Rudolf Hrušínský nejstarší

Rudolf Hrušínský nejstarší
Narození14. dubna 1897
Liboc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. března 1956
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
DětiRudolf Hrušínský
PříbuzníRudolf Hrušínský a Jan Hrušínský (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Hrušínský nejstarší, vlastním jménem Rudolf Böhm, (14. dubna 1897 Liboc[1]15. března 1956 Praha) byl český herec a divadelní režisér.

Životopis

Rodina

Narodil se v Dolní Liboci v rodině ševce Jana Böhma (* 16. června 1857) a Františky, rozené Doležalové (* 13. února 1869), která byla porodní bábou.[2][3]

Původ jména

V roce 1913 mu nabídl ředitel malé divadelní společnosti V. Slavinský angažmá.

U divadla uvažoval o změně jména na jméno umělecké, chtěl se stát Otomarem Otovalským. Po odhalené krádeži hrušek na štaci Slavinského společnosti v Lužicích u Hodonína jej začali nazývat Rudolf Hrušovský, ze jména se později stalo Hrušínský, které pak od roku 1935 trvale používal.[4]

Divadlo

Od společnosti Slavinského odešel k divadelní společnosti Josefa Muška, ale v letech 1916–1917 se účastnil první světové války na Balkáně, kde byl raněn.

Od února 1919 se stal členem divadelní společnosti Václava Červíčka-Budínského. Zde se seznámil se svojí budoucí manželkou Hermínou, která byla dcerou principála a ve společnosti také hrála. Rudolf zde nejen hrál, ale také začal režírovat.

V roce 1923 se seznámil s Karlem Želenským, členem Národního divadla, který jej doporučil do nové společnosti Svornost, ředitele Lachmanna, zahajující svou činnost v roce 1924 v pražské Bubenči. Společnost byla však z finančních důvodů na podzim 1924 zrušena. Po krátkém návratu do Budínského společnosti nastoupil v květnu 1926 v pražském Tylově divadle v Nuslích (které měla tehdy pronajato Sedláčkova společnost)[5] a přivedl do souboru i svoji manželku. Pro divadlo také sestavil revue Že tě nedohoním?

Následovalo opět působení u Budínského a od října 1929 v divadle Akropolis na rozhraní pražského Žižkova Vinohrad, vedeném Karlem Třešňákem. Zde setrval Hrušínský až do listopadu 1933.[6]

Následně působil několik měsíců ve Švandově divadle, v období říjen 1934 – červen 1935 v divadle Uranie, vedeném v tu dobu Josefem Bělským. Zde Hrušínský také režíruje, zvláště pohádky pro děti. O Vánocích 1934 uvedl pro děti svoji hru Hrbáčkův Štědrý den.

Od září 1935 se vrátil na jednu sezónu do divadla Akropolis a od roku 1937 byl členem souboru Osvobozeného divadla až do jeho rozpadu v listopadu 1938.[7] Poté odešel k Járovi Kohoutovi do operety, odkud po měsíci odešel. Od roku 1939 do roku 1944 (do doby uzavření divadel) hrál v Divadle Vlasty Buriana.

Od začátku listopadu 1944 do začátku února 1945 byl zařazen jako dělník na pomoc průmyslu Protektorátu spolu s dalšími herci (např. Jaroslav Marvan, Hana Vítová, František Černý, Svatopluk Beneš, Vlasta Matulová a další).[8]

Od května 1945 do září 1948 byl angažován v Divadle 5. května (Činohra 5. května).[9]

Po zrušení Divadla 5. května odešel spolu s dalšími herci do Divadla státního filmu.[10]

Rozhlas

Od roku 1935 spolupracoval na pozvání Jaroslava Hurta a Miloslava Jareše s rozhlasem (Radiojournal). Pracoval jako herec, podílel se na vzniku literárních pásem a dokumentárních pořadů. Jen v roce 1937 účinkoval ve sto padesáti relacích. Spolupracoval zde s režiséry Jaroslavem Kvapilem, Miloslavem Jarešem a dalšími.

Po válce napsal pro rozhlas několik her, např. Historka o huse v tramvaji, Kazimourovo zpravodajství, aj., avšak k soustavné činnosti v rozhlase se již nemohl z důvodu postupující nemoci vrátit.[11]

Film

Od roku 1937 vystupoval v českých filmech v menších rolích a v několika filmech se setkal i se svým synem Rudolfem, jako hercem i režisérem.

Manželka, syn

Při působení ve společnosti Václava Červíčka-Budínského (od roku 1919) se seznámil se svojí budoucí manželkou Hermínou („Mínou“) (1901–1989), herečkou, kterou si vzal 2. března 1920 v Žirovnici. Dne 17. října 1920 se jim narodil syn Rudolf, budoucí herec.

Rodokmen Hrušínských

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Josef Faltys (1839–1926)
 
 
 
 
Václav Vačkář (1881–1954)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Dalibor C. Vačkář (1906–1984)
 
 
 
 
Tomáš Vačkář (1945–1963)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Antonie Mušková (1838–1908)
 
 
 
 
Johana Faltysová (1863–1927
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf Hrušínský (1897–1956)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf Hrušínský (* 1946)
 
 
 
 
Rudolf Hrušínský (* 1970)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ondřej Červíček (1844–1928)
 
 
 
 
Václav Červíček (1875–1936)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rudolf Hrušínský (1920–1994)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hermína Červíčková (1901–1989)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan Hrušínský (* 1955)
 
 
 
 
Kristýna Hrušínská (* 1985)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hynek Mušek (1812–1894)
 
 
 
 
Josefa Mušková (1845–1906)
 
 
 
 
Anna Budínská (1878–1958)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Miluše Šplechtová (* 1957)
 
 
 
 
Matěj Balcar (* 1991)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
František Kostka (1879–1947)
 
 
 
 
Jiří Kostka (1910–1985)
 
 
 
 
Petr Kostka (* 1938)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tereza Kostková (* 1976)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Josef Mušek (1848–1922)
 
 
 
 
Leokádie Mušková (1880–1958)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Carmen Mayerová (* 1944)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Petr Kracik (* 1977)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zora Kostková (* 1952)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Antonín Procházka (* 1953)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Divadelní role, výběr

  • 1920 Jiří Mahen: Nebe, peklo, ráj, Karel Fišar, Společnost Václava Červíčka-Budínského, režie Rudo Hrušínský
  • 1935 Jaroslav Durych: Svatý Václav, kníže Boleslav, divadlo Akropolis
  • 1935 Rudolf Medek: Plukovník Švec, titul. role, divadlo Akropolis
  • 1936 M. Faber: Kotrmelce mládí, Jeremiáš, ředitel gymnázia, divadlo Akropolis (v roli oktavána Hoffmana vystoupil jeho syn Rudolf Hrušínský)
  • 1937 V+W: Těžká Barbora, sýrař Krištof, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1938 V+W: Pěst na oko aneb Caesarovo finále, První dragoun, První kameník, místodržící rada Václav Čehona, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl[12]
  • 1940 F. F. Šamberk: Palackého třída 27, sluha Robert, Divadlo Vlasty Buriana
  • 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, statkář Florián Králíček, Divadlo Vlasty Buriana
  • 1943 Robert Neuner: Když kocour není doma..., Ludvík Marhold, osobní sluha, Divadlo Vlasty Buriana
  • 1946 E. Labiche: Pan Perrichon na cestách, Major Mathieu, Divadlo 5. května, režie František Salzer
  • 1946 Maxim Gorkij: Vassa Železnovová, Železnov, Divadlo 5. května, režie Alfréd Radok
  • 1947 Jiří Mahen: Ulička odvahy, Pilát, Divadlo 5. května, režie František Salzer
  • 1947 M. Rázusová-Martáková: Jánošík, starý Jánošík, Divadlo 5. května, režie František Salzer
  • 1947 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Nápadník, Divadlo 5. května, režie František Salzer

Filmografie, výběr

Odkazy

Reference

  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  2. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 55-6, ISBN 80-207-0485-X
  3. Poznámka 1: Některé zdroje uvádějí, že se R. Hrušínský narodil na statku – zřejmě vycházejí z jeho dopisu z roku 1924, adresovaného Karlu Želenskému, u kterého žádal o přímluvu pro přijetí k řediteli Lachmannovi do divadla Svornost a účelově slíbil se revanšovat „husami či jinou drůbeží z jejich statku“ – In:Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 63, ISBN 80-207-0485-X, za což se dodatečně omluvil v rozhovoru pro Kinorevue 9.10.1940
  4. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 57-8, 67, ISBN 80-207-0485-X
  5. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 425, ISBN 80-7008-107-4
  6. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 64, ISBN 80-207-0485-X
  7. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 71, 75, ISBN 80-207-0485-X
  8. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 84, ISBN 80-207-0485-X
  9. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 84-8, ISBN 80-207-0485-X
  10. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 142, ISBN 80-7008-107-4
  11. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 69, 88, ISBN 80-207-0485-X
  12. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 230

Literatura

  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 142, 143, 227
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 3, 40, 142, 425, 504, ISBN 80-7008-107-4
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 230
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 655, foto 170
  • Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 36, 49, ISBN 80-7038-140-X
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 14, 15, 40, 42, 43, 52, 55-90, 98, 99, 103, 105, 160, 161, 164, 166–8, 382, 383, 385, 387, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Rudolf Hrušínský nejstarší (1897-1956).jpg
Rudolf Hrušínský nejstarší (1897-1956), český herec a divadelní režisér