Rudolf Apponyi

Rudolf hrabě Apponyi
Hrabě Rudolf Apponyi jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci: 1871 – 1876
Předchůdce	Richard Klemens Metternich
Nástupce	Felix Wimpffen
Rakousko-uherský velvyslanec ve Spojeném Království
Ve funkci: 1856 – 1871
Předchůdce	František de Paula z Colloreda-Waldsee
Nástupce	Friedrich Ferdinand von Beust
Rakouský vyslanec v Bavorsku
Ve funkci: 1853 – 1856
Předchůdce	Valentin Esterházy
Nástupce	Edmund Hartig
Rakouský vyslanec v Sardinii
Ve funkci: 1849 – 1853
Předchůdce	Karl Ferdinand Buol-Schauenstein
Nástupce	Ludvík Paar
Narození	1. srpna 1812 Karlsruhe
Úmrtí	31. května 1876 (ve věku 63 let) Benátky
Choť	Anna Alexandrovna z Benckendorffu
Rodiče	Antonín Apponyi a Marie Tereza Nogarolová
Děti	Sándor Apponyi Helena Apponyiová z Velkých Oponic
Profese	diplomat
Commons	Rudolph Apponyi (ambassador)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf hrabě Apponyi (maďarsky gróf Apponyi de Nagy Appony Rezsö, německy Rudolf Graf Apponyi von Nagy Appony, 1. srpna 1812, Karlsruhe – 31. května 1876, Benátky) byl rakouský a rakousko-uherský diplomat z uherského rodu Apponyiů. Od mládí působil v diplomatických službách, později proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii (1856–1871), svou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876).^[1][2] Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Apponyiů, byl starším synem diplomata hraběte Antonína Apponyiho (1782–1852) a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky von Nogarola (1790–1874).^[3] Narodil se v Karlsruhe (jeho otec byl tehdy vyslancem v Bádensku). Dětství strávil s otcem v Itálii a Francii, po otcově vzoru vstoupil v mládí do diplomatických služeb. Několik let strávil jako atašé v Petrohradě,^[4][5], v roce 1844 se vrátil k otci do Paříže a byl zde velvyslaneckým radou.^{[pozn. 1][6]} Byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství (1847–1849), kde souběžně vykonával funkci diplomatického zástupce pro Hesensko.^[7] V revolučních letech 1848–1849 byl krátce vyslancem v Toskánsku, poté vyslancem v Sardinském království (1849–1853). Následovala diplomatická mise v Bavorsku (1853–1856). Patnáct let strávil v Londýně (1856–1871), kde byl napřed vyslancem a od roku 1860 velvyslancem. I když patřil ke zkušeným diplomatům, v klíčových momentech mezinárodních konfliktů se mu nepodařilo vyjednat britskou podporu pro Rakousko (válka se Sardinií, 1859, prusko-rakouská válka, 1866). Svou diplomatickou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876). Vzhledem k novým poměrům ve Francii a republikánskému zřízení zde Apponyi již nemohl tolik uplatňovat svou pozici vysoce postaveného aristokrata. Odvolán byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů koncem dubna 1876 a o měsíc později zemřel v Benátkách.

Užíval šlechtický titul hraběte, který rodině náležel od roku 1739. Jako příslušník staré šlechty byl již v roce 1830 jmenován c. k. komořím.^[8] Ve funkci vyslance v Bavorsku obdržel v roce 1854 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[9] Během diplomatické kariéry získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Mimo jiné byl také členem uherské Sněmovny magnátů.^[10]

• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1871)^[11]
• Řád zlatého rouna (1865)^[12]
• velkokříž Leopoldova řádu (1861)^[13]

• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
• velkokříž Řádu nizozemského lva (Nizozemsko)
• velkokříž Domácího řádu věrnosti (Bádensko)
• komandér Konstantinova řádu svatého Jiří (Sardinie)

V roce 1840 se v Petrohradě oženil s hraběnkou Annou Alexandrovnou Benkendorffovou (1818–1900), dcerou ruského generála a policejního ministra Alexandra Benkendorfa (1781–1844), svatebního obřadu se zúčastnil i car Mikuláš I. Hraběnka Anna Apponyiová se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu Hvězdového kříže.

Manželé měli dvě děti, syn Alexandr (Sándor) (1844–1925) proslul jako sběratel umění a byl nejvyšším komořím Uherského království. Dcera Helena (1848–1914) se provdala za knížete Paola Borghese. Přes svou manželku byl Rudolf Apponyi spřízněn s významnými představiteli nejvyšší ruské šlechty, jeho švagry byli kníže Grigorij Petrovič Volkonskij a kníže Sergej Viktorovič Kočubej.

Rudolfův bratranec Jiří Apponyi (1808–1899) patřil k významným osobnostem uherské politiky 19. století, byl mimo jiné nejvyšším kancléřem.

Rudolf Apponyi byl majitelem velkostatku Lengyel v župě Tolna v jižních Uhrách. K velkostatku patřilo přes 4.000 hektarů půdy^[14] a zámek Lengyel, který však Rudolf vzhledem ke svému prakticky celoživotnímu pobytu v zahraničí nenavštěvoval.^[15]

• Apponyiové

• Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Apponyi z Velkých Oponic na Wikimedia Commons
• Rudolf Apponyi in: Österrichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
• Rodokmen Apponyiů dostupné online