Rudi Lorenz

Rudi Lorenz
Narození10. března 1945
Žilina nebo Zlín
Úmrtí19. ledna 2019 (ve věku 73 let)
Brno
Povolánímalíř, sochař, spisovatel, učitel a grafik
OceněníCena města Brna (1998)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudi Lorenz (10. března 1945 Žilina – 19. ledna 2019 Brno) byl výtvarník a pedagog.

Život

Mgr. Rudi Lorenz se narodil v Žilině. Základní vzdělání nabyl v Brně.[1] V letech 1960‒1964 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, v roce 1968 nastoupil studium na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, ze kterého byl v roce 1971 vyloučen pro nesouhlas s okupací vlasti.[2] Jako známý písničkář projevoval nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy již dříve, po násilném obsazení Československa tvorbou tzv. protestsongů.[1] Od r. 1973 do r. 1982 byl zaměstnán v propagaci u různých firem. Roku 1983 začal žít a pracovat v Brně ve svobodném povolání. V roce 1990 byl plně rehabilitován. V letech 1997‒1999 dokončil studia na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, v r. 1999 pak byl na PF VŠP v Hradci Králové promován a získává akademický titul magistr, Mgr.[2] Jeho diplomová práce na téma Výtvarný dialog mezi nevidomou mládeží a výtvarníkem informovaně rozpracovává dosud opomíjenou tematiku výchovy nevidomého dítěte k estetickému poznávání světa.[1]

Dílo

Rudi Lorenc byl umělec všestranně nadaný. Průběžně působil jako grafik, malíř, ilustrátor, řezbář a sochař. Psal krátké literární útvary, povídky a básně. V minulosti se věnoval (1966 až 1974) folkařské tvorbě (texty, kytarový doprovod, zpěv).[3] Z výtvarných aktivit se do roku 2008 věnoval převážně volné tvorbě (malba, drobná plastika, reliéfy). Na konci roku 2007 založil První brněnskou nekomerční galerii „Ponorka Victoria“, kde se zaměřoval na plastiky, haptické intarzie, grafiku a interiérové plastiky. V tuzemsku začal vystavovat individuálně v roce 1967, pak i kolektivně (přes deset výstav) a nakonec převládly výstavy individuální (přes sto výstav). V zahraničí se účastnil Festivalů kresleného humoru (Jugoslávie, DDR, Řecko, Anglie, Rumunsko), dvakrát vyjížděl do Rakouska a Ruska, naprosto pak převládla účast v německém Zwieselu (devětkrát). Samostatné výstavy uspořádal v Rakousku (třikrát).[2] Výtvarné práce R. Lorenze jsou katalogizovány ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001, L‒Mal.[1]

Rudi Lorenz si uvědomil, že hmotná stránka výtvarného díla má co říct i při „pouhém“ haptickém, dotykovém vnímání, což je významné zejména pro nevidomé a slabozraké. Tomuto tématu věnoval nejen svoji diplomovou práci, ale i své následující výtvarné a pedagogické aktivity právě s handicapovanou mládeží ‒ a to jak v Česku, tak i v Rakousku.[4]

Ilustrace

  • KOZÁK, Roman. Nositelé Jízdního řádu. Sušice: Radovan Rebstöck, 2012. ISBN 978-80-86876-27-6. Dostupné také v Digitální knihovně.

Ocenění

V r. 1992 mu brněnské Kulturní a informační centrum udělilo zvláštní cenu za projekt Výtvarný dialog s nevidomými dětmi.[1] Byla mu udělena Cena města Brna pro rok 1998 v oboru „Užité umění“.[2]

Odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudi Lorenz

Reference

  1. ↑ a b c d e Apogeum. Rudi Lorenz.
  2. ↑ a b c d Ponorka Victoria.
  3. ↑ KNAPP, Karel. Vernisáž – Lorenz, Konečný, polští výtvarníci.. www.zameklinhartovy.cz [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-18. 
  4. ↑ Více viz Brno – Ceny města Brna. Rudi Lorenz.

Literatura

  • Zemřel výtvarník Rudi Lorenz. Severník. Informační bulletin pro městskou část Brno-sever. 2019, březen, s. 7.

Externí odkazy