Rudolf Ferdinand z Lobkowicz

Rudolf Ferdinand princ z Lobkowicz
Rudolf Ferdinand z Lobkowicz, fotografie
Zemský velitel v Uhrách (4. armádní sbor v Budapešti)
Ve funkci: 1890 – 1905
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Nikolaus Pejacsevich
Nástupce	Alexandr Uexküll-Gyllenband
Tajný rada
Ve funkci: 1891 – 9. dubna 1908
Panovník	František Josef I.
Člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci: 1885 – ?
Panovník	František Josef I.
Císařský komorník
Ve funkci: 1866 – 9. dubna 1908
Panovník	František Josef I.
Vojenská služba
Hodnost	nadporučík (1859), podplukovník (1874), generálmajor (1882), polní podmaršál (1887), polní zbrojmistr (1894)
Bitvy/války	druhá italská válka za nezávislost, bitva u Hradce Králové, rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny
Narození	16. srpna 1840 Břežany Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. dubna 1908 (ve věku 67 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť	(1900) Frederika z Kronau (1841–1918)
Rodiče	Ludvík Jan z Lobkowicz (1807–1882) a Leopoldina z Liechtensteinu (1815–1899)
Příbuzní	sestra: Ludovika z Lobkowicz, provd. Stadion-Thannhausenová (1838–1907) švagr: Eduard Josef Filip ze Stadion-Thannhausenu (1833–1884) bratr: Ludvík Leopold Maxmilián z Lobkowicz (1843–1868) sestra: Anna z Lobkowicz, prov. Harrachová (1847–1934) švagr: Alfréd Karel z Harrachu (1831–1914) synovec: František Maria z Harrachu (1870–1937) děd: Josef František Maxmilián z Lobkovic (1772–1816) babička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
Profese	voják
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1892: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1095); 1878: Řád železné koruny 1. třídy; 1899 velkokříž rakouského Leopoldova řádu; pruský Řád černé orlice
Commons	Rudolf Ferdinand von Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Ferdinand princ z Lobkowicz (též z Lobkovic) (16. srpna 1840, Břežany – 9. dubna 1908, Vídeň) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál z rodu Lobkowiczů. V c. k. armádě dosáhl dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1894) a byl dlouholetým velitelem 4. armádního sboru v Budapešti (1894–1905). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a nositelem řady dalších vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Po matce byl dědicem velkostatků na Moravě a Vysočině (Velké Meziříčí).^[1]

Pocházel z významného českého šlechtického rodu Lobkowiczů, narodil se na jižní Moravě na zámku Břežany jako starší syn prince Ludvíka Jana Lobkowicze (1807–1882) z roudnické rodové větve a jeho manželky Leopoldiny, rozené princezny z Lichtenštejna (1815–1899). Studoval na dělostřelecké akademii v Olomouci a v roce 1858 vstoupil jako kadet do armády. Zúčastnil se války v Itálii, během níž byl povýšen na nadporučíka (1859), později se vyznamenal v prusko-rakouské válce v bitvě u Hradce Králové. V roce 1867 byl přidělen jako doprovod francouzskému císaři Napoleonovi III. při jeho pobytu v Salcburku. Jako jeden z pobočníků císaře Františka Josefa (1870)^[2] byl pověřen diplomatickými cestami do Berlína (1872) a Petrohradu (1874). V roce 1874 byl povýšen na podplukovníka a od té doby dlouhodobě působil v Budapešti, kde byl štábním důstojníkem 5. dělostřeleckého pluku.^[3]. V roce 1876 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 5. pluku dělostřelectva.^[4] Mezitím se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878).

V roce 1882 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 13. pěší brigády v Rijece.^[5], kde strávil čtyři roky (1882–1886). V roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála a přešel na post velitele 35. pěší divize v Kluži.^[6] Díky své dlouholeté službě v Uhrách a vynikajícím znalostem o místních poměrech zde získal značnou popularitu, udržoval přátelské vztahy s uherskou šlechtou i státními úředníky. Již v roce 1885 byl jmenován členem uherské panské sněmovny a nakonec byl v letech 1890–1905 velitelem 4. armádního sboru v Budapešti.^[7][8] Vynikl také jako odborník v oboru dělostřelectva, podílel se na jeho reorganizaci a často publikoval. V roce 1894 byl povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra,^[9] v armádě byl penzionován k datu 1. listopadu 1905.^[10]

Po matce Leopoldině zdědil v roce 1899 velkostatky na Vysočině (Velké Meziříčí) a na Znojemsku (Břežany, tehdy pod názvem Fryšava).^[11] Oba velkostatky zahrnovaly celkem přes 8 000 hektarů půdy, princ Rudolf se tak stal významným vlastníkem pozemků na Moravě, k velkostatkům patřily také četné průmyslové podniky. Protože zemřel bez potomstva, majetek byl po jeho smrti rozdělen mezi potomstvo jeho sestry Anny, provdané Harrachové (1847–1934). Velké Meziříčí převzal synovec František Harrach (1870–1937), Břežany zdědila neteř Ludovika (1876–1942), provdaná za pruského důstojníka barona Filipa Wamboldta.

V roce 1900 se oženil s Friederike Kronau (1841–1918), která byla v mládí populární herečkou vídeňského Burgtheatru. Jejím prvním manželem byl baron Leopold von Edelsheim-Gyulai (1826–1893),^[12] který byl také generálem c. k. armády a velitelem v Budapešti.

Jako příslušník knížecího rodu Lobkowiczů užíval od narození šlechtický titul princ. Od roku 1866 byl c. k. komořím a v roce 1891 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. V případě člena nejvyšší šlechty mělo ale prioritu oslovení Jasnost (Seine Durchlaucht) spojené s titulem prince. V roce 1892 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna,^[13][14] v Rakousku-Uhersku byl dále nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Řádu železné koruny I. třídy, držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile, Válečné medaile a Jubiljení pamětní medaile.^[15] Řadu ocenění získal také od zahraničních panovníků mimo jiné v souvislosti s funkcí císařského pobočníka.^[16] Od roku 1889 byl čestným majitelem 13. dělostřeleckého pluku dislokovaného v Záhřebu.^[17]

• rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
• Řád sv. Stanislava (Rusko)
• Řád černé orlice (Německo)
• Řád červené orlice I. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• důstojník Řádu čestné legie (Francie)
• komandér Řádu italské koruny (Itálie)
• velokříž Řád rumunské koruny (Rumunsko)
• velkodůstojník Leopoldova řádu (Belgie)
• velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)

• KASÍK, Stanislav, MAŠEK, Petr, MŽYKOVÁ, Marie: Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu; České Budějovice, 2002; 240 s. ISBN 80-903040-3-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Ferdinand z Lobkovic na Wikimedia Commons
• Rodokmen Lobkowiczů (Miroslav Marek)