Rudolf I. z Vermandois

Rudolf I. z Vermandois
hrabě z Amiens, Vermandois a Valois
Portrét
Nákres Rudolfovy pečeti
Narození1094
Úmrtí13. října 1152
Pohřbenklášter Crépy
ManželkyEleonora z Blois
Petronila Akvitánská
Laureta Flanderská
PotomciHugo II. z Vermandois
Alžběta z Vermandois
Rudolf II. z Vermandois
Eleonora z Vermandois
DynastieDynastie z Vermandois
OtecHugo I. z Vermandois
MatkaAdelaida z Vermandois
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf I. z Vermandois (francouzsky Raoul le Vaillant nebo Raul le Borgne, 1094 – 13. října 1152)[1] byl hrabě z Amiens, Vermandois a Valois, francouzský senešal a regent království z dynastie Kapetovců. Během svého života byl jedním z nejvlivnějších velmožů na královském dvoře,[2] svým manželským životem si přivodil vyobcování z náruče církve svaté.

Život

Rudolf byl synem Huga z Vermandois (bratra francouzského krále Filipa I.) a Adély, dcery a dědičky hraběte Herberta z Vermandois. Po otcově smrti ve Svaté zemi roku 1101 převzal hraběcí titul, ale skutečné vlády se dočkal až roku 1117.[2] Roku 1128 přišel při obléhání hradu Livry o oko a jeho královský bratranec Ludvík VI. utrpěl zranění na noze. Těžce zraněného Rudolfa jmenoval po Štěpánovi z Garlande francouzským senešalem.[3] Úřadu se však fakticky ujal až o tři roky později, v roce 1131.[4]

Okolo roku 1138 byl Rudolf krátce v opozici vůči mladému Ludvíkovi VII. a podporoval královnu vdovu Adélu Savojskou. O rok později došlo mezi hrabětem a králem k usmíření.[1] Život si opět zkomplikoval roku 1142 zapuzením své ženy Eleonory kvůli Petronile, sestře královny Eleonory. Příbuzenství, tak potřebné pro rozluku s první manželkou, mu odsvědčili tři vysoce postavení biskupové.

„Zvěst o křivé přísaze se rozšířila po celém kraji a přičiněním Thibauda ze Champagne se dostala až k papežskému dvoru. Raoulem zapuzená manželka byla jeho neteří a on tu pohanu nemohl snést...“
— Heřman z Tournai[5]

Zapuzená žena byla sestrou,[6] ne neteří hraběte ze Champagne a na její stranu se postavil i Bernard z Clairvaux. Následoval koncil v Lagny, který potvrdil platnost Rudolfova prvního manželství, suspendoval tři provinilé biskupy a nad jeho hrabstvím vyhlásil interdikt.[7] Král Ludvík vojensky podpořil svého senešala a pak se celý život trápil výčitkami nad tisíci ubožáky, kteří uhořeli v kostele ve Vitry. Roku 1143 strany uzavřely ve Vitry mír. Exkomunikovaný Rudolf zůstal s Petronilou.

Roku 1146 král přijal kříž a o rok později[8] jmenoval švagra Rudolfa společně s opatem Sugerem a remešským arcibiskupem Samsonem regenty království.[4] V době královy nepřítomnosti se Rudolfovi podařilo vyřešit nepříjemnou záležitost se svou první ženou. Roku 1148 v Remeši došlo k konsistoři, které se zúčastnila i zapuzená choť s příbuzenstvem.

„Stěžuješ si, že se ti nedostalo sluchu, že ti bylo způsobeno násilí, protivná strana tě poškodila, navracím tě do míst spravedlnosti, abyste mohli ty a tvoji lidé, stejně jako i hrabě, vypovědět, co budete chtít...“
— Římský biskup

Eleonora z Blois však pravila, že zpět muže, jehož duše jí byla uloupena, již nechce a manželství bylo rozvedeno za podmínky, že bude opuštěné ženě vráceno věno. Tehdy vyšlo najevo, že k vrácení věna již došlo a hrabě Theobald již odškodnění za sestřinu pohanu dostal. Přítomní muži církve byli pohoršeni a předpověděli hraběti Rudolfovi za dlouhodobé zostuzování církve chmurný konec.[9]

„Z jeho lože nevzejde nic dobrého“
— Bernard z Clairvaux[10]

Bernardova předpověď se vyplnila. Petronila časně zemřela. Hrabě Rudolf se roku 1152[1] znovu oženil a již krátce po svatbě onemocněl. Lékař senešalovi zakázal milostné obcování, vášnivý muž jej však neposlechl a za tři dny zemřel.[10] Byl pohřben v opatství Saint-Arnoul v Crépy-en-Valois.[1] Syn Rudolf onemocněl malomocenstvím, dcery byly výhodně provdány, ale zemřely bezdětné.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d www.fmg.ac
  2. ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de
  3. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 128. Dále jen Francouzští králové. 
  4. ↑ a b BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. S. 46. (anglicky) Dále jen Letters. 
  5. ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 162. Dále jen Rytíř. 
  6. ↑ www.mittelalter-genealogie.de
  7. ↑ Rytíř, str. 163
  8. ↑ Francouzští králové, str. 138
  9. ↑ Rytíř, str. 164–165
  10. ↑ a b Rytíř, str. 165

Literatura

  • BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. (anglicky) 

Externí odkazy

Předchůdce:
Adéla a Hugo I.		Znak z doby nástupuHrabě z Vermandois
Rudolf I.
1102–1152		Znak z doby konce vládyNástupce:
Rudolf II.

Média použitá na této stránce

Arms of Raoul de Vermandois.svg
Autor: Carlodangio, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of Raoul, earl of Vermandois
Raul I Vermandois.jpg
Ralph I of Vermandois