Rozsivky
Rozsivky | |
---|---|
Rozsivky | |
Vědecká klasifikace | |
Doména | Eukaryota |
Kmen | Stramenopila |
Podkmen | rozsivky (Diatomeae) (Dumortier, 1821) Cavalier-Smith, 1995 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rozsivky (Diatomeae, syn Bacillariophyceae) jsou velkou skupinou jednobuněčných fotosyntetizujících organismů s dvojdílnou křemičitou schránkou, tradičně řazenou mezi hnědé řasy.
Základní informace
Rozsivky jsou jednobuněčné řasy s dvojdílnou křemičitou schránkou. Skupinu tvoří 285 rodů obsahujících 10 až 12 tisíc druhů (Round et al. 1990). Jejich fotosyntetickými barvivy jsou chlorofyly a a c, fukoxanthin. Chloroplasty mají čtyři obalné membrány a tylakoidy jsou uspořádány v trojicích. Zásobními látkami jsou chrysolaminaran, olej a volutin.
Schránka rozsivek se nazývá frustula. Je tvořena polymerizovaným oxidem křemičitým, který je proti korozi chráněn vrstvou kyselého polysacharidu diatotepinu. Schránku si buňka vytváří aktivním vychytáváním kyseliny křemičité z prostředí rychlostí až 18 molekul za sekundu. Frustula se skládá ze dvou částí (jako krabice s víkem či Petriho miska) – epithéky a hypothéky, z nichž každá má svou plochu (valvu) a boční stěnu (pleuru či cingulum; viz obrázek). Během nepohlavního rozmnožování získá každá z dceřiných buněk jednu část mateřské frustuly a druhou, vždy tu menší, si dotvoří. V případě nedostatku křemíku v prostředí se nepohlavní rozmnožování zastavuje. Podle tvaru frustuly se rozsivky dělí na dvě hlavní skupiny: centrické, radiálně souměrné a penátní, dvoustranně souměrné.
Rozmnožování
Při nepohlavním rozmnožování probíhá rovina dělení rovnoběžně s rovinou valv. Dělení frustuly viz výše. Při zmenšení frustuly pod určitou mez dochází ke smrti buňky či k pohlavnímu rozmnožení.
Centrické rozsivky se pohlavně rozmnožují oogamicky. Z jedné buňky vznikne oogonium s oosférou z další pak antheridium, v němž vzniknou čtyři spermatozoidy s jedním bičíkem. Po splynutí spermatozoidu s oosférou vzniká auxospora, velká buňka s polysacharidickou stěnou, na které se časem začne usazovat stěna křemičitá.
Penátní rozsivky se pohlavně rozmnožují izogamicky nebo anizogamicky. Dvě rozsivky se k sobě přiblíží a vytvoří společný slizový obal. Následně v každé z buněk proběhne meióza a jedna ze vzniklých gamet améboidním pohybem pronikne do druhé frustuly, splyne s jednou z gamet v ní za vzniku auxospory (viz výše).
Ekologie
Rozsivky jsou velmi významnými primárními producenty. Podle některých pramenů připadá na mořské rozsivky 20–25 % roční celkové primární produkce Země. Podle některých pramenů se výrazně, spolu se sinicemi, podílely na vzniku kyslíkaté atmosféry na Zemi. Jsou dominantní skupinou mořského planktonu, zvláště v temperátních a chladných mořích. Významně jsou zastoupeny také ve sladkovodním planktonu a bentosu. Mohou žít také přisedle na pevných podkladech ve vodě, jako jsou kameny, dřevo, rostliny či živočichové. Některé rozsivky žijí i v půdě.
Historie
Nejstarší rozsivky pocházejí z období spodní křídy. Evolučně starší jsou rozsivky centrické. Záznamy o nejmladších penátních jsou z období před 70 mil. let. V rámci hnědých řas jsou monofyletickou skupinou.
Využití
Schránky odumřelých rozsivek tvoří horninu diatomit (křemelinu), který se těží (v ČR například u Borovan u Českých Budějovic) a využívá se jako filtrační či sorpční materiál. V některých oblastech se rozsivky podílely na vzniku ložisek ropy. Vzhledem ke specifickým nárokům některých rozsivek se tyto využívají jako indikační organismy pro určení kvality vody, a to i zpětně v archeologických vykopávkách.
Příklady rodů rozsivek
- Centrické rozsivky:
- Stephanodiscus
- Asteromphalus
- Chaetoceros
- Cyclotella
- Penátní rozsivky:
- Diatoma
- Gyrosigma
- Navicula
- Nitzschia
Taxonomické poznámky
Moderní taxonomové rozsivky oddělují zcela od rostlin a řadí je do samostatné, páté říše živých organismů, Chromista. Zdůvodňuje se to tím, že svými vlastnostmi leží na rozhraní mezi rostlinami a živočichy. V této říši tvoří část jedné ze dvou podříší (Chromobiota), do níž jsou zařazeny jako samostatná třída kmene (oddělení) Ochrophyta.
Třetí možné dělení je řadí do oddělení Heterokontophyta a spolu s ním do čtvrté říše, Protista.
Třída Bacillariophyceae se v současných systémech dělí obvykle na dvě velké podtřídy, a to Eunotiophycidae a Bacillariophycidae.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu rozsivky na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Bactryllium v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Bacillariophyceae - rozsivky. - Server „Sinice a řasy“, Jihočeská univerzita Archivováno 18. 4. 2009 na Wayback Machine.
- TŘÍDA: BACILLARIOPHYCEAE - rozsivky. - Mendelova zemědělská a lesnická univerzita
- Analýza rozsivek. - Jihočeská univerzita – diatomární analýzy v archeologii
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Ecomare/Oscar Bos, Licence: CC BY-SA 4.0
diatoms growing on a silky underground
Autor: user:Karakal (original JPG), Reaperman (SVG version), Licence: CC BY-SA 3.0
Schéma schránky rozsivky.
Autor: Images courtesy of Mary Ann Tiffany, San Diego State University., Licence: CC BY 2.5
Scanning Electron Micrographs of Diatoms.
(A) Biddulphia reticulata. The whole shell or frustule of a centric diatom showing valves and girdle bands (size bar = 10 micrometres). (B) Diploneis sp. This picture shows two whole pennate diatom frustules in which raphes or slits, valves, and girdle bands can be seen (size bar = 10 micrometres). (C) Eupodiscus radiatus. View of a single valve of a centric diatom (size bar = 20 micrometres) (D) Melosira varians. The frustule of a centric diatom, showing both valves and some girdle bands (size bar = 10 micrometres).