Rudolf Hrušínský

Rudolf Hrušínský
Rudolf Hrušínský v Národním divadle v roce 1988
Narození	17. října 1920 Nová Včelnice Československo Československo
Úmrtí	13. dubna 1994 (ve věku 73 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Děti	Rudolf Hrušínský a Jan Hrušínský
Rodiče	Rudolf Hrušínský nejstarší Hermína Červíčková
Příbuzní	Ondřej Červíček (pradědeček) Václav Červíček (dědeček) Anna Budínská-Červíčková (babička) Miluše Šplechtová (snacha) Rudolf Hrušínský nejmladší (vnuk) David Hrušínský (vnuk) Martin Hrušínský (vnuk) Kristýna Hrušínská (vnučka)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Hrušínský starší (17. října 1920 Nový Etynk^[1] – 13. dubna 1994 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Život

Jde o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková (1901–1989), otec Rudolf Hrušínský (nej)starší (1897– 1956), vlastním jménem Rudolf Böhm.^[2] Narodil se v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze v rodinné vile v ulici Nad Nuslemi.

Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 1940–1943, 1945–1948 a znovu pak v letech 1949–1950 působil v Divadle na Vinohradech^[3], v letech 1950–1960 v Městských divadlech pražských^[4]. Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze^[5]. Roku 1965 obdržel titul zasloužilého umělce.

Už od konce 30. let se objevoval také ve filmu, postupně se stal úspěšným a vyhledávaným filmovým hercem schopným skvěle ztvárnit nejrůznější charaktery. Mezi jeho erbovní role patří Josef Švejk v dvoudílném cyklu Karla Steklého, démonický pan Kopfrkingl v Herzově Spalovači mrtvol, nezkrotný bacilonosič Prepsl v Pozor, vizita! nebo stoický doktor Skružný v komedii Vesničko má, středisková.

V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Tehdejší režim se mstil nejen Hrušínskému, ale také oběma jeho synům. Starší Rudolf nemohl po absolvování DAMU nikde najít angažmá a mladší Jan nesměl hrát ve filmu ani v divadle. Tato situace vedla k nedostatku financí v rodině a měla vliv i na Hrušínského zdraví.^[6]

Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.

Hrušínský se rolí doktora Meluzina vrátil po letech, kdy byl z filmování odstaven, k práci, kterou miloval. Poslední film, který natočil před zákazem, byl Oáza. Po natočení snímku Dým bramborové natě se začal opět objevovat ve filmech. Následující rok si zahrál v komedii Adéla ještě nevečeřela nebo v krimi Sázka na třináctku a rok na to se objevil v komedii Kulový blesk.^[7]

V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo). Byla to daň za to, aby mohl zase plnohodnotně pracovat. Roku 1988 byl za své zásluhy oceněn titulem národního umělce.

Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Po volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.^[8] Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.^[9][10]

Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf mladší a roce 1955 Jan, oba se také stali známými herci. Herectví se věnuje i jeho vnučka (Janova dcera) Kristýna Hrušínská a po nějakou dobu i vnuk Rudolf Hrušínský nejmladší.

Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je také herecký rod Petra Kostky. Oba rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.^[11]

Jako herecký režisér věděl přesně, co si může ke svému kolegovi dovolit. Dovedl se vcítit do jeho postavení a představit si, jak by mu bylo na našem místě. Snad právě proto s ním byla báječná spolupráce. Já měl herecké režiséry moc rád.

Lubomír Lipský ^[12]

Ocenění

• titul zasloužilý umělec (1965)
• Laureát Státní ceny (1965)
• ocenění Zasloužilý člen Národního divadla (1982)
• titul národní umělec (1988)
• TV Rolnička
• Malé zlaté slunce (za Rozmarné léto)
• stříbrná medaile na MFF v Sitges (Spalovač mrtvol)
• cena za herecký výkon na MFF v San Sebastian (Vražda po našem)
• Trilobit

Filmy, výběr

• 1937 Lízin let do nebe
• 1939 Humoreska – role: student Josef Hupka
• 1939 Studujeme za školou
• 1939 Cesta do hlubin študákovy duše – role: student Jan Vaněk
• 1941 Noční motýl
• 1941 Turbina
• 1943 Mlhy na blatech
• 1943 Barbora Hlavsová
• 1943 Jarní píseň (režie)
• 1944 Neviděli jste Bobíka?
• 1944 Pancho se žení (spolurežie a titulní role)
• 1947 Předtucha
• 1948 Hostinec „U kamenného stolu“
• 1948 Ves v pohraničí
• 1956 Dobrý voják Švejk – Josef Švejk
• 1957 Poslušně hlásím – Josef Švejk
• 1959 Dařbuján a Pandrhola – Pandrhola
• 1959 Kam čert nemůže
• 1960 Vyšší princip
• 1965 Třicet jedna ve stínu
• 1966 Vražda po našem
• 1967 Rozmarné léto – Antonín Důra
• 1968 Spalovač mrtvol – pan Kopfrkingl
• 1968 Čest a sláva
• 1969 Skřivánci na niti – důvěrník
• 1976 Dým bramborové natě
• 1977 Adéla ještě nevečeřela – komisař Ledvina
• 1978 A kétfenekű dob – Czakó
• 1978 Kulový blesk – doktor Radosta
• 1979 Lásky mezi kapkami deště
• 1980 Postřižiny – doktor Gruntorád
• 1981 Pozor, vizita! – Prepsl
• 1981 Tajemství hradu v Karpatech – profesor Orfanik
• 1983 Slavnosti sněženek – pan Franc
• 1983 Tři veteráni – Pankrác
• 1984 Rozpuštěný a vypuštěný – otec Hlaváček
• 1985 Vesničko má středisková – doktor Skružný
• 1986 Smrt krásných srnců – Prošek
• 1987 Jak básníkům chutná život – malíř Hubáček, otec Píšťalky
• 1990 Tichá bolest
• 1991 Obecná škola – ředitel školy
• 1991 Žebrácká opera

Televize

• 1964 Drahý zesnulý (TV komedie) – role: tatínek Jindřich
• 1967 Waterloo (TV film) – role: Napoleon Bonaparte
• 1969 Pasiáns (TV film) – role: průvodce Aleš
• 1970 Lítost (TV film) – role: otec Zárubecký
• 1970 Svatební noc (TV inscenace povídky) – role: houslista Hugo Nováček
• 1970 Mauricius (TV inscenace) – role: otec Andregast
• 1970 Julián odpadlík (TV inscenace) – role: císař imperátor Juliánus Augustus
• 1979 Zlatí úhoři (TV film) – role: Prošek
• 1979 Příbuzenstvo (TV inscenace) – role: kriminalista major Valenta
• 1980 Královská hra (TV dramatizace Šachové novely Stefana Zweiga) – role: mistr Čentovič
• 1980 Tajemství Ďáblovy kapsy (TV film) – role: sedlák Buchar
• 1981 Jasnovidec (TV inscenace povídky) – role: vrchní státní zástupce Dr. Klapka
• 1992 Chobotnice (Italský TV seriál) VI. série – role: bankéř Stefan Litvak a mafiánský boss
• 1993 Noc rozhodnutí (TV inscenace) – role: Emil Hácha

Dokumenty

• 2002 Tichý muž – vzpomínkový dokument o Rudolfu Hrušínském

Odkazy

Reference

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68, 70, 81–2, 90, 91, 101, 113, 127
• Miroslava Besserová. Soukromý život Rudolfa Hrušínského. Praha : Formát, 2003. 119 s. ISBN 80-86718-20-4
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 112, 162, 168, 170, 234, 263, 289, 291
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 241
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 244, 333
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, 210, 273 ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 213, 244, 255, 271, 275
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 123, 166, 214, 267, 314, 336, 408–410, 412, 441, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 2, 3, 55, 115, 142, 162, 262, 263, 265, 326, 398, 418, 419, 520.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 233, 363, 369, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 446–449
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 263, 435
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 121, 133, 214, 239, 272, 376, 391, 425, 447–8, ISBN 80-204-0493-7
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 316. 
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 290, 301, 424, 447, 478, 665
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 167–8
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 256, 259, 274
• V. Kudělka: To byl český milovník, Knihkupectví Michala Ženíška, 1999, str. 154–164
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 106, 128, ISBN 80-86182-51-7
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 248. 
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 58–9, 73, 76, 78, 80, 105, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32, 127
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 525–526. 
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 10, 14–17, 19, 20, 24, 32, 34–7, 42, 44, 46–7, 50–52, 55, 57, 64, 73, 78–80, 87–9, 95–6, 100, 110, 117, 191, 196–7, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 12, 18, 227, 235, 238, 242–3, 246, 255–6, 287, 299–303, 306, 308–9, 316, 334, 363–4, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Hrušínský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Hrušínský
• Rudolf Hrušínský v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Rudolf Hrušínský v databázi Archivu Národního divadla
• Rudolf Hrušínský v Česko-Slovenské filmové databázi
• Rudolf Hrušínský ve Filmové databázi
• Rudolf Hrušínský na Kinoboxu
• Rudolf Hrušínský v Internet Movie Database (anglicky)
• Rudolf Hrušínský na Dabingforum.cz
• (německy) Německé stránky o TV seriálech
• Rudolf Hrušínský v cyklu České televize Příběhy slavných