Rozářín

Rozářín
Náves Rozářína se zvonicí
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Moutnice
Okres	Brno-venkov
Kraj	Jihomoravský kraj
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°3′12″ s. š., 16°44′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	187 (1869)[1], 246 (1880)[1], 279 (1890)[1], 250 (1900)[1], 308 (1910)[1], 330 (1921)[1], 346 (1930)[1], 319 (1950)[1], 0 (1961)[1], 315 (1970)[1], 334 (1980)[1] a 340 (1991)[1]
Katastrální území	Moutnice
Počet domů	39 (1869)[1], 41 (1880)[1], 50 (1890)[1], 52 (1900)[1], 65 (1910)[1], 74 (1921)[1], 77 (1930)[1], 84 (1950)[1], 0 (1961)[1], 83 (1970)[1], 90 (1980)[1] a 110 (1991)[1]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Rozářín
Další údaje
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozářín (dříve někdy též Rozařín, Rosálov, německy Rosalienfeld) je vesnice, součást obce Moutnice v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Se zástavbou Moutnic je zcela spojen.

Rozářín vznikl parcelací moutnického dvora na pravém břehu Moutnického potoka v roce 1784 na pastviskách zvaných výhon. Údajně původními obyvateli byli lidé z Roudnicka^[ujasnit] v Čechách.^[2] Jméno osady vzniklo na památku převorky bývalého kláštera dominikánek u sv. Anny v Brně, Anny Štefany Schneiderové (1743–1801^[3]), která během sedmileté války vypomáhala chudým. Za patronku byla zvolena sv. Rozálie Palermská.^[2]

Bylo zde postaveno 20 domů. První dům zde vystaven byl Josefa Havránka, čp. 11. Číslování domů šlo po popořadě od jihozápadu až po čp.10 a poté po druhé straně ulice od severovýchodu směrem k jihu počínaje domem čp.11. Mezi domovními čísly 15 a 16 měla být tak široká ulice, jako je mezi domy 5 a 6. Číslo 14 mělo stát na Haltýři (přírodní zásobárna vody), ale kvůli velké mělčině a podmáčené půdě, muselo být posunuto.^[2]

Roku 1846 uzavřela obec s Ignácem Polákem z Klobouk u Brna pachtovní smlouvu na pozemky, kde nechal vystavět větrný mlýn. Dlouholetým mlynářem byl Jan Svoboda, původem z Ježova.

V letech 1850–1869 byl Rozářín spojen s Moutnicemi, jinak se jednalo o samostatnou obec. Počet obyvatel se postupně zvětšoval, rozrůstala se také zástavba, takže Rozářín s Moutnicemi již v 19. století srostl. Například v roce 1880 zde bylo 41 domů a 251 obyvatel. O spojení s Moutnicemi se jednalo od roku 1946,^[4][5] nakonec k němu došlo 25. června 1951.^[6] Vzhledem k tomu, že nebylo v té době v Rozáříně více než 100 popisných čísel, bylo ke každému domu připočteno číslo 200, aby nemuselo dojít k přečíslování celé obce. Původní čp. 1 má tak současnou podobu čp. 201, atd.

Roku 1992 Rozářín zanikl i katastrálně, když bylo jeho území začleněno do katastru Moutnic.^[7]

Zástavba Rozářína se nachází v severní části Moutnic, podél silnice na Telnici.

Na jeho návsi se nachází hranolová zvonice, která je zasvěcena sv. Rozálii Palermské.^[4][5] Postavena byla v roce 1905. Nepravidelně se zde ručně zvonívalo například v případě úmrtí a později pravidelně tzv. klekání. Na kapli bylo namalované místní lidové zdobení, které vytvořil Jan Holeček (1934–2022). Roku 2008 kaple prošla rozsáhlou rekonstrukcí a bylo zavedeno satelitní řízení zvonění.

Vývoj počtu obyvatel

Po bitvě u Hradce Králové se pruská armáda, konkrétně 1. pěší pluk, postupně přesunul na jihovýchod směrem k Mikulovu. Na mapě od generála Gustava von Kessel^[10] je zaznačen průběh pochodu. Trasa vedla také přes Moutnice a Rozařín.^[11] Vojáci zde byli ubytování, jak svědčí ústní podání -předávané z generace na generaci - od Anežky Springinsfeldové roz. Buchtové (1841 - 1877) a její dcery Apolonie Havránkové (1866 - 1952).

Vzhledem k velkému počtu osob a nedostatečným hygienickým podmínkám se začala šířit epidemie cholery na území Moravy. Moutnice^[12], Jalovisko^[13], Měnín^[14], Telnice^[15], Třebomyslice^[16], Žatčany^[17], Nesvačilka^[18] Těšany^[19], Šitbořice^[20] a Křepice^[21] jsou sousední obce Rozařínské osady. Všechny tyto vesnice evidovaly mrtvé nakažené tímto onemocněním. Pouze v Rozaříně^[22] nebyl ani jeden občan nakažen, jak je uvedeno v matrice zemřelých a v kronice^[2]. Tato skutečnost je připisována přímluvě sv. Rozálie, jež je ochránkyní proti nakažlivým nemocem. Zajímavostí je i fakt, že místní farníci pořídili do farního chrámu obraz teto světice z roku 1865, tedy rok před vypuknutím zmíněné cholery.

Někdejší učitel Jan Unger pobýval se svoji ženou Ludmilou roz. Rosenbaumovou v Rozaříně č.p. 16 přímo naproti kapličky.^[23] Malíř Oldřich Rosenbaum^[24], bratr zmíněné Ludmily, zde sestru se švagrem navštěvoval. Během jeho pobytu nakreslil obraz kapličky v Rozaříně, akvarel 22x22 cm^[25] a také kapličku zakreslil do místní kroniky. Manželé Ungerovi si obraz vzali s sebou na další působiště. V soupisu uměleckého majetku byl evidován v Uherském Hradišti.^[25]

Jan Unger působil v Olomouci, kde byl zatčen, kvůli aktivní činnosti v Sokolu. Zemřel roku 1942 v Osvětimi.^[26]

Zda obraz stále existuje není doposud známo. Moravské galerie jej ve svých soupisech nemají.

• František Diebl (1770–1859), zemědělský odborník, pedagog, novinář, v Rozáříně žil v letech 1850–1852^[27]
• Filip Lejska (1828–1900), autor Pamětní knihy slavné obce Rozařínské, moutnický rodák, zemřel v Rozáříně^[25]
• Marie Heliana Havránková (1906–1980), řeholnice, Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, rozařínská rodačka
• Rudolf Hrdý (1917–1996), vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, rozářínský rodák
• František Havránek (1918–1944), podplukovník letectva, rozářínský rodák^[28]
• Rudolf Mašek (1918–1942), podplukovník letectva, rozářínský rodák^[26]
• Josef Dohnálek (1935–2005), pedagog, ředitel gymnázia, starosta Boskovic, rozářínský rodák^[29]

• 
  Severní část Rozářína (domy čp. 11, 44, 12 a 76) kolem roku 1950
• 
  Zvonice s křížem na návsi
• 
  Dům čp. 13
• 
  Dům čp. 83
• 
  Pohled na sever se zástavbou Rozářína, v pozadí masiv Výhonu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rozářín na Wikimedia Commons
• RIEDL, Zdeněk. Historie obce Moutnice [online]. Sdhmoutnice.cz, rev. 2008-02-06 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.