Rudolf Barta (podnikatel)

Rudolf Barta
Komerční rada a průmyslník Rudolf Barta (1936)
Jiná jména	Rudolf Bárta (starší)
Narození	13. října 1868[1] Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. září 1952[1] Praha Československo Československo
Vzdělání	obchodní akademie (ukončena v roce 1887)[2]
Povolání	podnikatel v oboru staviv;[2] komerční rada; národohospodářský pracovník[3]
Domovské město	Praha
Choť	Božena Bartová (rozená Tichá) (1875–1943)[4] (sňatek v roce 1896)[2]
Děti	syn: Dr. techn. ing. Rudolf Bárta (1897–1985);[2] dcery: Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (1897–1986);[5] Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 1900);[6] Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 1903);[7] Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 1906)[8]
Rodiče	Ferdinand Barta;[9] Barbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878);[10] (sňatek v roce 1864)
Příbuzní	vnuk: Čestmír Bárta; tchán: Karel Tichý;[11] tchyně: Marie Tichá (rozená Košťálková) (1842–1899)[12]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Rudolf Barta (13. října 1868 Praha – 12. září 1952 Praha) byl podnikatel v oboru staviv,^[2] komerční rada a národohospodářský pracovník.^[3]

Život

Rodinný původ

Rudolf Barta se narodil 13. října 1868 v Praze. Jeho otcem byl podnikatel v oboru stavebních hmot Ferdinand Barta.^{[pozn. 1]} Jeho matkou byla Barbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878) – dcera majitele žižkovského statku Pražačka.^{[13][pozn. 2]}

První kroky v oboru

Po skončení studia na obchodní akademii v roce 1887 nastoupil Rudolf Barta jako zaměstnanec (obchodní cestující s vápnem)^[14] do firmy na výrobu stavebního materiálu Barta & Tichý.^[2] Po předčasné smrti Ferdinanda Barty v roce 1892 převzal vedení společnosti Karel Tichý.^[14] Později se ale postupně i Rudolf Barta účastnil na řízení společnosti.^[14][2]

Rozvoj firmy v 90. letech 19. století

Rudolf Barta založil u nádraží Praha-Smíchov další podnik na výrobu betonových dlaždic a tašek^[2] podle italského vzoru a jako první v Čechách začal i s výrobou umělého kamene (k dekoračním účelům).^[14][2] Od poloviny 90. let 19. století rozšířil činnost firmy i na těžbu a zpracování mramoru.^[2] Jako zdroj mramoru využíval lomy v jižním okolí Prahy.^[2] Od řádu Křižovníků s červenou hvězdou si pronajal v roce 1895 lomy na červený mramor ve Slivenci.^[14] Později koupil také mramorové lomy v Kosoři, Českém Šternberku, Soběšíně a Bohdanči.^[14] Na pražském Zlíchově založil Rudolf Barta provoz na zpracování mramoru a od roku 1911 provozoval také lom na bílý mramor v Bohdanči u Ledče nad Sázavou.^[2]

Božena Bartová (rozená Tichá)^[4] byla jedinou dcerou Bartova firemního společníka Karla Tichého^[11] a jeho ženy Marie Tiché (rozené Košťálkové).^[12] Svatba se odehrála v roce 1896 a Rudolf Barta se tímto stal zetěm Karla Tichého.^[2]

Firma v první dekádě 20. století

Po roce 1906 se firma dostala do finančních potíží.^[2] Po smrti ředitele firmy a Bartova tchána Karla Tichého (v roce 1908) se Rudolf Barta stal jeho nástupcem.^[2] Firma Barta & Tichý musela přežít úpadek vídeňské pobočky a s ním spojenou finanční ztrátu a navíc ještě přijmout nevýhodné kartelové podmínky.^[14]

Po první světové válce

Po první světové válce patřila firma Barta & Tichý k největším československým podnikům na výrobu staviv.^[14][2] Sílící tlak konkurence donutil Rudolfa Bartu dohodnout v roce 1920 spojení s radotínskou továrnou Max Herget^[2] – firmou Maxe Hergeta a vznikla tak akciová společnost Spojené pražské továrny na staviva.^[14] V této firmě, jejíž akciový kapitál obnášel hodnotu 16 milionů korun, zastával Rudolf Barta funkci prezidenta a generálního ředitele.^[14]

Prastav

V roce 1923 se firma dostala do finanční tísně, z níž jí pomohl kapitálový vstup pražského velkoobchodníka s uhlím Rudolfa Weinmanna, jenž se stal v roce 1924 akcionářem a v témže roce (1924) se firma přejmenovala na Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva (se sídlem v Podolí) respektive na Spojené pražské továrny na staviva, a. s. – Prastav.^[14] Rudolf Barta se stal v této firmě předsedou správní rady a generálním ředitelem.^[2]

Firma odkoupila od Josefa Procházky vápenku v Loděnicích u Berouna, od Křižovníků další pozemky ve Slivenci a Holyni a v roce 1938 také železárny a válcovny v Pečkách na Kolínsku.^[14] Ve 30. letech 20. století firma zaměstnávala více než jeden tisíc zaměstnanců.^[14][2] Firma vlastnila několik lomů (vápencové lomy v Podolí, Holyni a v Řeporyjích),^[14] cementárnu v Radotíně, vápenky na Zlíchově, v Hlubočepech, Holyni, Berouně, Loděnicích a Bohdanči, továrnu na dlaždice, kameninové roury a žáruvzdorné zboží v Hlubočepech.^[2] V pražském Radotíně založil Rudolf Barta výzkumný a zkušební ústav firmy Prastav.^{[2][pozn. 3]}

Další aktivity Rudolfa Barty

Kromě podnikání Rudolf Barta intenzivně vykonával za první republiky řadu funkcí ve veřejném životě: v Jednotě průmyslu vápenického, Ústředním svazu československých průmyslníků, Ústřední uhelné radě, Ústřední celní radě, předsedal Pražským vzorkovým veletrhům.^[2] Rovněž zasedal v několika správních radách a také se podílel na reorganizaci dělnického úrazového pojištění.^[2] Členem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění byl od roku 1927.^[2] A byl to právě Rudolf Barta, kdo patřil mezi spoluzakladatele odborného časopisu Stavivo.^[2][15] Podporoval i kulturu, například byl předsedou Městských divadel pražských.^[2] Byl nositelem několika vyznamenání za zásluhy a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (mimo jiné měl i francouzský Řád čestné legie).^[2] Do důchodu odešel ke konci roku 1938, kdy opustil vedení podniku a svoje ředitelské místo přenechal svému prvorozenému (a jedinému) synu Dr. techn. ing. Rudolfu Bártovi (1897–1985) (používal v příjmení Bárta dlouhé „á“).^{[14][pozn. 4]}

Rodina

Rudolf Barta měl s manželkou Boženou Bartovou (rozenou Tichou) (* 27. ledna 1875, Praha – 24. února 1943; sňatek v roce 1896)^[4][2] celkem 5 dětí:

• Dr. techn. ing. Rudolf Bárta (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha);
• Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (* 14. prosinec 1897 – 11. prosinec 1986);^[5]
• Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 17. března 1900, Praha);^[6]
• Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 9. ledna 1903, Praha)^[7] a
• Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 13. října 1906, Praha).^[8]

Celkový pohled na tovární komplex vápenky a cementárny firmy Barta & Tichý v pražských Hlubočepích (rok 1925)^[19]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému. V Praze: J. Otto, 1930-1943. 12 svazků (Díl I. / svazek 1. Hesla A-bo. 1930. 701 stran, (72 stran obrazových příloh)), strana 460.
• Rudolf Barta mladší, Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, in: Chemický obzor, čísla 5–7, rok 1930, strany 5 a další
• Příspěvky k dějinám skla a keramiky I, Rozpravy NTM (Rozpravy Národního technického muzea); svazek 45, 1971, strana 171;
• MYŠKA, Milan a kolektiv. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003–2008. 2 svazky (519 stran, 447 stran); strana 28 a další (kde je i soupis literatury); ISBN 80-7042-612-8
• Biografický slovník českých zemí (2. sešit obsahuje první část písmene „B“ tj. hesla „B-Bař“; Praha 2005; rozsah stran 154-264; strana 224). Vydání první. Praha: Libri, 2004-2013; (celkem 23 svazků); ISBN 80-7277-214-7.
• GARKISCH, Miloš a kolektiv. Příběhy pražských cementáren. (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011; 374 stran; ISBN 978-80-260-0492-9.

Související články

• Ferdinand Barta (otec)
• Karel Tichý (společník a tchán)
• Rudolf Barta mladší (syn)
• Podolská cementárna
• Ředitelská vila Podolské cementárny

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Barta
• Dobové fotografie Rudolfa Barty
• GECKO, Tomáš. Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871 - 1921. Praha, 2011 [cit. 2021-06-14]. 66 s. Bakalářská. Univerzita Karlova v Praze; Filozofická fakulta; Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK. Vedoucí práce prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
• GARKISCH, Miloš. Příběhy pražských cementáren (140 let výroby cementu v Radotíně 1871–2011). [s.l.]: (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011. 374 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-0492-9. Kapitola Pod novým názvem. Ke stažení ve formátu *.pdf.  Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine.