Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna

Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna
Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna, kresba z roku 1806
Nejvyšší komorník císařského dvora
Ve funkci: 1806 – 30. ledna 1823
Panovník	František I.
Předchůdce	František de Paula Colloredo-Waldsee
Nástupce	Jan Rudolf Czernin z Chudenic
Dvorský komisařem pro obranu města
Ve funkci: 1805 – 1805
Panovník	František II./I.
Tajný rada
Císařský komorník
Narození	23. července 1761 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	30. ledna 1823 (ve věku 61 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Choť	(1785) Marie Terezie z Kounic-Rietbergu (1763–1803)
Rodiče	Evžen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789) a Marie Terezie Kolonicsová (1733–1802)
Děti	Evžen Dominik (1786–1848) Terezie, provd. Kinská (1789–1874) Ladislav (1795–1849) Františka, provd. Liechtensteinová (1799–1863) Rudolf (1802–1874)
Příbuzní	vnučka: Marie Terezie, provd. Mitrovská (1812–1890) vnuk: Rudolf Evžen Bruntálský z Vrbna (1813–1883) vnučka Karolína, provd. Lobkowiczová (1815–1843) vnučka: Terezie, provd. Kinská (1828–1905) vnuk: Rudolf Bruntálský z Vrbna (1831–1893) tchán: Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu (1739–1812) zeť: Karel František z Liechtensteinu (1790–1865) zeť: František Kinský z Vchynic a Tetova (1784–1823)
Profese	politik
Ocenění	1808 rakouský Řád zlatého rouna (č. 861) Královský uherský řád sv. Štěpána Řád železné koruny
Commons	Rudolf von Wrbna und Freudenthal (1761–1823)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Jan hrabě Bruntálský z Vrbna (Rudolf Jan Nepomuk Václav Vojtěch Josef Liborius hrabě Bruntálský z Vrbna / Rudolf Johann Nepomuk Graf von Wrbna und Freudenthal) (23. července 1761 Vídeň – 30. ledna 1823 Vídeň) byl český šlechtic ze starobylého rodu Bruntálských z Vrbna. Proslul především jako zakladatel železáren v Komárově, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách, kromě toho zastával posty u císařského dvora ve Vídni a získal Řád zlatého rouna.

Život

Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn nejvyššího dvorního maršálka Eugena Václava Bruntálského z Vrbna (1728–1789) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Kolonicsové (1733–1802). Studoval práva a filozofii, ale od mládí se zajímal o mineralogii, takže navíc absolvoval studium na báňské akademii v Banské Štiavnici. Krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti poručíka, ale v roce 1789 převzal po otcově smrti rodové dědictví v Hořovicích.

Již existující výrobu železa v Komárově na Hořovicku přivedl k obrovskému rozkvětu, takže za jeho života se komárovské železárny staly předním evropským producentem litiny s uměleckoprůmyslovým využitím.^[1] Hospodářský rozmach a současně nedostatek vodních zdrojů na Hořovicku vedl Rudolfa k dalšímu rozšíření majetku a v roce 1806 koupil od Vratislavů z Mitrovic sousední panství Jince. Na zdejším zámku dočasně umístil svou mineralogickou sbírku, jinak byl ale provoz velkostatku podřízen potřebám železáren a také v Jincích vznikla vysoká pec.^[2]

Roku 1801 založil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích. Ten sice brzy zkrachoval, v následujících letech začaly však vznikat další řepné cukrovary, mimo jiné i díky tzv. kontinentální blokádě za napoleonských válek.

Kromě toho od mládí zastával funkce v hospodářské správě habsburské monarchie, byl jmenován c. k. komořím, tajným radou a patřil k důvěrníkům císaře Františka I. I když se vyhýbal vyšším úřadům, v roce 1805 při obsazení Vídně napoleonskou armádou byl jmenován dvorským komisařem pro obranu města. V této funkci se osvědčil, takže nakonec se stal císařským nejvyšším komořím (1806–1823) a v roce 1808 získal Řád zlatého rouna. Byl též nositelem uherského Řádu sv. Štěpána a Řádu železné koruny. Jako císařský nejvyšší komorník byl účastníkem Vídeňského kongresu a v roce 1822 doprovázel císaře Františka I. na kongres do Verony. Při zimní cestě přes Alpy onemocněl a zemřel krátce poté ve Vídni.

I v dalších oblastech patřil k významným osobnostem v Čechách a podílel se na aktivitách spojených s národním obrozením. V letech 1804–1823 byl čestným prezidentem Královské české společnosti nauk, dále byl spoluzakládajícím členem Jednoty pro povznesení hudby v Čechách a stál také u zrodu Národního muzea.

Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna zemřel 24. března 1848 ve Vídni. Pohřben byl v rodové empírové kaplové hrobce,^[3] jejíž stavbu roku 1811 na hořovickém městském hřbitově sám inicioval.

Rodina

Oženil se 28. července 1785 ve vídeňském klášterním kostele svatého Augustina s hraběnkou Marií Terezií Kounicovou (1763–1803), vnučkou významného státníka knížete Václava Antonína Kounice, tímto sňatkem se také spříznil s kancléřem Metternichem.^[4] Měli spolu devět dětí, z nichž tři zemřely v dětství. Nejstarší syn Eugen Dominik (1786–1848) pokračoval v železářském podnikání na Hořovicku i v kariéře u dvora, třetí syn Ladislav (1795–1849) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního podmaršála, ale po neúspěchu během revoluce 1848–1849 v Itálii spáchal sebevraždu. Další syn Rudolf (1802–1874) zdědil na Moravě panství Holešov a u císařského dvora byl nejvyšším lovčím. Dcery Terezie (1789–1874) a Františka (1799–1863) se provdaly do předních šlechtických rodin (Kinský, Liechtenstein).

Odkazy

Reference

Literatura

• MATOUŠKOVÁ, Anna: Aristokrat v roli podnikatele. Minulostí Berounska; Sborník Státního okresního archivu Beroun, 1998 s. 38–59 ISBN 978-80-23817-034

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna na Wikimedia Commons

• Diplomová práce o díle R. J. Bruntálského z Vrbna