Rudolf Hess
Rudolf Heß | |
---|---|
Rudolf Heß v roce 1935 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národně socialistická německá dělnická strana (1920–1941) Národně socialistická německá dělnická strana (do 1933) |
Rodné jméno | Rudolf Walter Richard Heß |
Narození | 26. dubna 1894 Alexandrie, Egyptské chedivství |
Úmrtí | 17. srpna 1987 (93 let) Západní Berlín, Německá spolková republika |
Příčina úmrtí | sebevražda |
Místo pohřbení | Wunsiedel (do 2011) Severní moře |
Národnost | německá |
Choť | Ilse Heß (rozená Pröhl) |
Rodiče | Fritz Heß, Clara Heß |
Děti | Wolf Rüdiger Hess |
Příbuzní | bratr Alfred Heß, sestra Margareta Heß |
Alma mater | Mnichovská univerzita |
Profese | politik a pilot |
Náboženství | luteránství |
Ocenění | Železný kříž (1914) druhé třídy |
Podpis | |
Commons | Rudolf Hess |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rudolf Walter Richard Heß, psáno také Hess, (26. dubna 1894 Alexandrie – 17. srpna 1987 Západní Berlín) byl německý nacistický politik. V NSDAP působil jako Stellvertreter des Führers (Vůdcův zástupce). Byl také Hitlerovým druhým nástupcem (po Hermannu Göringovi).
Dětství
Rudolf Heß byl syn bohatého bavorského obchodníka Fritze Heße a Clary Heßové (rozené Münchové). Měl dva sourozence, bratra Alfreda (* 1897) a sestru Margaretu (* 1908). První léta svého života strávil Rudolf s rodiči v Egyptě nedaleko Alexandrie, kde navštěvoval německou protestantskou školu. V roce 1908 (po narození Margarety) se jeho rodina vrátila do Německa, Rudolf poté studoval na internátní škole v Bad Godesbergu. Otec si přál, aby se poté Rudolf zapojil do rodinného podniku, a tak ho v roce 1911 poslal studovat do Švýcarska. Po třech letech převzal Rudolf v Hamburku rodinný podnik Hess & Co.
První světová válka
Do armády vstoupil jako dobrovolník k sedmému bavorskému dělostřeleckému pluku pár týdnů po začátku první světové války. Sloužil na západní frontě a účastnil se také první bitvy u města Ypry. V listopadu 1914 byl přidělen k Prvnímu pěšímu pluku v Arrasu, kde byl roku 1915 povýšen do hodnosti gefreiter a vysloužil si železný kříž druhé třídy. V červnu 1916 byl v bitvě u Verdunu zasažen šrapnelem do levého ramene a strávil měsíc na zdravotní dovolené. Poté se vrátil do verdunské oblasti, kde bojoval do prosince téhož roku.
Později byl povýšen na velitele čety v 10. rotě 18. bavorského záložního pěšího pluku, který bojoval v Rumunsku. Zde byl zraněn (zasažena levá ruka a prostřelen hrudní koš nedaleko páteře) a následně ošetřen v maďarské nemocnici. Později byl převezen do Německa a navržen na vyznamenání Železným křížem, který mu ale nakonec nebyl udělen. Dne 25. října 1917 byl na přání svého otce převezen do nemocnice v Bad Alexandersbadu nedaleko jeho domova.
Po rekonvalescenci se chtěl stát pilotem a tak po Vánocích roku 1917 odjel do Mnichova, aby podstoupil letecký výcvik, který dokončil v říjnu 1918. Dne 14. října byl přidělen k bavorské stíhací peruti. Účast na bojových akcích mu překazil konec války.
Meziválečná kariéra
Po válce začal studovat Mnichovskou univerzitu, stal se členem společnosti Thule, podílel se na činnosti Freikorpsů a v květnu 1920 se stal členem NSDAP (členská legitimace č. 16). Za svou účast na Pivním puči strávil sedm a půl měsíce ve vězení společně s Adolfem Hitlerem, kde se jako jeho osobní sekretář spolupodílel na psaní Hitlerovy knihy Mein Kampf. V roce 1932 převzal po Gregoru Strasserovi úřad předsedy Politické ústřední komise NSDAP, o rok později pak byl jmenován vůdcovým zástupcem v NSDAP, stal se poslancem, Obergruppenführerem SS a říšským ministrem. Vrcholu dosáhla jeho kariéra v době vypuknutí druhé světové války, kdy se v roce 1938 stal členem tajné vládní rady a v roce 1939 ministerským radou říšské obrany. Oficiálně byl jmenován po Göringovi druhým Hitlerovým nástupcem. Pak už následoval jen postupný ústup z výsluní, za kterým do velké míry stál Martin Bormann.[1]
Druhá světová válka
Po vypuknutí druhé světové války byl odpůrce války Německa s Velkou Británií, přičemž se snažil iniciovat mírová jednání. Dne 10. května 1941 odletěl Messerschmittem Bf 110 bez vědomí ostatních vysokých představitelů Třetí říše vyjednávat s Jiřím VI. o příměří se Spojeným královstvím. Z letounu vyskočil padákem u Renfrewshire a po přistání byl zadržen a vězněn v londýnském Toweru. Do konce války byl vězněn v rozlehlém domě na anglickém venkově. Zde se také pokusil o sebevraždu skokem ze schodiště prvního patra.
Norimberský proces
Během Norimberského procesu byl obviněn a za přípravu války odsouzen k doživotnímu vězení, které jako jediný z odsouzených skutečně vykonal. Proti jeho dlouho trvajícímu věznění se stavělo z různých důvodů mnoho historiků, politiků či právníků (mj. Hartley Shawcross nebo Michail Gorbačov).
Smrt
Rudolf Heß zemřel v roce 1987 v 93 letech. Jeho smrt je kontroverzní, podle nejčastěji uváděné verze se oběsil.[2] Zejména jeho syn Wolf Rüdiger Hess však prohlašoval, že jeho otec byl zavražděn britskými vojáky[3] a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu by ani nebyl sebevraždy schopen. Pochován byl ve Wunsiedelu, kde se u jeho hrobu konaly akce neonacistů, avšak v roce 2011 byl exhumován, zpopelněn a jeho popel byl rozsypán do moře.[4]
Vyznamenání
- Železný kříž, II. třídy
- Řád Krve
- Zlatý stranický odznak
- Služební vyznamenání NSDAP, zlaté – za 25 let
údaje použity z: ruská Wikipedie-Гесс, Рудольф
Reference
- ↑ PLAIM, Anna a KUCH, Kurt. Vzpomínky Hitlerovy pokojské: strhující svědectví ženy, která… Praha: Naše vojsko, 2007, s. 45. ISBN 978-80-206-0895-6.
- ↑ Xman.cz a BRETT, Max. Pět legend kolem nacistické zombie Rudolfa Hesse. iDNES.cz [online]. 2011-07-22 [cit. 26.4.2024]. Dostupné online.
- ↑ BŘEZINOVÁ, Markéta. Nacistu Hesse zabili britští agenti, řekl Scotland Yardu jeho lékař. iDNES.cz [online]. 2013-09-08 [cit. 26.4.2024]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Popel Rudolfa Hesse vysypou do moře, neonacisté přišli o poutní místo. Novinky.cz [online]. Borgis, 21. 7. 2011 [cit. 26.4.2024]. Dostupné online.
Literatura
- PLAIM, Anna a KUCH, Kurt. Vzpomínky Hitlerovy pokojské: strhující svědectví ženy, která se mohla pohybovat v těsné blízkosti Adolfa Hitlera. Praha: Naše vojsko, 2007. 143 s., [16] s. barev. obr. příl. Fakta a svědectví. ISBN 978-80-206-0895-6.
Film
- Fantom ze Spandau. Belgie, 2020. V orig. Le Fantôme de Spandau. Scénář a režie Marie Calvas, Idriss Gabel. [Autorkou filmu je vnučka Hessova zpovědníka, vězeňského kaplana Charlese Gabela. V dokumentárním filmu se ve vzpomínkách vrátil do věznice Spandau a kromě svého vztahu k vězni popsal do detailu podmínky ve vězení. Vyprávění doložil dopisy, fotografiemi a dalšími dokumenty.]
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Hess na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Hess
- Valka.cz, SS-Obergruppenführer Rudolf Walter Richard Heß
- Třetí muž třetí říše Rudolf Hess je stále předmětem konspiračních teorií Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, unikátní dobové nahrávky.
Média použitá na této stránce
Ribbon of the Medal to commemorate the 9th November 1923 - Blood Order of the NSDAP.
Nuremberg Trials. Defendants in their dock, circa 1945-1946.
(in front row, from left to right): Hermann Göring, Rudolf Heß, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel
(in second row, from left to right): Karl Dönitz, Erich Raeder, Baldur von Schirach, Fritz Sauckel
Планка Золотой партийный знак НСДАП
Autor: Les Chatfield from Brighton, England, Licence: CC BY 2.0
The wafer thin aluminium skin from the rear fuselage of Hess's Me 110.
Rudolf Hess aircraft skin
Лента Медали за выслугу лет НСДАП(25 лет)
Signature of Rudolf Hess.
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1987-0313-507 / CC-BY-SA 3.0
Rudolf Hess, Nationalsozialist, seit 1933 Reichsminister ohne Geschäftsbereich und seit 1939 Mitglied des Ministerrates für Reichsverteidigung, Stellvertreter Adolf Hitlers.
geb. 24.4.1894 in Alexandria (Ägypten)
gest. 17.8.1987 in Berlin-Spandau (Selbstmord)
Aufn: 1935
14243-35
=
- Heß, Rudolf: Stellvertreter Hitlers als Führer der NSDAP, Kanzleileiter, Deutschland (GND 11855039X)
(c) Bundesarchiv, Bild 146-1969-054-53A / CC-BY-SA 3.0
Information added by Wikimedia users. |
Ribbon bar: Iron Cross 2nd Class (1813)-1914-1918 (Prussia) and Golden Military Merit Cross 1864-1918 (Prussia).