Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu

Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu
Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu, kresba Ferdinanda Georga Waldmüllera, 1835
3. kníže z Colloredo-Mannsfeldu, nejvyšší dědičný stolník Českého království a 6. držitel colloredského fideikomisu Opočno
Ve funkci: 27. října 1807 – 28. prosince 1843
Předchůdce	František de Paula Gundakar I. z Colloreda-Mannsfeldu
Nástupce	František de Paula Gundakar II. z Colloreda-Mannsfeldu
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci: 1835 – 28. prosince 1843
Panovník	Ferdinand I.
Předchůdce	Jan Rudolf Czernin z Chudenic
Nástupce	úřad neobsazen (poté od roku 1848 Karl Ludwig Grünne)
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1828 – 1834
Panovník	František I.
Předchůdce	Jáchym Egon z Fürstenbergu
Nástupce	Jan Petr II. Goëss
Tajný rada
Ve funkci: 1828 – 28. prosince 1843
Panovník	František I., Ferdinand I.
Císařský komorník
Ve funkci: 1791 – 28. prosince 1843
Panovník	Leopold II., František I., Ferdinand I.
Narození	16. dubna 1772 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. prosince 1843 (ve věku 71 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Kostel Panny Marie
Titul	kníže (od roku 1825 s oslovením Jasnost)
Choť	(1792) Filipína Marie z Oettingen-Katzensteinu (1776–1842)
Rodiče	František de Paula Gundakar I. z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeldu (1751–1794)
Profese	politik a státní úředník
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna (1830)
Commons	Rudolf Colloredo-Mannsfeld
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Josef II. kníže z Colloredo-Mannsfeldu^{[pozn. 1]}(německy Rudolph Joseph II. Fürst zu Colloredo-Mannsfeld, Graf zu Waldsee, Vicegraf zu Mels, Markgraf zu St. Sophia; 16. dubna 1772 Vídeň – 28. prosince 1843 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, vlastník rozsáhlých statků v Čechách (Dobříš, Opočno). Po otci zdědil titul knížete (1807) a v závěru napoleonských válek inicioval setkání spojeneckých panovníků a diplomatů na svém zámku v Opočně.^[1] Později zastával vysoké posty u císařského dvora ve Vídni, nakonec byl nejvyšším císařským hofmistrem (1835–1843). Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1830).

Pocházel ze starého italského rodu Colloredů^[2][3], narodil se jako nejstarší syn říšského vicekancléře Františka Gundakara z Colloreda (1731–1807) a jeho manželky Marie Isabely z Mansfeldu (1751–1794).^[4] Otec převzal dědictví vymřelého rodu Mansfeldů a v roce 1789 byl povýšen do knížecího stavu se jménem Colloredo-Mansfeld. Rudolf Josef byl v roce 1791 jmenován císařským komorníkem^[5] a po otci převzal v roce 1807 správu rodových statků v Čechách a Rakousku. Až za napoleonských válek se aktivně zapojil do veřejného života. Učinil tak po Napoleonově expanzi do německých zemí a rozkladu Svaté říše římské, v jejíž strukturách zastával otec vysoké funkce. Byl veden také příkladem svých mladších bratrů, kteří bojovali v armádě. Do aktivit proti Napoleonovi se zapojil nejprve nepřímo v roce 1809, kdy na svém zámku Skalka zřídil lazaret pro zraněné vojáky.^[6]

Po Napoleonově porážce v Rusku se kníže Rudolf Josef stal jednou z předních osobností evropské diplomacie, když inicioval setkání diplomatů a panovníků na svém zámku v Opočně. V červnu 1813 na Opočno přijeli ministři zahraničí Rakouska, Ruska a Pruska (Metternich, Hardenberg, Nesselrode), o několik dní později se k nim připojili i ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III.^[7] Na diplomatická jednání navazovaly manévry rakouské armády konané u obce Pulice. Vůdčí osobností diplomatických schůzek byl rakouský kancléř Metternich, který pak další jednání přesunul do nedalekých Ratibořic, mezitím se v Drážďanech setkal i s císařem Napoleonem. Výsledkem spojeneckých jednání byla konvence z Reichenbachu (27. června 1813), která zavazovala Rakousko ke společnému postupu s Ruskem a Pruskem proti Napoleonovi.

Po napoleonských válkách pobýval kníže Rudolf Josef častěji ve Vídni a v návaznosti na modifikaci šlechtické titulatury Rakouského císařství obdržel v roce 1825 nárok na oslovení Jasnost (Durchlaucht).^[8] Nakonec zastával vysoké funkce u císařského dvora. V roce 1828 byl jmenován c. k. tajným radou a v letech 1828–1834 byl nejvyšším dvorským maršálkem. V roce 1830 obdržel Řád zlatého rouna^[9] a nakonec byl v letech 1835–1843 císařským nejvyšším hofmistrem. Po jeho úmrtí zůstal tento post několik let neobsazen, až v roce 1848 byl obnoven pro Karla Ludwiga Grünneho. Z titulu úřadu nejvyššího hofmistra byl také plukovníkem císařské tělesné stráže. Mimoto byl držitelem dědičného úřadu nejvyššího stolníka v Českém království, který jeho rodu náležel od roku 1723. Jako nejvyšší stolník byl v roce 1836 účastníkem korunovace Ferdinanda I. českým králem v Praze. Obdržel také několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl nositelem sardinského Řádu zvěstování a velkokříže parmského Konstantinova řádu sv. Jiří. Byl též čestným členem řady institucí s kulturním zaměřením, mimo jiné se angažoval v české Společnosti vlasteneckých přátel umění.^[10]

Kníže Rudolf Josef zemřel ve Vídni v prosinci 1842 ve věku 71 let, pohřben je v kostele Panny Marie v Opočně, kde v roce 1810 přestavbou zřídil rodinnou hrobku.^[11][12]

Jako nejstarší syn převzal v roce 1807 po otci rozsáhlý majetek v Čechách a v Rakousku. V Čechách zdědil fideikomisní panství Opočno^[13] a Dobříš,^[14] v Dolním Rakousku zdědil panství Sierndorf se zámkem. Další české panství Zelená Hora s Colloredo-Mansfeldským palácem v Praze převzal mladší bratr Jeroným,^[15] nejmladší z bratrů Ferdinand získal dolnorakouské panství Staatz poblíž hranic s Moravou. V případech Dobříše a Opočna se jednalo o velký pozemkový majetek, k panství Opočno patřila tři městečka (Opočno, Dobruška, Třebechovice pod Orebem) a 89 vesnic, panství Dobříš zahrnovalo městečko Dobříš a 63 vesnic.^[16] Počtem obyvatel bylo větší panství Opočno, ale rozsahem v hektarech bylo jen poloviční k Dobříši, k níž patřily rozsáhlé lesní porosty na Příbramsku.

V Opočně inicioval Rudolf Josef vybudování rozsáhlého parku v prostoru pod zámkem v údolí Zlatého potoka (část parku je známá pod názvem Rudolfovo údolí).^[17] Koncepce parku v krajinářském stylu s vyhlídkami, altány a lávkami byla dílem zahradníka J. Exnera.^[18] K proměně zámeckého areálu přispěl také výstavbou empírové jízdárny. Na nedalekém zámku Skalka nechal kolem roku 1825 upravit zámeckou kapli (panství Skalka bylo k Opočnu připojeno až v roce 1800 nákupem za 70 000 zlatých od Mladotů ze Solopisk).^[19][20] K rozšiřování rodového dědictví přistoupil jen jednou v roce 1838, kdy k Dobříši přikoupil od rodu Harbuval-Chamaré statek Dlouhá Lhota se zámkem.^[21] Krátce po jeho smrti bylo dobříšské panství obohaceno ještě o panství Buková (1845).^[22] Příležitostně se uplatnil také jako podnikatel a v obci Ledce na opočenském panství nechal v letech 1835–1836 postavit cukrovar.^[23]

Jako vysoký hodnostář císařského dvora potřeboval sídlo ve Vídni a v roce 1827 koupil od Esterházyů palác na náměstí Freyung. Současná podoba paláce pochází však až z doby dalších majitelů Hardeggů, kteří jej koupili v roce 1845 a díky nim je také známý pod názvem Palais Hardegg.^[24]

V roce 1792 se jako dvacetiletý oženil s hraběnkou Filipínou Marií z Oettingen-Katzensteinu (1776–1842). Sňatek se konal v Salcburku a byl posvěcen Rudolfovým strýcem, salcburským knížetem-biskupem Jeronýmem z Colloreda.^[25] Filipína Marie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[26] Manželství zůstalo bez potomstva. Dědicem veškerého majetku se stal synovec František de Paula II. z Colloredo-Mannsfeldu.

Rudolf Josef měl čtyři mladší sourozence, z nichž byly dvě sestry-dvojčata. Marie Gabriela (1773–1788) zemřela předčasně, Marie Henrietta (1773–1814) byla manželkou hraběte Emericha z Eltzu (1765–1844), významného rakouského diplomata a dlouholetého velvyslance ve Španělsku. Bratr Jeroným (Hieronymus) (1775–1822) sloužil v armádě, vyznamenal se v napoleonských válkách, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Nejmladší bratr Ferdinand (1777–1848) původně také sloužil v armádě, později se ale věnoval správě svých statků v Rakousku a zastával řadu funkcí v ekonomické správě rakouských zemí.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Josef z Colloredo-Mansfeldu na Wikimedia Commons
• Rodokmen Colloredů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)