Rudný důl a hornické muzeum (Harrachov)
| Rudný důl a hornické muzeum Harrachov | |
|---|---|
 Rudný důl v Harrachově | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Maximální hloubka | 362 m |
| Těžba | 380 tisíc tun rud |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Liberecký |
| Okres | Jablonec nad Nisou |
| Obec | Harrachov č.p. 654 |
| Souřadnice | 50°46′6,43″ s. š., 15°26′39,01″ v. d. |
  Rudný důl a hornické muzeum Harrachov | |
| Provozní údaje | |
| Vlastník | I. Krkonošská důlní s.r.o. |
| Období těžby | 1957 až 1992 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Harrachovské ložisko žilného typu je známé již od druhé poloviny 18. století. Hlavní žilná výplň je tvořena fluoritem, barytem, galenitem a křemenem. Kromě toho je zde popsáno dalších 38 minerálů. Průmyslová těžba zde probíhala v letech 1957–1992, od roku 2003 je zde Hornické muzeum s prohlídkovou štolou. V okolí na zalesněném svahu Ptačince jsou patrné propadliny po důlní činnosti rudného dolu.[1]
.jpg)
Rudný důl
Rudný důl je na okraji Mumlavského dolu, uvnitř kopce Ptačinec (951 m n. m.), který se nachází v západním zakončení Západního Českého hřbetu asi 1,5 km jihovýchodně od Harrachova. Průzkumné práce zde byly započaty po druhé světové válce v roce 1947 a v roce 1957 bylo ložisko Severočeským rudným průzkumem předáno těžební organizaci, kterou v té době byly Rudné doly Jeseník, závod Horní Vernéřovice.[2]
Ložisko bylo rozfáráno slepou jámou a sedmi patry po přibližně 50 m. Nejhlubší patro je 362 m pod úrovní štolového patra. Za dobu těžby zde bylo vyraženo téměř 21,5 km chodeb a 5391 komínů. Hlavní štolové patro vede jižním směrem a je ukončeno nouzovým východem ve svahu poblíž Rýžoviště.[3]
V počátcích byly na ložisku předmětem těžby zejména bloky barytového typu. Hlavním využitím harrachovského barytu byla uhelná prádla – úprava uhlí. Pro ten účel byla na Harrachově vybudována drtící a homogenizační linka a barytový produkt byl z Harrachova expedován přímo odběratelům. Baryt se dále používal na výrobu omítkových směsí, které se dávaly například k rentgenům a dalším přístrojům s radioaktivním zářením, do jaderných elektráren atp.[3] Na ložisku se postupně zvyšoval podíl těžby zásob fluoritového typu s nízkým podílem barytu, který byl vhodný jak pro výrobu fluoritového koncentrátu, tak pro výrobu galenitového koncentrátu s podílem stříbra. Již jen v malé míře byly těženy zásoby fluorit-barytového typu jednak pro výrobu zatěžkávadel, jednak pro zpracování na úpravně rud v Sobědruhách u Teplic. Suroviny získané (hlavně ze žil Oldřich a Křemenný val) byly po úpravě používány především v chemickém a hutním průmyslu.[2] Fluorit se mimo výroby zubních past s fluorem používal i pro výrobu teflonu, chladicích kapalin, při výrobě cementu, dával se i do vysokých pecí ke zlepšení tekutosti surového železa.[3]
Těžba po vytěžení více než 380 tisíc tun rud zde byla posledním uživatelem, kterým byly od roku 1961 Rudné doly Příbram, závod Sobědruhy, jako nerentabilní ukončena dne 30. září 1992.[4] Na dole ještě zbývá ověřených 800 tisíc tun zásob rud.[1]
Hornické muzeum
V muzeu je sbírka minerálů fluoritových ložisek, nástroje a pomocná zařízení používaná při těžbě (karbidové lampy a svítilny, dýchací přístroje, vrtací a sbíjecí kladiva, zařízení pro měření škodlivin v ovzduší), důlní mapy, fotografie a dokumenty vztahující se k dolu a k práci na zdejším ložisku. Nechybí ani slavnostní uniformy a epolety horníků.[5]
Štolové patro
Prohlídková trase vede štolovým patrem dolu v délce asi 1000 m. Kromě kompletního těžního stroje se strojovnou jsou zde vystaveny důlní vozíky, elektrická akumulátorová lokomotiva, důlní nakladač, výtah s těžními klecemi v těžní jámě, sklad a také výdejnu trhavin a rozbušek atd. K vidění je i dobíjecí stanice akumulátorových lokomotiv, která ostatně byla na každém ze sedmi pater dolu.[6]
Jakmile byla ukončena těžba a zastavila se čerpadla, bylo všech sedm pater pod štolovým patrem zatopeno vodou. Hladina vody sahá zhruba 12 metrů pod prohlídkovou štolu. Voda do dolu prosakuje z povrchu a také z pramenů a nedaleké řeky Mumlavy. Průměrná celoroční teplota ve štole se pohybuje mezi 7–10 °C.[1]
Galerie
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Cesta k hornickému muzeu od Harrachova
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Harrachov, těžní vozík před rudným dolem
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Harrachov, rudný důl a hornické muzeum
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0Haly bývalé úpravny rud
Odkazy
Reference
- ↑ a b c HOŘENÍ, Jaroslav. Harrachov není jen rekreačním střediskem. Má za sebou i významnou důlní minulost [online]. Praha: Český rozhlas, 2018-02-06 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Vývoj těžby na ložisku Harrachov [online]. zdarbuh.cz, 2008–2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c PAVLÍČKOVÁ, Jana. Harrachovský kopec ukrývá 22 kilometrů štol, horníky tu trápila zima a bláto [online]. Praha: iDNES (Mafra, a.s.), 2018-07-18 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Hornické muzeum v Harrachově [online]. Praha: Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism, 2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Hornické muzeum Harrachov [online]. Harrachov: I. Krkonošská důlní s.r.o., 2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Hornické muzeum Harrachov [online]. Harrachov: TIC Harrachov, 2021 [cit. 2021-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-09.
Literatura
- STARÝ, J., KAVINA, P., VANĚČEK, M., SITENSKÝ, I., KOTKOVÁ, J., HODKOVÁ, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu rudný důl a hornické muzeum Harrachov na Wikimedia Commons - Historie ložiska Harrachov na zdarbuh.cz
- Hornické muzeum a štola v Harrachově na vyslapy.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: Jakub Friedl from Prague, Czechia, Licence: CC BY-SA 2.0
Drift of Harrachov mine. Štola harrachovského dolu.
Drift of Harrachov mine (now Harrachov Mining Museum). Photo taken during LARP game held at SUSE Labs conference in Harrachov (Indian Summer 2006).
Štola harrachovského dolu (důl je dnes součástí muzea hornictví). Fotografie pořízena během LARP hry pořádané v rámci konference SUSE Labs (Indian Summer 2006).
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Harrachov, okres Semily. Čp. 654, budovy rudných dolů – Hornického muzea Harrachov, haly.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Harrachov, okres Semily. Čp. 654, budovy rudných dolů – Hornického muzea Harrachov.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Harrachov, okres Semily. Čp. 654, budovy rudných dolů – Hornického muzea Harrachov, důlní vozík.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Harrachov, okres Semily. Čp. 654, budovy rudných dolů – Hornického muzea Harrachov.
Picture of miner's tools rotated by 180 degrees. This icon is used for closed down mines.
.jpg)
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Harrachov, okres Semily. Čp. 654, budovy rudných dolů – Hornického muzea Harrachov.