Rozpylec

Rozpylec
	Rozpylec lékařský (Drimys winteri)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	nižší dvouděložné (Magnoliopsida);
Řád	kanelotvaré (Canellales);
Čeleď	winterovité (Winteraceae);
Rod	rozpylec (Drimys); J.R.Forst. & G.Forst., 1776
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozpylec^[1] (Drimys) je rod rostlin z čeledi winterovité (Winteraceae). Jsou to dřeviny s tuhými, střídavými, jednoduchými listy a bílými květy s primitivní stavbou. Rod zahrnuje asi 5 až 7 druhů a je rozšířen v Latinské Americe. Rozpylce jsou považovány za jedny z nejstarobylejších žijících krytosemenných rostlin. Druhy rozšířené ve Starém světě byly přeřazeny do rodu Tasmannia. Rozpylce mají význam zejména jako léčivé rostliny.

Popis

Rozpylce jsou stálezelené, aromatické keře nebo nevelké stromy s tuhými, střídavými, jednoduchými listy. Některé druhy rostou i jako epifyty. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo uspořádané ve vrcholových okolících nebo svazečcích. Kališní lístky jsou v poupěti srostlé, později se rozdělují do 2 nebo 3 laloků. Koruna je bílá, složená ze 4 až 17 nebo i více lístků uspořádaných v 1 až 3 kruzích. Tyčinek je větší počet a mají dužnaté nitky. Gyneceum je složeno ze 3 až 12 (až 24) volných plodolistů. V každém plodolistu je 6 až 26 vajíček. Plodem je souplodí purpurových až černých bobulí.^[2]

Kvetoucí rozpylec Drimys andina
Květ rozpylce Drimys andina
Plody rozpylce lékařského

Rozšíření

Rod zahrnuje (v závislosti na taxonomickém pojetí) 5 až 7 druhů. Je rozšířen v Latinské Americe od jižního Mexika a Střední Ameriky po Patagonii. Druh Drimys confertifolia je endemit ostrovů Juan Fernandez západně od Chile.^[3]

V některých oblastech jsou rozpylce běžnou složkou vegetace, zejména ve středním a nejjižnějším Chile, brazilském státě Minas Gerais, Kolumbii a Kostarice. Nejčastěji se vyskytují v chladných, vlhkých, horských nebo temperátních lesích.^[3]

Ekologické interakce

Květy rozpylců jsou opylovány hmyzem, zejména mouchami, kterým nabízejí nektar ze žláz na prašnících i čnělkách a pyl.^[4]^[5] Květy Drimys brasiliensis jsou navštěvovány zejména brouky konzumujícími pyl.^[6]

Prehistorie

Fosílie přiřazované k rodu Drimys jsou známy ze starších třetihor z období paleocénu. Druh byl popsán jako †Drimys antarctica a byl nalezen na ostrovech u Antarktického poloostrova. Z Austrálie byl popsán druh †Drimys laevifolia eocénního stáří.^[7]

Taxonomie

Nejblíže příbuzné rody jsou Zygogynum (asi 45 druhů v Australasii) a Pseudowintera (4 druhy na Novém Zélandu). V minulosti byl rod pojímán šířeji a byly do něj řazeny i druhy Starého světa, dnes oddělované do samostatného rodu Tasmannia. Rozpylce jsou spolu s dalšími rody čeledi Winteraceae a druhem Degeneria vitiensis považovány za nejstarobylejší žijící krytosemenné rostliny. Starobylé znaky spočívají zejména v morfologii květních orgánů a anatomii vodivých pletiv. Tyčinky jsou ploché, s prašníkovou částí málo diferencovanou od nitky. Okraje plodolistů jsou dosud nedokonale srostlé. Počet květních částí je neustálený. Ve dřevu chybějí pravé cévy a jsou přítomny pouze cévice.^[8]^[9]^[10]^[11]

Zástupci

rozpylec kopinatý (Drimys lanceolata)
rozpylec lékařský (Drimys winteri)^[12]

Význam

Rozpylce mají význam zejména jako léčivé rostliny. Rozpylec lékařský je v Jižní Americe využíván při léčení pestré palety různých neduhů, mezi jinými horečky, vředů, rakoviny, bolestí a infekcí dýchacích cest.^[13] Kůra Drimys roraimensis má peprnou chuť a je v Latinské Americe používána při horečkách a bolestech hlavy či zubů.^[2] Rovněž kůra Drimys brasiliensis, druhu rozšířeného v Brazílii v oblasti Atlantického lesa, je lokálně využívána při kurdějích, horečkách a bolestech břicha a rovněž k aromatizaci jídla.^[14]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky)
↑ ^a ^b SMITH, A.C. The american species of Drimys. Journal of the Arnold Arboretum. Jan. 1943, čís. 24(1). Dostupné online.
↑ WILSON, Karen L.; MORRISON, David A. (eds.). Monocots. Systematics and evolution.. [s.l.]: CSIRO, 2000. ISBN 0-643-09014-2. (anglicky)
↑ WILLIAMS, Geoff; ADAM, Paul. A review of rainforest pollination and plant-pollinator interactions with particular reference to Australian subtropical rainforests. Australian Zoologist. Dec. 1994, čís. 29. Dostupné online.
↑ FAEGRI, K.; VAN DER PIJL, L. The principles of pollination ecology. [s.l.]: Pergamon Press, 1979. Dostupné online. ISBN 0-08-021338-3. (anglicky)
↑ The international fossil plant names index: Drimys [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky)
↑ SINGH, Gurcharan. Plant systematics. An Integrated Approach.. Delhi: Science Publishers, 2010. ISBN 978-1-57808-668-9. (anglicky)
↑ JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky)
↑ BOWES, Bryan G. A colour atlas of plant structure. Iowa State: Manson Publishing, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0813826875. (anglicky)
↑ INGROUILLE, Martin J.; EDDIE, Bill. Plants Diversity and Evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521790970. (anglicky)
↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
↑ FILHO, Valdir Cechinel et al. Isolation and identification of active compounds from Drimys winteri barks. Journal of Ethnopharmacology. 1998, čís. 62.
↑ MARIOT, Alexandre; MANTOVANI, Adelar; DOS REIS, Maurício S. Bark harvesting of Drimys brasiliensis. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 2014, čís. 86(3).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu rozpylec na Wikimedia Commons
Taxon Drimys ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[vengua_9-2] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky)

[smith-3] SMITH, A.C. The american species of Drimys. Journal of the Arnold Arboretum. Jan. 1943, čís. 24(1). Dostupné online.

[wilson1-4] WILSON, Karen L.; MORRISON, David A. (eds.). Monocots. Systematics and evolution.. [s.l.]: CSIRO, 2000. ISBN 0-643-09014-2. (anglicky)

[williams-5] WILLIAMS, Geoff; ADAM, Paul. A review of rainforest pollination and plant-pollinator interactions with particular reference to Australian subtropical rainforests. Australian Zoologist. Dec. 1994, čís. 29. Dostupné online.

[faegri-6] FAEGRI, K.; VAN DER PIJL, L. The principles of pollination ecology. [s.l.]: Pergamon Press, 1979. Dostupné online. ISBN 0-08-021338-3. (anglicky)

[fosil-7] The international fossil plant names index: Drimys [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky)

[singh2-8] SINGH, Gurcharan. Plant systematics. An Integrated Approach.. Delhi: Science Publishers, 2010. ISBN 978-1-57808-668-9. (anglicky)

[judd-9] JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky)

[bowes-10] BOWES, Bryan G. A colour atlas of plant structure. Iowa State: Manson Publishing, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0813826875. (anglicky)

[divev-11] INGROUILLE, Martin J.; EDDIE, Bill. Plants Diversity and Evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521790970. (anglicky)

[fls-12] Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.

[filho-13] FILHO, Valdir Cechinel et al. Isolation and identification of active compounds from Drimys winteri barks. Journal of Ethnopharmacology. 1998, čís. 62.

[mariot-14] MARIOT, Alexandre; MANTOVANI, Adelar; DOS REIS, Maurício S. Bark harvesting of Drimys brasiliensis. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 2014, čís. 86(3).

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

Navigation

Navigace

Tématické portály