Rudice – Seč
Přírodní památka Rudice – Seč | |
---|---|
IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 5. července 2022 |
Vyhlásil | Agentura ochrany přírody a krajiny ČR |
Nadm. výška | 506–522 m n. m. |
Rozloha | 6,96 ha[1] |
Správa | AOPK ČR – RP Jižní Morava |
Poloha | |
Stát | Česko |
Okres | Blansko |
Umístění | Rudice |
Souřadnice | 49°19′57,51″ s. š., 16°42′59,12″ v. d. |
Další informace | |
Kód | 6235 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudice – Seč jsou přírodní památka na jihozápadním okraji Rudice v okrese Blansko v Jihomoravském kraji. Nachází se v místech uzavřeného lomu, v němž jsou odkryty tzv. rudické vrstvy spodnokřídových sedimentů s výskytem fosilií a minerálů železa a křemene. Na dně lomu se vytvořila raná sukcesní stádia společenstev, v nichž roste plavuň vidlačka a žije kuňka obecná.
Historie
Chráněné území vyhlásila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v kategorii přírodní památka s účinností od 5. července 2022.[2] Přírodní památka se nachází na území lomu uzavřeného v roce 2018. Těžily se v něm sklářské a slévárenské písky, ale těžba v posledních deseti letech provozu byla jen příležitostná. Jezírka, která se v lomu vytvořila, a nezarostlé části lomu slouží k nelegální rekreaci: táboření, motokrosu a cyklokrosu. Škody způsobují rozkopáváním lomových stěn hledači geod nebo děti při svých hrách.[3] Ložiska železné rudy zde byla těžena už v době halštatské a raném středověku.[4]
Přírodní poměry
Přírodní památka s rozlohou 6,96 hektaru leží v katastrálním území Rudice u Blanska. Nachází se v Drahanské vrchovině v nadmořské výšce 506–522 metrů na území chráněné krajinné oblasti Moravský kras.[2]
Geologie a geomorfologie
Přírodní památka je jediným odkryvem tzv. rudických vrstev.[5] Vrstvy vznikly ve spodní křídě jako výplň až sto metrů hlubokých sníženin v tehdejším členitém reliéfu (geologické varhany) považovaném za nejstarší projevy krasovění v Moravském krasu. Tvoří je přeplavené zbytky a produkty kaolinicko lateritického zvětrávání. Do spodní části byly splavovány sloučeniny železa, které se na styku s karbonátovým podložím srážely a vytvořily limonitové konkrece s příměsí hematitu. Nad nimi se nachází asi sedmdesát metrů mocné souvrství kaolinických křemenných písků, železitých pískovců a kaolinických jílů. Nejsvrchnější vrstvu tvoří sprašové hlíny a u východního okraje lomu se vyskytují izolované zbřidličnatělé devonské vápence.[4]
Střední souvrství písků obsahuje četné pazourky, rohovcové konkrece a křemité geody.[4] Geody mají běžné rozměry tři až sedm centimetrů, ale jsou známy i nálezy dosahující průměru okolo čtyřiceti centimetrů. Jejich dutiny pokrývají krystaly křišťálu, bělavě či žlutavě zakaleného křemene, vzácněji také ametystu. Objevuje se také chalcedon, karneol nebo kašolong.[6] Lom je také paleontologickou lokalitou, z níž pochází nálezy fosilií amonitů, ježovek, mlžů a hub.[4]
Z útvarů neživé přírody jsou předmětem ochrany rudické vrstvy, oxidické železné rudy, křemičité minerály, fosilie a geologické varhany. Cílem ochrany je jejich zachování bez dobývání ze země nebo lomových stěn.[7]
V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Drahanské vrchovině, konkrétně v jejím podcelku Moravský kras a okrsku Rudická plošina.[8]
Podnebí
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT10,[2][8] pro kterou jsou typické teploty −2 až −3 °C v lednu a 17 až 18 °C v červenci. Celkový roční úhrn srážek dosahuje 600–700 milimetrů. Letních dnů bývá čtyřicet až padesát, zatímco mrazových dnů 110–130. Sníh zde leží padesát až šedesát dnů v roce.[9]
Flóra
V lomu se vyvinula dvojice ekosystémů, které byly v přírodní památce zahrnuty do předmětu ochrany. Jsou to makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, u které je cílem zachování raných sukcesních stádií na deseti procentech vodní plochy, a trávníky písčin a mělkých půd – ekosystém obnažených substrátů se sporadickou vegetací. Cílovým stavem je dosažení rozlohy 3,5 hektaru, přičemž osmdesát procent rozlohy by mělo být bez dřevinné vegetace a polovina rozlohy bez bylinné vegetace. Chráněná plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) by měla růst nejméně na ploše sta metrů čtverečních.[10] Z dalších vzácnějších druhů rostlin v lomu roste vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a mech drobnolístek nahý (Discelium nudum).[11]
Fauna
Jezírka vzniklá na dně lomu jsou vhodným životním prostředím pro obojživelníky. Stabilní populaci desítek jedinců má v lomu kuňka obecná (Bombina bombina).[10] Kromě ní se v lomu vyskytuje čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek horský (Ichthyosaura alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufotes viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Z dalších živočichů byli pozorováni ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix), krkavec velký (Corvus corax) nebo veverka obecná (Sciurus vulgaris).[11]
Z druhů hmyzu byly v chráněném území ojediněle pozorovány druhy majka obecná (Meloe proscarabaeus), otakárek fenyklový (Papilio machaon), prskavec menší (Brachinus explodens), svižník lesomil (Cicindela sylvicola), bradavičník Celidus humeralis nebo dřepčíci Longitarsus brunneus a Longitarsus holsaticus.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2022-08-22]
- ↑ a b c Rudice – Seč [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Plán péče o přírodní památku Rudice – Seč na období 2022–2032 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2022-07-01 [cit. 2023-07-25]. S. 11. Dále jen Plán péče (2022–2029). Dostupné online.
- ↑ a b c d ŠTELCL, Jindřich. Rudice – Seč [online]. Česká geologická služba, 1993-11-30, rev. 2017-12-12 [cit. 2023-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Plán péče (2022–2029), s. 7.
- ↑ Plán péče (2022–2029), s. 4.
- ↑ Plán péče (2022–2029), s. 6.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-07-25]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ a b Plán péče (2022–2029), s. 5.
- ↑ a b c Plán péče (2022–2029), s. 9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudice – Seč na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: Jan Helebrant, Licence: CC0
1998 - bývalý kaolinový důl Rudice / former kaolin mine Rudice location: Vilémovice, Czech Republic author: Jan Helebrant comment: scanned from film <a href="http://www.juhele.blogspot.com" rel="noreferrer nofollow">www.juhele.blogspot.com</a>
license CC0 Public Domain Dedication