Rudolf Bárta

Prof. Dr. Ing. Rudolf Bárta, DrSc
prof. dr. Ing. Rudolf Bárta DrSc (1946)
prof. dr. Ing. Rudolf Bárta DrSc (1946)
Rodné jménoBarta
Narození30. ledna 1897
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. března 1985 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materVŠCHT Praha
PracovištěÚstav silikátů
Obormateriálové inženýrství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
dědečekFerdinand Barta (1838–1892)[1][2]
babičkaBarbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878)[3]
otecRudolf Barta (1868–1952)[4]
matkaBožena Bartová (rozená Tichá) (1875–1943)[5]
manželkaMarie Bartová (rozená Troltschová) (* 1898; svatba 1919)[6]
synJiří Bárta (1920–2002)[7][8]
synČestmír Bárta (* 1926)[9]
vnukJiří Bárta (* 1948)[9]
vnukČestmír Bárta (* 1954)[9]
vnučkaAdrienna Demlová-Bartová (* 1959)[9]
Rudolf Bárta (1897–1985)
Jeho otec Rudolf Bárta (1868–1952)

Rudolf Bárta (30. ledna 1897, Praha[10][11] – 1. března 1985, Praha) (někdy uváděn jako Rudolf Barta mladší) byl chemik a technolog (badatel v oblasti chemie silikátů); podnikatel (průmyslník)[12] v oboru keramiky, skla a staviv; zakladatel časopisu Silikáty (dnes Ceramics-Silikáty);[12] pedagog (profesor chemie na VŠCHT[7] a děkan chemické fakulty ČVUT[12]). Přednosta Ústavu pro sklářství, keramiku a zkoušení staviv a člen několika mezinárodních vědeckých společností.[12] Autor stovek vědeckých prací a řady základních vysokoškolských učebnic z oboru sklářství, technologie cementu, žáruvzdorných materiálů a keramiky.[12][13]

Život

Rodinný původ

Rudolf Barta se narodil dne 30. ledna 1897 v Praze do podnikatelské rodiny Bartů, kteří patřili k významným podnikatelům v oboru výroby staviv.[7] Jeho dědeček Ferdinand Barta (1838–1892) se zabýval výrobou vápna a cementu prakticky od 60. let 19. století, založil firmu Ferdinand Barta a spol. a později se svým společníkem Karlem Tichým provozoval firmu Barta a Tichý, která vlastnila (v pražských Hlubočepích) tovární komplex na výrobu vápna, cementu a keramiky.

Jeho otcem byl Rudolf Barta (1868–1952), který pokračoval až do roku 1938 v komerčních aktivitách firmy na výrobu stavebních hmot. Firma Barta a Tichý, jíž byl spoluvlastník, se během jeho působení značně rozšířila a od 20. let 20. století pak vystupovala pod zkráceným označením Prastav a. s. (Spojené pražské továrny na staviva, a. s.). (Rudolf Barta zastával v Prastavu funkci generálního ředitele.[7])

Jeho matkou byla Božena Bartová (rozená Tichá) (1875–1943),[5] s níž se Rudolf Barta (1868–1952) oženil v roce 1896. Božena Tichá byla jedinou dcerou Bartova firemního společníka Karla Tichého[14] a Rudolf Barta (1868–1952) se tak v roce 1896 stal zetěm Karla Tichého.

Studia

Na přání svého otce Rudolfa Barty se ještě během svých studií na reálce Rudolf Bárta vyučil kamenickému řemeslu.[7] Chemickou fakultu české techniky v Praze navštěvoval v letech 1914 až 1916 a poté přešel na českou techniku do Brna, kde nakonec v roce 1918 odpromoval.[7] Během svých brněnských vysokoškolských studií pracoval Bárta na keramickém oddělení u Otakara Kallaunera (1886–1972) jako soukromý asistent.[7] A také zde v listopadu roku 1918 obhájil Bárta svoji doktorskou práci s názvem O nasákavosti keramických výrobků.[7]

Působení ve firmě

Do výzkumného a zkušebního ústavu firmy Prastav v Radotíně, který patřil do rodinného podniku, nastoupil Rudolf Bárta v roce 1919 a ještě v témže roce se oženil s Marií Troltschovou (* 1898).[6][7] (Marie Troltschová byla vnučka českého technika, průmyslníka a vynálezce Františka Křižíka.[7])[pozn. 1] Komerčním radou byl Bárta jmenován v roce 1926.[7] V listopadu 1938 opustil vedení podniku Prastav Rudolf Barta (odešel do důchodu) a svoje ředitelské místo přenechal od 1. ledna 1939 svému jedinému synovi Rudolfu Bártovi (ten, na rozdíl od svého otce, používal v příjmení dlouhé „á“).[18][7] Pod jeho vedením získala v Prastavu silný finanční podíl Živnobanka, ale autonomii rozhodování firmy to neohrozilo. Oproti roku 1921 se produkce firmy zvýšila jedenáctinásobně a výrazně byly posíleny i exportní aktivity firmy.[18]

Od praxe k teorii

A byl to právě Bárta, kdo si uvědomil nezbytnost teoretického poznání technologie výroby stavebních hmot a na to konto prováděl chemické, fyzikální a mikroskopické analýzy nejen vstupních surovin, ale i polotovarů a finálních výrobků – staviv.[7] Tak se od praxe výroby postupně dostával i k její teorii, technologii a chemické podstatě výrobních dějů.[19] Účast na zahraničních vědeckých konferencích mu zároveň přinesla i odborné kontakty s řadou netuzemských odborníků v oboru (W. De Keyser, P. P. Budnikov[20] a jiní).[7]

Pedagogická činnost

Současně s pronikáním do teorie technologie výroby stavebních hmot začal Bárta přednášet na vysoké škole.[7] Svůj zájem směřoval na problematiku technologie keramiky, žáruvzdorných materiálů a skla.[19] Jako soukromý docent pro technologii a zkoušení keramických hmot se v roce 1927 habilitoval na české technice v Brně a později (1930) začal působit i na ČVUT v Praze.[7] Onemocnění profesora sklářství a keramiky Josefa Buriana[pozn. 2] přivedlo Rudolfa Bártu od roku 1934 k přednášení (suplování) původně Burianem vedeného předmětu Sklářství a keramika na Chemické fakultě ČVUT.[7] O čtyři roky později (1937/1938) byl pak Bárta jmenován nejprve mimořádným profesorem ČVUT v Praze v oboru technologie silikátů[19] a po druhé světové válce (v roce 1945/1946) pak řádným profesorem.[7][19] Rudolf Bárta zastával i funkci děkana a prorektora školy.[7]

Druhá světová válka

Jako významný podnikatel, vlastenec,[19] aktivní člen (funkcionář) vedení Československé obce sokolské (ČOS) (člen Sokola Praha IV; člen předsednictva ČOS a člen předsednictva vzdělávacího výboru ČOS.[21]) byl Rudolf Bárta dne 8. října 1941 zatčen gestapem v rámci německé represivní Akce Sokol a následně vězněn nejprve v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín a od 15. ledna 1942 pak v koncentračním táboře v Osvětimi, odkud byl 2. června 1942 propuštěn.[21][pozn. 3]

  • Vězeňská identifikační trojfotografie Rudolfa Bárty (vězeň číslo 25 668) v Osvětimi

Do správní rady firmy Prastav bylo dosazeno několik Němců, kteří zde setrvali až do konce druhé světové války.[19] Jedním z důvodů Bártova zatčení mohla být i strategická poloha původního komplexu továren (vápenka, cementárna, keramička) na okraji Prahy v Prokopském údolí v těsné blízkosti Prokopského lomu.[19][pozn. 4]

Po druhé světové válce

Znárodnění

Dne 19. května 1945 byla do firmy Prastav dosazena (na základě Dekretu prezidenta republiky číslo 5/1945 Sbírky) národní správa.[19] Ta převzala celý podnik na dobu než budou dořešeny majetkové otázky.[19] Ihned po skončení druhé světové války (již v květnu 1945) se Bárta (po návratu z KT v Osvětimi) opět ujal vedení firmy Prastav[7] a podnik vedl „de iure“ až do jeho znárodnění dne 24. října 1945.[18] Znárodnění dolů a některých průmyslových podniků bylo vyhlášeno Dekretem číslo 100/1945 Sbírky, ale teprve na základě Vyhlášky ministra průmyslu číslo 63 ze dne 7. března 1946 došlo k majetkovému „rozbití“ firmy a začlenění jejích částí do dalších podniků.[19] V průběhu roku 1946 tak došlo k začlenění majetku Prastavu jednak do podniku České cementárny a vápenice, národní podnik s určeným hlavním závodem v Králově Dvoře (jinými slovy: Královodvorská cementárna) a dále pak do Ústředního podniku Československé keramické závody, n. p. (jinými slovy: Rakovnické keramické závody).[19] Nějakou přechodnou dobu byl Rudolf Bárta (v roce 1946) členem představenstev obou těchto podniků.[7][pozn. 5]

Opuštěnou podzemní továrnu v Prokopském lomu během několika týdnů od skončení druhé světové války obsadila armáda a postupem času (za dočasné koexistence s dělníky, kteří v části lomu ještě dotěžovali až do roku 1966 vápenec) zde vybudovala veřejnosti nepřístupný vojenský objekt.[19] Koncem 60. let 20. století se výroba z hlubočepské keramičky přesunula mimo Prahu a její budovy zůstaly opuštěny.[18] Vápenka v Hlubočepích ukončila provoz roku 1968 a byla zbourána.[18]

Pedagogická činnost

Po druhé světové válce a obnovení sokolské organizace (ČOS) navázal Rudolf Bárta na svoji činnost v ČOS. Vykonával funkci prvního náměstka vzdělavatele; byl též předsedou komise pro sokolské dějiny a druhý odboj, předsedou Slovanského výboru a působil jako důvěrník sokolských žup Plzeňské a Podřipské.[21]

Po druhé světové válce navázal Bárta na svoji pedagogickou činnost na ČVUT a to poté, co byl v roce 1945/1946 jmenován řádným profesorem.[7] Vykonával funkci vedoucího katedry sklářství a keramiky a přednostu Ústavu sklářství, keramiky, technologie a zkoušení staviv.[7][19] Byl to také Rudolf Bárta, kdo v roce 1949 zřídil postgraduální kurs Keramické inženýrství.[7] Bárta se stal vedoucím Katedry technologie silikátů na VŠCHT poté, co se chemická fakulta v roce 1953 osamostatnila a přeměnila na Vysokou školu chemicko-technologickou.[7] Profesor Bárta vyučoval předmět Žáruvzdorné hmoty[7] a původně empirické pojetí výuky postupně změnil na koncepci výkladu, který byl založen na přísně fyzikálně chemických technologických základech.[7]

Na vysokých školách působil profesor Rudolf Bárta až do druhé poloviny 50. let 20. století.[19] Na základě tzv. třídně politických prověrek[19] byl v roce 1958 okamžitě vyhozen (přesněji řečeno: „poslán nuceně do důchodu“).[7] I přes tuto skutečnost ale Rudolf Bárta nepřestal vědecky dále pracovat a publikovat.[7]

Profesor Rudolf Bárta měl během svého pedagogického působení mnoho žáků a studentů. Byl mezi nimi i profesor chemie Vladimír Šatava (1922–2014), který přednášel na katedře silikátů Vysoké školy chemicko-technologické.[7] Dalším z Bártových žáků byl český chemik a emeritní profesor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Jan Hlaváč (1926–2018).[7] K Bártovo žákům patří i profesor na Massachusetts Institut of Technology v USA Ing. Svante Procháska, CSc. (Svante Procházka) (* 1928)[7]

Závěr

Profesor Rudolf Bárta zemřel 1. března 1985 v Praze.[19]

Publikační činnost (výběr, chronologicky)

Za svůj život Bárta publikoval přes 400 odborných statí.[19][7]

  • O primérních kaolinech moravských, in: Zprávy Československého svazu pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek 1, 1918, Odb. 2, č. 2, strany 7 a dále (s Otakarem Kallaunerem);[7]
  • Červený mramor slivenecký, in: Věda přírodní 1, 1920, stránky 82 a dále;[7]
  • Technicky důležité vlastnosti mramorů, in: Zprávy Československého svazu pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek, 1923, číslo 4, strany 1 a dále;[7]
  • Kamenina, in: Vědecké spisy Masarykovy akademie práce, 1921, ř. I, číslo 2, strana 102;[7]
  • Oteplování cementu při tuhnutí, in: Chemický obzor, 1935, číslo 3, 4 strana;[7]
  • Jak může kolísati jakost vápna v kruhovce, in: Stavivo 16, 1935, číslo 20, strana 19;[7]
  • BARTA, Rudolf. Keramika. Část 1, Cihlářské zboží. Praha: Česká společnost chemická, 1941. viiI-626 s. Chemická technologie; díl I. sešit 7.[7]
  • Buližníky – nová surovina pro výrobu dinasu, in: Zprávy Československé keramické a sklářské společnosti 25, 1949, čísla 2–4, stránka 150 a dále (s A. Orlovem aj.);[7]
  • BARTA, Rudolf a ŠATAVA, Vladimír. Teoretické základy sklářství a keramiky: (určeno) pro posluchače katedry technologie a silikátů. 1. díl a 2. díl; 1. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1951–1954. (2. díl měl 387 stran); Učební texty vysokých škol ( Vysoká škola chemická v Praze). Katedra technologie silikátů.
  • V roce 1952 vyšla Bártova čtyřdílná učebnice Sklářství a keramika, která se dočkala řady vydání:[19]
    • BARTA, Rudolf. Sklářství a keramika: pomůcka pro studující středních odborných i vysokých škol; 1. díl, Maltoviny. 1. vydání Praha: Průmyslové vydavatelství, 1952. 140 stran. Knižnice keramického průmyslu; svazek 5.[7]
    • BARTA, Rudolf. Sklářství a keramika. 2. díl, Hrubá keramika. 1. vydání Praha: Průmyslové vydavatelství, 1952. 241 stran; Knižnice keramického průmyslu; svazek 6.[7]
    • BARTA, Rudolf. Sklářství a keramika: učební příručka pro studující vysokých škol i středních odborných škol. 3. díl, Jemná keramika. 1. vyd. Praha: Průmyslové vydavatelství, 1952. 170 stran. Knižnice sklářského průmyslu; svazek 9.[7]
    • BARTA, Rudolf. Sklářství a keramika: učebnice pro studující středních i vysokých škol a studijní pomůcka pro pracovníky sklářských výzkumných a vědeckých ústvů. 4. díl, Sklo a smalty. 1. vyd. Praha: Průmyslové vydavatelství, 1952. 213 stran. Knižnice sklářského průmyslu; svatek 8.[7]
  • Využití odpadních zemin a uhelných odpadů Severočeské hnědouhelné pánve, in: Stavivo, 32, 1954, stránky 160 a dále (s Františkem Srbkem);[7]
  • Chemie a technologie silikátů, 1959;[7]
  • Další známou učebnicí byla v roce 1961 vydaná Bártova Chemie a technologie cementu:[19]
    • BARTA, Rudolf. Chemie a technologie cementu. 1. vydání; Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 1107 stran; Československá akademie věd. Sekce technická.[7]

Vědecký a technický přínos

Profesor Rudolf Bárta se, stručně a laicky řečeno, zabýval keramikou, žáruvzdornými materiály a sklem.[19] Ve vědecké kvalifikaci se ale zabýval oborem tzv. nerudných surovin, kam spadají kaoliny, dinasové suroviny, mramory a podobně.[7] Dále se odborně věnoval chemii a technologii keramiky, skla, cementu, silikátových a žáruvzdorných materiálů.[7]

  • Do průmyslové praxe Bárta zavedl nejen řadu nových strojů a technologických postupů, ale i využívání nových surovin a technických hmot.[7] [pozn. 6]
  • Na československých vysokých školách, ve výzkumných ústavech a v průmyslových laboratořích se po roce 1945 začala využívat tzv. diferenční termická analýza (DTA),[7] jejímž průkopníkem v chemii se profesor Rudolf Bárta stal.[19][pozn. 7]
  • Profesor Bárta studoval vlastnosti hydraulických vápen, výrobu slinutého korundu (pro účely elektrické izolace) a (spolu se svým synem mineralogem Čestmírem Bártou) syntézu žáruvzdorného nerostu mullitu.[7][pozn. 8]
  • Vliv městské atmosféry na stavební kámen navrhl Bárta experimentálně sledovat již v roce 1922; ve 30. letech 20. století doporučoval využívat beton při stavbě silnic v Československu.[7]
  • V letech 1927 až 1939 Bárta sestavoval každoroční zprávu o pokrocích ve vápenictví určenou pro Jednotu průmyslu vápenického v Československu.[7]
  • Přispíval do francouzského časopisu Revue des materiaux de construction (česky: Přehled stavebních materiálů) referáty mapujícími československou odbornou literaturu, která se zabývala stavebními hmotami a jejich vlastnostmi.[7]
  • Profesor Bárta byl z těch, kdo již počátkem 50. let 20. století propagoval využívání tzv. vedlejších surovin pocházejících ze severočeského hnědouhelného revíru. Jednalo se o např. o keramické a žáruvzdorné jíly, písky apod., které byly při lomové těžbě uhlí znehodnocovány.[7]
  • Bárta také (už v 50. letech 20. století) poukazoval na možnosti využívání českých surovin v oboru zvaném petrurgie.[7] Petrurgie se obecně zabývá procesy tavení, tuhnutí, krystalizace a tvarování sedimentárních a vyvřelých hornin a horninových masivů. V průmyslu lze výsledků petrurgie využít k výrobě tepelně, chemicky a mechanicky vysoce odolných materiálů na základě odlévání roztavených hornin.[7] Na Bártovy práce pak navázaly v 60. letech 20. století další výzkumy průkopníků petrurgie – Dr. Lubomíra Kopeckého staršího a J. Voldána.[7]

Odborné časopisy

Profesor Rudolf Bárta byl v roce 1919 spoluzakladatelem odborného časopisu Stavivo a také stál u zrodu dalšího odborného periodika Zprávy Československé keramické společnosti (ta byla založena již roce 1924).[7] V letech 1957 až 1974 působil jako vědecký redaktor časopisu Silikáty, který od roku 1957 nahradil právě odborný časopis Zprávy Československé keramické společnosti.[7] Také vykonával funkci člena redakční rady pro řadu zahraničních časopisů s odbornou tematikou.[7]

Členství v organizacích

Rudolf Bárta byl též zakládajícím členem Československé keramické a sklářské společnosti a v letech 1917 až 1957 vykonával funkci jejího sekretáře.[7] Také zakládal Československý svaz pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek.[7] V roce 1920 se Bárta stal členem Masarykovy akademie práce.[19][7] Prvním československým čestným členem v odborné společnosti American Ceramic Society (česky: Americká keramická společnost) se stal Bárta v roce 1928.[19][7] Ale postupem doby byl přijat do řady dalších mezinárodních odborných společností.[7] V roce 1932 se Bárta stal prezidentem chemické sekce v Association Internationale pour l’Essai des Matériaux (česky: Mezinárodní asociace pro zkoušení materiálů).[7] Čestným předsedou International Confederation for Thermal Analysis (česky: Mezinárodní konfederace pro termickou analýzu) se stal v roce 1968.[7] Ačkoliv se profesor Rudolf Bárta zasloužil mimořádným způsobem a dlouhodobě o rozvoj československého materiálového výzkumu a výroby nikdy v Československu nebyl oficiálně oceněn.[7]

Rodina

Vnučka Ing.Adrienna Demlová (* 1959), roz. Bartová je absolventkou VŠCHT v oboru anorganické chemie. Působí ve firmě Seznam.cz

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ František Křižík (1847–1941)[15] měl dceru Růženu Troltschovou (rozenou Křižíkovou) (* 1875)[16] a ta měla dceru Marii Bartovou (rozenou Troltschovou) (* 1898)[17]
  2. ↑ Prof. Ing. dr. techn. Josef Burian (* 21. července 1873, Lužany u Přeštic – 5. října 1942 , Lužany u Přeštic) – profesor sklářství a keramiky, publikace odborné literatury z oboru.
  3. ↑ Některé prameny[7][18][19] uvádějí, že v koncentračním táboře v Osvětimi byl vězněn až do konce druhé světové války.
  4. ↑ Od roku 1943 (v souvislosti se sílícími nálety spojenců na německé průmyslové objekty) hledali Němci vhodné podzemní prostory pro ukrytí části zbrojní výroby. V Prokopském lomu zahájili výstavbu podzemní továrny Eulalie (krycí jméno Kali I), kam měla být přesunuta veškerá produkce pro továrnu Junkers (výroba částí leteckých motorů a produkce dílů pro německý stíhač tanků Jagdpanzer 38).[19] První výrobní podzemní hala (o rozměrech 200 m x 5 m) byla sice v prostorech lomu dokončena v březnu 1945, ale rychlý konec druhé světové války zabránil zahájení výroby.[19]
  5. ↑ Pod Královodvorskou cementárnu byly z Prastavu zařazeny: cementárna Radotín, lomy a vápenice Loděnice, Holyně, Bohdaneč u Kutné Hory, mramorové lomy ve Slivenci a výroba dřevocementových desek v Pečkách.[19] Podíly na prodejních kartelových společnostech pak převzaly Rakovnické keramické závody.[19][18][7]
  6. ↑ Do této kategorie patřil i vynález tzv. hrudkovacího talíře ze 30. let 20. století, který se poprvé použil pro zpracování vápence v cementárně v Radotíně.[7]
  7. ↑ Metoda DTA se užívá v chemii ke stanovení nerostného složení hornin a technických hmot, (zejména těch jemnozrnných) jako například různých druhů jílů.[7]
  8. ↑ Poměrně vzácně se vyskatující minerál mullit (Al6Si2O13) byl nalezen na skotském ostrově Mull a poprvé byl popsán v roce 1924.
  9. ↑ Dle pramenu[7] je vědecký pracovník Čestmír Barta (Čestmír Bárta) (* 1954) svojí odborností krystalochemik a specialista na materiálový výzkum v kosmu.[7]

Reference

  1. ↑ VLAŠÍMSKÝ, Pavel. BARTA Ferdinand (též BÁRTA) (* 5. srpna 1838, Praha - 24. dubna 1892, Praha) – podnikatel v oboru staviv [online]. Web: Biografický slovník [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Ferdinand Barta (1838 – 24. dubna 1892) – továrník [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  3. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Barbora Bartová (rozená Stomeová) (* 1846 – 20. prosince 1878) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  4. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Rudolf Barta (* 13. října 1868 – 12. září 1952) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Božena Bartová (rozená Tichá) (* 27. ledna 1875, Praha – 24. února 1943) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-25 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Marie Bartová (rozená Troltschová) (* 27. ledna 1898) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu bv bw bx by bz ca cb cc VLAŠÍMSKÝ, Pavel; BÁRTA, Čestmír. BARTA Rudolf 30.1.1897-1.3.1985 [online]. Web: Biografický slovník [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Jiří Barta (* 1920 – 2002) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d Čestmír Bárta (Barta) (* 11. července 1926, Praha) [online]. Web: Databáze autorit, autoritní záznam NK ČR [cit. 2021-06-19]. Ing. Čestmír Barta, CSc. – mineralog a krystalochemik, pracovník Ústavu fyziky pevných látek Československé akademie věd, práce z oboru; Identifikační číslo: jk01010793. Dostupné online. 
  10. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Prof. Dr. Ing. Rudolf Barta (* 30. ledna 1897, Praha – 01. března 1985, Praha) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ Rudolf Karel Maria Ferdinand – Matriční záznam o narození a křtu (farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí v Praze) [online]. Web: Archiválie; Katalog archiválií hlavního města Prahy [cit. 2021-06-19]. Otec: Barta (Bárta) Rudolf prokurista v Praze (syn Ferdinanda Barty, měšťana, továrníka a velkoobchodníka v Praze); Matka: Božena Aloisie rozená Tichá z Prahy (dcera Karla Tichého, měšťana a továrníka). Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e Prof. Rudolf Bárta (Profesor Dr. Ing. Rudolf Bárta) [online]. Archivní web: Ústav skla a keramiky; Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) [cit. 2021-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-01. 
  13. ↑ a b c Prof. Rudolf Bárta - stručný životopis [online]. Web: Databáze knih cz [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ BÁRTA, Čestmír; VLAŠÍMSKÝ, Pavel. BARTA, Rudolf (též BÁRTA), (* 13. 10. 1868, Praha – † 12. 9. 1952, Praha) – podnikatel v oboru staviv [online]. Web: Biografický slovník [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Ing. František rytíř Křižík (8. července 1847, Plánice, Klatovy, Plzeň – 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora, jižní Čechy) [online]. Web: Geni com, rev. 2017-11-23 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Růžena Troltschová (rozená Křižíková) (* 25. dubna 1875, Plzeň) [online]. Web: Geni com, rev. 2017-11-23 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Marie Bartová (rozená Troltschová) (* 27. ledna 1898, Praha) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e f g ŠIMEK, Robert. Ferdinand Bárta, Karel Tichý: Králové stavebních hmot [online]. Web: Redakce EURO.CZ, 2008-12-10 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab PÍŠA, Rudolf. Prastav neznamená prastarý [online]. MCP News; Věstník Praha 26. ledna 2011; ročník IV, číslo 1 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ P. P. Budnikov (Technology of ceramics and refractories; Technologie keramiky a žáruvzdorných materiálů), 1964 [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b c KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 668 Rudolf Bárta [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-14]. Strany 50, 51. Dostupné online. 
  22. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Jiří Barta (1920–2002) [online]. Web: Geni com, 2020-02-22 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Čestmír Barta (* 11.7.1926, Praha) – Ing. CSc., mineralog a krystalochemik, pracovník Ústavu fyziky pevných látek Československé akademie věd, práce z oboru. [online]. Web: Příjmení cz (Významné osobnosti se jménem Čestmír) [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  24. ↑ Osobnost: Čestmír Barta (* 1954) – Vědecký pracovník [online]. Web: Přijmení cz [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 

Literatura

  • Rudolf Bárta, mladší in: Sklář a keramik číslo 7, 1957, stránky 99 a dále;
  • Vladimír Šatava, in: Silikáty číslo 11, 1967, strana 1; Silikáty číslo 29, 1985, strana 289;
  • Příspěvky k dějinám skla a keramiky I, in: Rozpravy NTM (Rozpravy Národního technického muzea), svazek 45, 1971;
  • OSND (Ottův slovník naučný nové doby). Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, 1/1, strana 460 (d. 1–6), Praha 1930–1943;
  • ČsB (Československo – Biografie) 1, nestránkováno (soupis díla do 1939); (d. 1–3), 1936–1941;
  • SVOBODA, Josef, ed. NGS (Naučný geologický slovník). Díl II, N-Ž. 1. vydání Praha: ČSAV, 1961. 827 stran, 40 stran obrazových příloh; Práce ČSAV. Sekce geologicko-geografická; strana 662;
  • ČBS (Československý biografický slovník), strana 26; Praha 1992;
  • Tomeš 1 (Josef Tomeš a kolektiv, Český biografický slovník XX. století), strany 46 a déle; (d. 1–3), Praha 1999;
  • Myška (Milan Myška a kolektiv, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska), strana 29 (kde je i soupis literatury); Ostrava 2003.
  • GARKISCH, Miloš a kol. Příběhy pražských cementáren. (Mokrá-Horáková) Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011. 374 stran; ISBN 978-80-260-0492-9.

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Bárta na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Bárta
  • Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Rudolfa Barty staršího (1868–1952) [online]. Web: Archiválie (Archivní katalog hlavního města Prahy) [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  • Prof. Rudolf Bárta (Profesor Dr. Ing. Rudolf Bárta) [online]. Archivní web: Ústav skla a keramiky; Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) [cit. 2021-06-19]. Stručný životopis + fotografie. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-01. 
  • Prof. Rudolf Bárta - stručný životopis [online]. Web: Databáze knih cz [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  • GARKISCH, Miloš. Příběhy pražských cementáren, 140 let výroby cementu v Radotíně 1871–2011 [online]. 2011 [cit. 2021-06-21]. 191 stran; ke stažení ve formátu *.pdf (velikost souboru 9,4 MBytes). Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-24. 
  • GECKO, Tomáš. Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871 - 1921. Praha, 2011 [cit. 2021-06-14]. 66 s. Bakalářská. Univerzita Karlova v Praze; Filozofická fakulta; Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK. Vedoucí práce prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Rudolf Barta (1897 1985) Civilni.jpg
Profesor Doktor Ing. Rudolf Bárta, DrSc. (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha) (někdy uváděn jako Rudolf Barta mladší) byl chemik a technolog (badatel v oblasti chemie silikátů); podnikatel (průmyslník) v oboru keramiky, skla a staviv; zakladatel časopisu Silikáty (dnes Ceramics-Silikáty); pedagog (profesor chemie na Vysoké škole chemicko–technologické a děkan chemické fakulty Českého vysokého učení technického). Přednosta Ústavu pro sklářství, keramiku a zkoušení staviv a člen několika mezinárodních vědeckých společností. Autor stovek vědeckých prací a řady základních vysokoškolských učebnic z oboru sklářství, technologie cementu, žáruvzdorných materiálů a keramiky.
Rudolf Barta 1868 1952 portret 1936.png
Rudolf Barta starší byl spolumajitelem cementáren, které po smrti svého otce Ferdinanda Barty rozšířil o těžbu dekorativních vápenců a později je spojil s Hergetovými cihlárnami. Tím položil základ velké firmy „Prastav“ na výrobu stavebních hmot. V pražském Radotíně založil „Výzkumný ústav staviv“ a vydával časopis „Stavivo“. Byl nositelem francouzského Řádu čestné legie, autorem ekonomických knih a zasedal v několika správních radách. Koncem roku 1938 odešel do důchodu a řízení firmy přenechal svému jedinému synovi Dr. Ing. Rudolfu Bártovi (mladšímu).
Prof Dr Ing Rudolf Barta 1897 1985.jpg
Rudolf Bárta (* 1897, Praha – 1985, Praha) (někdy uváděn jako Rudolf Barta mladší) byl chemik a technolog (badatel v oblasti chemie silikátů); podnikatel (průmyslník) v oboru keramiky, skla a staviv; zakladatel časopisu Silikáty (dnes Ceramics-Silikáty); pedagog (profesor chemie na VŠCHT a děkan chemické fakulty ČVUT). Přednosta Ústavu pro sklářství, keramiku a zkoušení staviv a člen několika mezinárodních vědeckých společností. Autor stovek vědeckých prací a řady základních vysokoškolských učebnic z oboru sklářství, technologie cementu, žáruvzdorných materiálů a keramiky.
Ing Rudolf Barta (1897 1985) Vezenske C.jpg
Profesor Doktor Ing. Rudolf Bárta, DrSc. (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha) (někdy uváděn jako Rudolf Barta mladší) byl chemik a technolog (badatel v oblasti chemie silikátů); podnikatel (průmyslník) v oboru keramiky, skla a staviv; zakladatel časopisu Silikáty (dnes Ceramics-Silikáty); pedagog (profesor chemie na Vysoké škole chemicko–technologické a děkan chemické fakulty Českého vysokého učení technického). Přednosta Ústavu pro sklářství, keramiku a zkoušení staviv a člen několika mezinárodních vědeckých společností. Autor stovek vědeckých prací a řady základních vysokoškolských učebnic z oboru sklářství, technologie cementu, žáruvzdorných materiálů a keramiky.
Ing Rudolf Barta (1897 1985) Vezenske A.jpg
Profesor Doktor Ing. Rudolf Bárta, DrSc. (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha) (někdy uváděn jako Rudolf Barta mladší) byl chemik a technolog (badatel v oblasti chemie silikátů); podnikatel (průmyslník) v oboru keramiky, skla a staviv; zakladatel časopisu Silikáty (dnes Ceramics-Silikáty); pedagog (profesor chemie na Vysoké škole chemicko–technologické a děkan chemické fakulty Českého vysokého učení technického). Přednosta Ústavu pro sklářství, keramiku a zkoušení staviv a člen několika mezinárodních vědeckých společností. Autor stovek vědeckých prací a řady základních vysokoškolských učebnic z oboru sklářství, technologie cementu, žáruvzdorných materiálů a keramiky.
Ing Rudolf Barta (1897 1985) Vezenske B.jpg
Profesor Doktor Ing. Rudolf Bárta, DrSc. (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha) (někdy uváděn jako Rudolf Barta mladší) byl chemik a technolog (badatel v oblasti chemie silikátů); podnikatel (průmyslník) v oboru keramiky, skla a staviv; zakladatel časopisu Silikáty (dnes Ceramics-Silikáty); pedagog (profesor chemie na Vysoké škole chemicko–technologické a děkan chemické fakulty Českého vysokého učení technického). Přednosta Ústavu pro sklářství, keramiku a zkoušení staviv a člen několika mezinárodních vědeckých společností. Autor stovek vědeckých prací a řady základních vysokoškolských učebnic z oboru sklářství, technologie cementu, žáruvzdorných materiálů a keramiky.