Rudolf Faukner

Rudolf Faukner
Narození12. prosince 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. června 1971 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymR. V. Fauchar
Povoláníučitel, ředitel školy, spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Faukner (12. prosince 1889, Praha – 11. června 1971,tamtéž) byl český učitel, ředitel školy, vydavatel časopisů a spisovatel. Použil i pseudonym R. V. Fauchar pro vědeckofantastické romány psané s Čeňkem Charousem. Byl jedním z prvních českých autorů sci-fi literatury. Napsal také řadu odborných prací z oblasti elektrotechniky.[1]

Životopis

Byl ředitelem měšťanské a průmyslové školy v Praze 1. V Sadské u Poděbrad vydával v letech 1924 až 1941 časopisy Laboratoř a Radiolaboratoř KNN a dále v letech 1930–1931 časopis Svět práce. V letech 1922–1931 redigoval knižnici Knihovna nových názorů a v období let 1939–1940 Knihovnu Laboratoře. Po svém prvním SF románu s detektivní zápletkou se odmlčel na 23 let, pak se k románové tvorbě vrátil.[1]

Napsal řadu vědeckofantastických románů sám, či společně s Čeňkem Charousem. Pro tyto společné romány použili společný pseudonym R. V. Fauchar. Dále byl autorem řady povídek a článků s různou, tedy i odbornou tematikou.[1]

Bibliografie

Samostatné práce

  • Gill Fox (1923), vědeckofantastický román obsahující detektivní příběh o pátrání po geniálním zločinci Gill Foxovi odehrávající se v severní Africe budoucnosti, v níž byla zavodněna saharská poušť.
  • Explorer III (1948), utopický román z atomového věku s ilustracemi Kamila Lhotáka pojednávající o vypuštění stratosférického balónu s uranovými vzorky, jehož cílem je ověření teorie o vesmírném požáru, který způsobuje vzplanutí supernov.
  • Zaspal jsem století (1953), sci-fi povídka vyšlá v časopise Mladý technik.

Pod pseudonymem R. V. Fauchar

Jedná se o jedny z prvních českých vědeckofantastických románů. Vyznačují se však přemírou do děje neústrojně zařazovaných technických detailů, nepravděpodobností zápletek, absencí psychologie hrdinů a vírou v komunistickou budoucnost lidstva.[2]

  • Himálajský tunel (1946), román o pokusu sovětského poručíka Bogutina provrtat skrz Himálaje tunel pro železniční trať, přičemž budovatelé musí bojovat s reakčními i fašistickými skupinami.
  • Narovnaná zeměkoule (1946), román o snaze narovnat zemskou osu pomocí řízených atomových výbuchů, což by mělo způsobit na Zemi příznivější podnebí.
  • Záhada roku 2345 (1946), nová verze románu Gill Fox o hledání geniálního zločince Gilla Foxe
  • Kdo byl Sattrech? (1947), spíše detektivní román pojednávající o pašování plánů ruského vynálezu atomové bomby.
  • Ural-uran 235 (1947), román o výzkumech mírového využití atomové energie, které probíhají na Urale a které jsou narušovány západními špiony.

Populárně naučné a odborné práce

Následující seznam je výborem z autorových populárně naučných a odborných prací. Kromě zde uvedených je Faukner autorem mnoha propagandistických statí oslavujících sovětskou vědu a její úspěchy (například V čem je sovětská technika první na světě, Vítězné sovětské letectvo a astronautika, Sovětský svaz dobývá vesmír a další).

  • Suggesce a hypnotismus ve světle pravdy (1920).
  • Podrobný návod k sensačním telepatickým pokusům (1920).
  • Sugesce a láska (1923), řešení konfliktu pohlavního pudu a morálky.
  • Radiopraktikum (1929).
  • Moderní fysika (1939), mechanika, vlnění, thermika, elektřina a magnetismus, atomistika.
  • Příručka elektrotechnického kroužku (1952).
  • Fysikální pokusy (1956), příručka fysikálního kroužku.
  • Medziplanetárne lety (1957), ve slovenském překladu.
  • Družice vo vesmíre (1957), ve slovenském překladu.
  • Kdyby přišli Marťané, aneb, Průvodce po zeměkouli pro návštěvníky z vesmíru (1958), společně s Vladimírem Babulou.
  • Voda a človek (1962), ve slovenském překladu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c ADAMOVIČ, Ivan. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. S. 66–67. 
  2. ↑ Lexikon české literatury 2/I. Praha: Academia 1993. S. 401-402

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“