Rozšíření poznání dobra

Rozšíření poznání dobra (čínsky v českém přepisu č’ liang-č’, pchin-jinem zhì liángzhī, znaky 致良知) je jeden z pojmů neokonfuciánské filozofie, zásadní pro Wang Jang-mingovu školu mysli.

Neokonfuciánský filozof Ču Si (1130–1200) učil, že svatost či moudrost lze dosáhnout „rozšířením (morálního) poznání“ studiem, „zkoumáním věcí“ (ke-wu).[1] Cílem studia bylo získáním znalostí o vnějším světě a pochopení principu li společného všem věcem. Wang Jang-ming však tvrdil, že princip li je přítomen v mysli/srdci každého člověka[1] a definoval poznání především jako poznání morální, poznání dobra ve vlastním srdci.[2] Učil, že Ču Siho důraz na učení z knih, získávání znalostí, jenom odvádí studenty od toho podstatného, od „učinění úmyslů správnými“ (jak redefinoval termín ke-wu), hledání principu v mysli, vnitřního mravního sebezdokonalování, jehož cílem bylo uvědomit si dobro ve svém srdci/mysli a rozšířit je na všechny věci v každodenním životě.[1] Výsledkem takto pojatého sebezpytování bylo očištění mysli od sobeckých tužeb a její náprava a nakonec dosažení moudrosti. [2]

Reference

  1. ↑ a b c LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 55, 408. 
  2. ↑ a b The Encyclopedia of Confucianism. Příprava vydání Yao Xinzhong. Abington, Oxon: Routledge, 2003. ISBN 978-0-415-51522-1. Heslo Wang Shouren, s. 639–642. (anglicky)