Roztoky (zámek)
Roztoky | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | gotický renesanční |
Výstavba | 13. století |
Přestavba | 2. poloviny 14. století po roce 1564 |
Další majitelé | Boryňové ze Lhoty Lichtenštejnové |
Poloha | |
Adresa | Roztoky, Česko |
Ulice | Zámek |
Souřadnice | 50°9′30,22″ s. š., 14°23′58,08″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 17645/2-2291 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | www.muzeum-roztoky.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Roztoky jsou tvrz přestavěná na zámek ve stejnojmenném městě v okrese Praha-západ. Stojí na místě starší gotické tvrze založené snad již ve třináctém století. Během historie se mezi majiteli vystřídalo mnoho šlechtických a měšťanských rodů, z nichž k nejdůležitějším patřili vladykové z Remeše, Boryňové ze Lhoty a Lichtenštejnové. Dochovaná podoba zámku je výsledkem renesanční přestavby ze druhé poloviny šestnáctého století a pozdějších úprav. Areál zámku je od roku 1965 chráněn jako kulturní památka.[1] V zámku sídlí Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy.
Historie
První písemná zmínka o Roztokách pochází z roku 1233, kdy je připomínán Petr z Roztok.[2] Dalším příslušníkem jeho rodu snad byl Ratmír, ale jistě se po Roztokách psali Zdeňka a Ješek v roce 1318.[3] Snad již ve třináctém století vznikla na místě zámku vodní tvrz.[2]
Část vesnice patřila už od třináctého století břevnovskému klášteru, který v ní měl v roce 1296 opatský dvůr. Druhou část vesnice v letech 1369–1374 vlastnil Šimon Bohuslavův z rodu Olbramoviců, kterému patřily také Klecany a část Kosovy Hory. Dalšími majiteli byli pražští měšťané Eberhard z Remeše a po smrti vdovy Markéty od roku 1381 jeho bratr Reinhard z Remeše.[3] Reinhart se svolením krále Václava IV. koupil církevní část Roztok[3] a tvrz dal výrazně přestavět.[2] Tvrz mu patřila až do počátku husitských válek, kdy mu ji roku 1421 zabavili pražané a o tři roky později ji prodali Janovi z Pořešína. Jan brzy zemřel a vdova Barbora Roztoky roku 1425 prodala Lidéřovi z Radkovic.[3]
Lidéř z Radkovic vzápětí odkázal veškerý majetek manželce Alžbětě ze Šestlic a ta se po jeho smrti podruhé vdala za Záviše z Valdštejna. Záviš používal přídomek na Roztokách v roce 1429,[3] kdy tvrz po krátkém obléhání dobylo staroměstské vojsko vedené hejtmanem Zikmundem z Katenčic.[2]
Reinhart z Remeše však byl právoplatným vlastníkem a ještě v roce 1434 v Roztokách vykonával patronátní právo při kapli svatého Jodoka. Královskou odúmrť po něm roku 1454 získal Bedřich z Donína. O rok později ke tvrzi kromě vsi patřila dvě popluží a krčma. Roku 1504 vesnice patřila Albrechtu Rendlovi z Úšavy, který ji o deset let později prodal Václavu Budovci z Budova. Po roce 1520 ji koupil Břetislav Švihovský z Rýzmberka a od něj Ladislav a Fabián Sekerkové ze Sedčic. Ovšem už v roce 1533 na tvrzi sídlil Jan z Donína. Do desek zemských mu majetek zapsali až v roce 1539. Brzy poté je prodal Albrechtu Šlikovi z Holíče. Dalšími majiteli se stali od roku 1544 Hynek Krabice z Veitmile, roku 1545 Lorenc Šlik a ještě téhož roku Eliška ze Smiřic. Ta Roztoky v roce 1547 přenechala manželovi Jiřímu Křineckému z Ronova. Po něm se majitelem stal Jan starší Kalenice z Kalenic, dále nejspíše od roku 1555 Ludvík Šradyn z Šorndorfu a Antonín Cartesius.[4]
Zadlužený Antonín Carterius roku 1565 Roztoky prodal Davidu Boryňovi ze Lhoty, který nechal tvrz přestavět na renesanční zámek. Panství rozšířil o vesnice Lichoceves, Klíčany a Hoštice. Roku 1590 zámek přepadli lapkové spolčení s poddanými. Dobyli jej a vydrancovali, Davida Boryňu zbili a ukradli truhlu s penězi.[2] Později zámek zdědil syn Václav Boryně ze Lhoty, který se zúčastnil stavovského povstání. Ještě v jeho průběhu zemřel a svůj majetek odkázal synu Davidovi. Ten se sice ujal dědictví, ale jako vzbouřenec byl roku 1625 odsouzen ke ztrátě pětiny majetku s tím, že panství prodá Karlovi z Lichtenštejna. Karel Roztoky koupil za šedesát tisíc kop míšeňských grošů, z čehož David Boryně ze Lhoty zaplatil jednu pětinu jako pokutu za svou účast na povstání.[5] Podle Františka Holce byly Roztoky Davidu Boryňovi roku 1623 zkonfiskovány, ale ještě téhož roku je získal zpět jako manský statek a ten vzápětí prodal Karlovi z Lichtenštejna. Během třicetileté války zámek dobylo saské vojsko. Tvrz přitom vyhořela a přišla tak o nejvyšší dřevěné či hrázděné patro, které již nebylo obnoveno.[2]
Lichtenštejnům zámek patřil až do roku 1803.[2] V osmnáctém století nechali Lichtenštejnové postavit v sousedství zámku hospodářský dvůr. Od Lichtenštejnů zámek roku 1803 koupil právník Josef Mader a později jej roku 1839 získali manželé Lederovi, kteří zahájili stavební úpravy s cílem přizpůsobit zámek k nájemnímu bydlení.[6]
Středočeské muzeum
Během první poloviny dvacátého století zámek zchátral natolik, že po roce 1948 byl vydán demoliční výměr a budovu převzal státní statek.[7] Zachránilo ji až založení Okresního vlastivědného muzea. Tomu předcházelo v roce 1953 vytvoření Vlastivědného odboru při Osvětové besedě a otevření Vlastivědné muzejní síně v roztockém Tichém údolí. Okresní vlastivědné muzeum bylo založeno 1. srpna 1957 a jeho činnost se až do roku 1961 zaměřila především na rekonstrukci budovy.[6] V jejím počátku proběhl archeologický výzkum, který odkryl základy nejstarší stavební fáze tvrze.[8] Roku 1963 se muzeum změnilo na Oblastní muzeum a zároveň rozšířilo svou působnost.[6]
Stavební podoba a výzdoba
V nejstarší stavební fázi měl roztocký zámek podobu vodní tvrze. Jádrem tvrze byla čtverhranná věž o straně asi dlouhé asi deset metrů. Stávala v prostoru zámeckého nádvoří na zaobleném tvrzišti obehnaném hradbou a vodním příkopem. Koncem čtrnáctého století dal Reinhard z Remeše věž strhnout a opevnění zesílil o dvě věže, z nichž v jedné bývala brána. Novým obytným stavením se stala snad dvoupatrová budova s arkýřovou kaplí, ve které se dochoval svorník s erbem vladyků z Remeše.[2] Náročné provedení kaple dokládá účast dvorské stavební huti a snahu stavebníků vyrovnat se vysokým vrstvám tehdejší společnosti.[8]
Další výstavba podél obvodové hradby probíhala za Bedřicha z Donína, ale dochovanou podobu zámek získal až při renesanční přestavbě Davida Boryněho ze Lhoty na konci šestnáctého století. David Boryně dal zbořit obě obranné věže a novou vížku nechal postavit nad arkýřem kaple. Budovy zámku byly již v té době nejspíše dvoupatrové, ale nejvyšší patro bylo pouze z hrázděného zdiva a zaniklo ve třicetileté válce. Komunikaci mezi jednotlivými místnostmi umožnily nové nádvorní arkády. V interiéru se změny dotkly především prostor v prvním patře, kde místnosti získaly nové trámové stropy vyzdobené figurálními a ornamentálními malbami.[2]
K památkově chráněnému areálu patří kromě samotného zámku také příkop s mostem, bývalý pivovar, hospodářská budova a zámecký park.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-02]. Identifikátor záznamu 128303 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání František Holec. Svazek VII. Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 726 s. Kapitola Roztoky – zámek, s. 158–159.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Roztoky tvrz, s. 303. Dále jen Sedláček (1891).
- ↑ Sedláček (1891), s. 304
- ↑ Sedláček (1891), s. 305
- ↑ a b c Z historie muzea [online]. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy [cit. 2019-02-02]. Dostupné online.
- ↑ BAYER, Jiří. Roztoky. Zámek a muzeum. Roztoky: Oblastní muzeum v Roztokách u Prahy, 1972. S. 8.
- ↑ a b KAŠIČKA, František. Tvrze středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1984. 80 s. S. 20, 70.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-02]. Dostupné online.
Literatura
- KAŠIČKA, František. Tvrze středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1984. 80 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Roztoky na Wikimedia Commons
- Seznam prací o zámku v Roztokách v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: Lukáš Kalista, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Lukáš Kalista, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Lukáš Kalista, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: