Rudolf Eisler (architekt)

Rudolf Eisler
Narození	8. května 1881 Vídeň
Úmrtí	5. května 1977 (ve věku 95 let) Vídeň
Místo pohřbení	Grinzinger Friedhof
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni (do 1906)
Povolání	architekt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Eisler (8. května 1881, Vídeň – 5. května 1977 Vídeň) byl rakouský architekt.

Život

Narodil se jako syn hostinského Karla Eislera. V roce 1899 ukončil Státní průmyslovou školu ve Vídni. V roce 1906 studoval architekturu na Akademii výtvarného umění ve Vídni u architekta Friedricha Ohmanna (1858–1927). Po studiích nastoupil do ateliéru pozemních staveb ministerstva vnitra. V roce 1906 se oženil s Annou Katharínou Pfeifer (1883–1975), s ní měl dvě děti. V roce 1908 se jim narodila dcera Theodora (1908–1969) a v roce 1910 syn Felix (1910–1942, architekt).^[1]

V roce 1912 nastoupil do služeb Rakousko-uherské (od roku 1918 Rakouské národní) banky, kde v letech 1924 až 1926 zastával funkci technického inspektora. Kromě toho od roku 1913 nebo 1914 pracoval jako architekt v kanceláři stavitele Ferdinanda Glasera. Od roku 1934 pracoval jako civilní inženýr. V letech 1941 až 1944 pracoval pro město Vídeň. Rudolf Eisler je pohřben na hřbitově v Grinzingeru.

Dílo

Jeho dílo i přes různorodost úkolů má jednotný styl. Ve svých předválečných návrzích směřoval od pozdní secese k Heimatstilu, po válce projektoval ve střízlivém neoklasicismu.

V době, kdy byl zaměstnán v ateliéru pozemních staveb ministerstva vnitra, pracoval na návrhu okresního soudu ve Znojmě a okresního soudu v Schärdingu.

• 1908 Jubilejní škola císaře Františka Josefa, Vídeň-Liesing, Pülslgasse 28

Ve službách Rakouské národní banky vypracoval množství návrhů bankovních budov v různých městech monarchie.

• 1913 filiálka Rakousko-uherské banky v Krnově (nám. Minoritů 7)^[2]

• další filiálky v Jihlavě a Prostějově

• 1914–1918 pobočka Rakousko-uherské banky v Opavě, Monumentální budova postavena v novobarokním stylu. V průčelí pískovcové polosloupy ionského řádu a sochami Ceres a Merkura na balkoně v průčelí. Stavbu realizovala firma Aloise Geldnera.^[3]

• 1918–1925 přestavba Rakouské národní banky ve Vídni
• 1923 Továrna vlněných výrobků Bernhard Altmann, vídeňská čtvrt Margareten, Siebenbrunnengasse 19-21 (s Ferdinandem Glaserem)
• 1925–1930 Rakouská národní banka
• 1925 filiálka v Bregenz, Eisenstadt
• 1929 filiálka v Innsbrucku (s Ferdinandem Glaserem)
• 1930–1931 Nájemní domy pro zaměstnance Rakouské národní banky, Vídeň-Währing, Hockegasse 55-57 (s Ferdinandem Glaserem)
• 1934 vila ve Vídni-Währingu, Grinzinger Steig 5 (dům Rudolfa Eislera)

• 1947–1948 Evangelický kostel, Vídeň Landstrasse, Schützengasse 13 (s H. Itzingerem)
• 1950–1951 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Landstrasse, Kleingasse 6-18 (s Josefem Baudym)
• 1952–1953 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Döbling (Julius-Deutsch-Hof), Grinzinger Allee 54 (s Carl Wilhelm Schmidtem)
• 1961–1962 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Währing, Pötzleinsdorfer Straße 100

Stavby v Praze

Seznam pražských staveb:^[4]

• 1922–1923 přestavba a zvýšení domu čp. 1568 (nároží ulic Washingtonovy a Růžové)
• 1927 rodinný dům čp. 41 ve Střešovicích (postavila firma Ehrman & Steuer)
• 1928-1929 Vila Bubenečská 731/59 (postavila firma Lampl und Fuchs)^[5]
• 1934 nájemní dům čp. 834 v Bubenči, ulice Dr. Z. Wintra
• 1938–1940 kancelářský a obytný dům čp. 496, ulice Havelská, Staré Město pražské

Nerealizované projekty

Seznam nedokončených projektů:^[3]

• 1909 hřbitov v Bílsku
• 1911 Mozartův dům v Salcburku
• 1913 dům Obchodní a živnostenské komory v Linci

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Eisler (Architekt) na německé Wikipedii.

Literatura

• LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Rudolf Eisler, s. 36–37. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Eisler na Wikimedia Commons