Rubén Darío

Rubén Darío
Rodné jméno	Félix Rubén García Sarmiento
Narození	18. ledna 1867 Ciudad Darío
Úmrtí	6. února 1916 (ve věku 49 let) León
Příčina úmrtí	jaterní cirhóza
Místo pohřbení	Katedrála Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie
Pseudonym	El Príncipe de las Letras Castellanas
Povolání	básník, novinář, diplomat, reportér, spisovatel a autor autobiografie
Významná díla	Azul Zpěvy života a naděje Prosas profanas y otros poemas
Manžel(ka)	Rafaela Contreras (1890–1893) Rosario Murillo (od 1893) Francisca Sánchez del Pozo (1899–1916)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rubén Darío, vlastním jménem Félix Rubén García Sarmiento, (18. ledna 1867 Metapa, dnes Ciudad Darío, Nikaragua – 6. února 1916 León, Nikaragua) byl nikaragujský básník, diplomat a novinář; iniciátor a čelný představitel modernismu (hnutí modernismo) ve španělskojazyčné literatuře, který ovlivnil především španělskou Generaci 98; autor básnických sbírek Prosas profanas y otros poemas (1901), Cantos de vida y esperanza (1905) a El canto errante (1907).

Publikoval již od čtrnácti let.^[1] V roce 1886 opustil Nikaraguu a začal cestovat. Na čas se usadil v Chile, kde v roce 1888 publikoval své první velké dílo, sbírku povídek Azul. Byl v ní ovlivněn parnasismem, ale řada jeho fantastických povídek (a později takových v jeho tvorbě přibývalo, ačkoli již žádné povídky nevydal knižně) již předznamenávala jihoamerický magický realismus.^[2]

V roce 1893 se stal kolumbijským konzulem v Buenos Aires. Zde vydal další významné dílo, sbírku Prosas profanas y otros poemas (1896), která tentokrát reagovala na francouzský symbolismus. V roce 1898 se stal evropským dopisovatelem buenosaireských novin La Nación. Sídlil v Paříži a na Mallorce, ale hodně cestoval i po jiných evropských zemích, delší čas pobýval zejména v Itálii. Porážka Španělska ve válce se Spojenými státy v roce 1898 ho přivedla k mnohem většímu zájmu o politiku. Stal se velkým propagátorem solidarity všech španělsky mluvících národů. Tento zlom se dobře odráží v jeho sbírce Cantos de vida y esperanza (1905). V roce 1907 jmenován nikaragujským velvyslancem v Paříži.^[1]

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 opustil Evropu. Byl nemocný a neměl dostatek prostředků. Ty se rozhodl získat přednáškovým turné po Severní Americe, ale v New Yorku dostal zápal plic a musel se vrátit do vlasti. Krátce poté zemřel.^[3]

Jeho roli ve španělskojazyčné literatuře popsal literární teoretik Ángel Rama slovy: „je to on, kdo rozděluje vody: před Daríem, po Daríovi.“^[4]

• 
  Rubén Darío
• 
  Rubén Darío
• 
  Rubén Darío (1912)
• 
  Rubén Darío (1915)
• 
  Rubén Darío (1916)

• Zpěvy života a naděje, Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1963 (překlad Ivan Slavík)

• Toulavý zpěv, Praha, Mladá fronta, edice Květy poezie 1979 (překlad Václav Suchý)
• El retorno de las carabelas (zvláštní číslo časopisu Svět literatury / El mundo de la literatura). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016. ISSN 0862-8440 (print), 2336–6729 (online). Dostupné online
• Kentaurovy slzy a jiné povídky, Volvox Globator 2019

• Poláková, Dora: Mezi propastí a nebem: fin de siècle v prozaickém díle Rubéna Daría, Praha, Karolinum 2017,

• Tereza Dubrovská – česká překladatelka, která přeložila několik jeho básní

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rubén Darío na Wikimedia Commons
• Osoba Rubén Darío ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rubén Darío