultán čtyři zákonité ženy a tolik souložnic, kolik byl schopen uživit. Podle dynastické tradice se však sultánové až do Sulejmana I. oficiálně neženili.) Zmínky o tom, že Hürrem válčila o své postavení i s jinou Sulejmanovou konkubínou, Gülfem, jsou diskutabilní. Fakticky se Roxolana stala první oficiální Sulejmanovou manželkou, a to roku 1530, kdy se konala svatba. Jejich prvorozený syn se však narodil již v roce 1521; ještě před jeho početím přestoupila na islám.

Po oficiálním svatebním obřadu Sulejman pozvedl Roxolanu do pozice baš-kadin, hlavní ženy. Dal ji jména Haseki („Milá srdci“ – toto pojmenování se od té doby stalo oficiálním titulem sultánek, resp. hlavních žen) a Hürrem (z perského خرم – ḫurram, „Radostná“ či „Radostiplná“). Hürrem byla nejen zkušenou milostnicí, ale i inteligentní, zajímavou společnicí, skvěle se orientující v umění i státních záležitostech. Ve dnech odloučení – Sulejman za svůj život uskutečnil 13 vojenských tažení – si manželé dopisovali vytříbenými verši v perštině a arabštině.

Hürrem, jedna z nejvzdělanějších žen své doby, přijímala zahraniční posly a vyslance, odpovídala na dopisy zahraničních panovníků, vlivných velmožů a umělců. Měla tedy pravděpodobně významný vliv na osmanskou zahraniční politiku; zachovaly se její dva listy polskému králi Zikmundu Augustovi, v nichž vyjadřovala účast po smrti Zikmunda I. Starého. Existuje teorie, že relativně vlídná Sulejmanova politika vůči Polsku měla svůj původ v Hürremině vlivu, jež pociťovala stále silné vazby k rodné zemi.

Je zajímavé, že nikdy neopustila palác s žádným ze svých synů do místa jeho nového působiště, jak tomu bývalo zvykem – sultánovi synové po dosažení určitého věku byli postaveni do čela některé z provincií – důvodem byl zřejmě fakt, že měla nezletilou dceru, která nemohla opustit palác až do svých šestnácti let, a také, že její nejmladší syn Džihangir byl od narození těžce nemocný.

Z její iniciativy (jako první ženy v Osmanské říši) byla v Istanbulu postavena řada mešit, lázně a medresy (náboženských škol), kromě Istanbulu pak i např. v Mekce, Medině a Edirne (Drinopolu).

Roxolana/Hürrem zemřela ve spánku, služebné ji našli mrtvou v posteli 17. dubna 1558.

Potomstvo

V roce 1521 porodila Hürrem sultánu Sulejmanovi syna Mehmeda; celkem porodila Sulejmanovi šest dětí – dceru a pět synů, z nichž jeden (Abdullah) zemřel v útlém věku.

• syn Mehmed (1521–1543)^[5]
• dcera Mihrimah (1522–1578) ∞ Rüstem Paša (1500–1561), turecký velkovezír^[5]
• syn Abdullah (1523–1523)^[5]
• syn Selim (1524–1574) – Sulejmanův nástupce jako Selim II.^[5]
• syn Bajezid (1525–1562)^[6]
• syn Džihangir (1530–1553)^[5]

Svého vlivu na sultána využívala v mocenském boji o následnictví trůnu. Některé prameny jí přičítaly podíl na Sulejmanově rozhodnutí o popravě jeho nejstaršího syna Mustafy (1553) a velkovezíra Ibrahima (1536).^[7] Okolnosti byly ale mnohem složitější. Hlavní příčinou Sulejmanova rozhodnutí bylo v obou případech zneužití pravomocí, které vedlo k destabilizaci říše a bylo odůvodněně považováno za velezradu. Tento vnitřní mocenský boj podporovaly tajně i některé zahraniční mocnosti (císař, Benátčané a Peršané). Je doloženo, že Ibrahim používal během perského tažení (1534–1535) titul a pečeť „sultán Ibrahim“ a tajně jednal se zahraničními diplomaty.^[8]

Osudy dětí

Hürremin syn Mehmed zemřel na neštovice krátce potom, co ho Sulejman jmenoval místo Mustafy sandžakbejem v Manise (1543). Měl stejně jako Mustafa titul následníka trůnu.

Dceru Mihrimah otec v roce 1539 provdal za sandžakbeje Anatolie, svého důvěrníka a vychovatele svých synů Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Po smrti své matky převzala Mihrimah její roli a stala se otcovou rádkyní.^[7][9]

Bajezid zahynul v bojích o trůn se svým bratrem Selimem: s 12 000 svých lidí uprchl do Persie na dvůr šáha Tahmáspa I., a proto byl v Osmanské říši, jež v té době byla s Persií ve válečném stavu, považován za zrádce. Později Sulejman uzavřel s Persií mír a dohodl se s perským šáhem, že Peršané za 4000 zlatých mincí zabijí Bajezidovy spolubojovníky a jeho samotného i s jeho čtyřmi syny předají sultánovým vyslancům. Rozsudek smrti, který Sulejman nad synem vynesl, byl vykonán 28. listopadu 1562.

Syn Džihangir zemřel v roce 1553 na vrozenou vadu (křivice).

Sulejmanovým nástupcem na trůně Osmanské říše se stal v roce 1566 Selim II. „Opilec“, který jej ze všech jeho synů jediný přežil. Selim poskytl stálou finanční podporu sultánce Mahidevrán a dal pohřbít ostatky jejího syna Mustafy v mauzoleu v rámci komplexu Muradiye v Burse.

Ohlasy v kultuře

Její život se stal námětem řady odborných, ale i uměleckých děl, včetně filmových a televizních zpracování. Roxolanina/Hürremina života a osudů si všímali již současníci, zejména benátští, francouzští a polští diplomaté, ovšem ne vždy přesně informovaní, takže časem o ní vznikaly nejrůznější fámy a pověsti.

Prvním, kdo ji uvedl v širší evropskou známost, byl císařský vyslanec u Porty, Augier Ghislain de Busbecq, jenž ji ve svých sebraných relacích Turcicae epistolae („Turecké listy“, 1595) vylíčil jako intrikánku a dobrodružku, jež de facto vládla Osmanské říši sama, ovládajíc svého manžela. Rakouský historik Joseph von Hammer-Purgstall ji ve svých monumentálních Geschichte des osmanischen Reiches („Dějiny Osmanské říše“, 1827–33) zhodnotil podobně nelichotivě, ovšem s uznáním jejích politických schopností. Sultánka je též popsána ve veršovaném cestovním deníku Przeważna legacya iaśnie oświeconego książęcia Krzysztopha Zbaraskiego [...] od [...] Zygmvnta III krola polskiego [...] do [...] soltana cesarza tureckiego Mvstafy w roku 1621 [...] („Důležité poselství knížete K. Zbaraského od polského krále Zikmunda III. k tureckému sultánu Mustafovi v roce 1621“, 1633)^[10] polského básníka a diplomata Samuela Twardowského, jenž z nepochopení dvorních titulů osmanských panovníků rozšířil do světa historku, že Roxolana byla nevlastní sestrou polského krále Zikmunda II. Augusta, což po něm opakovalo více raně novověkých autorů.

Pokud jde o krásnou literaturu, Hürrem je v nové době např. často zmiňována v románu Šťastná hvězda, který je pokračováním románu Krvavá lázeň od finského spisovatele Miky Waltariho. V románu však vystupuje spíše nepřímo, zmiňovaná v řeči či uvažování hlavních postav. Je hodnocena hlavním hrdinou negativně, jako pletichářka odvádějící sultána od správných státnických rozhodnutí.^[11]

Vzpomínky na Roxolanu se snad dochovaly v ukrajinské lidové písni z Bukoviny:

V Rohatyni za svítání

Tam Tataři ukradli dívku

Ukradli dívku Nastěnku

S černým obočím, mladičkou

A vzali jí do Turecka

A prodali do harému.^[12]

Je rovněž hlavní hrdinkou opery Roxolana (Роксоляна) ukrajinského skladatele Denyse Volodymyrovyče Sičynského z roku 1908.^[13]

Nejznámějším filmovým portrétem je patrně turecký seriál Muhteşem Yüzyıl (TIMS production, 2011–14), uváděný v Česku pod názvem Velkolepé století na TV Barrandov.

Zajímavost

Na Roxolaninu počest byl nazván druh opic Langur čínský (Pygathrix roxellana), vyznačující se, tak jako ona, nahoru ohrnutým nosem – „pršákem“.

Reference

Související články

• Rüstem Paša
• Mihrimah Sultan
• Haseki sultan

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roxolana na Wikimedia Commons
• http://www.ucalgary.ca/applied_history/tutor/islam/empires/ottoman/roxelana.html Archivováno 20. 6. 2012 na Wayback Machine.
• VASILEVSKIJ, Michail. Gdě rodilas Roksolana?. Děň. 13. červenec 2005, čís. 124. Dostupné online. ISSN 1563-6445. (rusky)  – obyvatelé městečka Čemerivcy v Chmelnycké oblasti jsou přesvědčení, že rodiště Roxolany je právě u nich
• HEATH, Jennifer, The Scimitar and the Veil: Extraordinary Women of Islam
• Yermolenko,Galina I. Roxolana in European Literature, History and Culture