Rudolf Kříženecký

Prof. Ing. Rudolf Kříženecký, dr. h. c.
Narození	28. října 1861 Zadar Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. března 1939 (ve věku 77 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	vysokoškolský učitel, architekt, profesor, stavitel, učitel a historik architektury
Ocenění	Řád Františka Josefa 1912
Příbuzní	Jan Kříženecký (bratr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Kříženecký (28. října 1861 Zadar, Dalmácie – 12. března 1939 Praha^[1]) byl český novorenesanční architekt a profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. Náleží ke generaci Národního divadla a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.^[2]

V letech 1871–1878 vystudoval c. k. vyšší českou reálnou školu v Praze. Poté studoval v letech 1878–1883 stavitelství na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního stavitelství složil v roce 1880, druhou pak v roce 1887. Poté se stal asistentem. V roce 1888 obdržel stipendium a v roce 1888–1889 podnikl studijní cestu do Itálie. Po studiích pracoval jako architekt v několika projekčních kancelářích (například Fellner a Helmer). V letech 1883–1888 a 1890–1893 pracoval v ateliéru Josefa Schulze, kde se podílel také na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel realizoval například dům čp. 1073, Praha-Staré Město, Pařížská 1, podle projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na pražské technice (ČVUT). V roce 1899 se habilitoval jako soukromý docent pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl honorovaným docentem technického kreslení na odboru stavebního inženýrství.^[3]

V roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Na rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. V roce 1931 odešel na odpočinek.

V letech 1900–1921 přednášel rovněž nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy^[4] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Rudolf Kříženecký zemřel 12. března 1939 v Praze a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.^[5]

• Česká akademie věd a umění
• Spolek inženýrů a architektů (SIA)

• 1895 – byl členem stavebního výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, projektoval Horácký statek a pavilon Smíchovského pivovaru.
• 1896–1897 – Schierův dům – novobarokní nájemní dům s restaurací, čp. 934, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí 5, Pařížská 2, spoluautor Otakar Materna, Kříženecký byl autorem průčelí, vstupního vestibulu a dekorace schodišť. Podle pokynů městské rady měla průčelí obsahovat motivy původního zbořeného domu čp. 934.^[6] Na sochařské výzdobě se podíleli Vilém Amort (Atlanti nesoucí nárožní arkýř, alegorické sochy Stará doba a Nová doba nad vstupem ze Staroměstského náměstí) a Jindřich Říha. ^[7]
• 1898–1904 – západní průčelí kostela sv. Mikuláše po demolici bývalého benediktinského kláštera^[8]
• 1899–1900 – budova Občanské záložny v Přelouči. V původní soutěži v roce 1894 obsadil 2. místo
• 1901–1910 – První česká akciová parní mlékárna, Praha 4 – Nusle, čp. 1419, Nuselská 53, dostavba Karel Pokorný 1929^[9]
• 1902–1905 – evangelický chrám v Přelouči
• 1902 – Vila JUDr. Augusta Vodičky, Chrudim, ul. Čs. armády, č.p. 367/IV.- vila advokáta, pedagoga a významného představitele regionálního veřejného života
• 1904 – jižní novobarokní průčelí s portálem a schodištem kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze
• 1905–1907 – Divišova vila, Přelouč, Nádražní ul. čp. 192 – vila ředitele cukrovaru a starosty města Přelouče Jana Vincence Diviše. Z této rodiny pocházel i chirurg Jiří Diviš. Ve vile bylo od roku 1974 do počátku devadesátých let umístěno přeloučské městské muzeum. Poté zde od roku 1993 fungoval vícegenerační pečovatelský dům Českobratrské církve evangelické. V roce 2010 město Přelouč objekt prodalo soukromému majiteli.
• 1906 – kašna s delfíny u kostela svatého Mikuláše na Starém Městě v Praze, roh Pařížské ulice a Staroměstského náměstí, kolem kašny je kubistická mříž, připisovaná Josefu Chocholovi^[10]
• 1907–1908 – rekonstrukce letohrádku Amerika – dnes Muzeum Antonína Dvořáka
• 1907–1916 – Tuberkulózní sanatorium Na Pleši – dnes Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši, Nová Ves pod Pleší
• 1908 – hlavním architektem Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory^[11]
• 1910 – Pražské sanatorium MUDr. Rudolfa Jedličky v Praze-Podolí, Podolské nábřeží 157 – dnes Ústav pro péči o matku a dítě
• 1912–1914 – II. c. a k. česká reálka v Plzni, spoluautor Ferdinand Havlíček, sochařská výzdoba František Hergesell mladší a Josef Pekárek^[12]
• 1924–1930 – úprava Rudolfina pro potřeby Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR (1924–1930)
• 1927 – úprava Lobkovického paláce pro ministerstvo školství

• soutěžní návrh Národního domu v Moravské Ostravě, spoluautor J. Vyskočil
• soutěžní návrh Pražské městské spořitelny
• 1893 návrh pražské plodinové burzy
• 1893 gymnázium, Dvůr Králové nad Labem
• soutěžní návrh na pomník Jana Husa, sochaři: Antonín Procházka a František Hergesell mladší – projekt obdržel v soutěži 2. cenu
• soutěžní návrh na budovu Živnostenské banky v Praze, spoluautor J. Hrádek – obdržel polovinu spojené 1. a 2. ceny
• soutěžní návrh na hlavní nádraží v Praze
• 1920 – soutěžní návrh na budovy ministerstev v Peterské čtvrti v Praze
• 1923 – soutěžní návrh na budovu ministerstva obchodu
• 1924, 1926 – soutěžní návrh na přestavbu Černínského paláce pro ministerstvo zahraničí
• 1927 – soutěžní projekt na palác Společnosti národů v Ženevě
• 1929 – soutěžní projekt pro novou budovu československého parlamentu

• Stavby Rudolfa Kříženeckého
• 
  Evangelický kostel v Přelouči
• 
  Občanská záložna v Přelouči
• 
  Plzeňské gymnázium
• 
  Pražské sanatorium Dr. Jedličky
• 
  Interiér Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí

• 1912 Řád Františka Josefa
• 1932 čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze^[13]

• K. I. Dienzenhofer a článkování architektonické letohrádku hraběte Michny a prelatury u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (1899)
• Vývoj forem estetických na základě forem konstruktivních (rukopis)

Publikoval v časopisech Architekt a Architektonický obzor.

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• VLČEK, Pavel; HILMERA, Jiří. heslo Kříženecký, Rudolf. In: Pavel Vlček a kolektiv. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 347–348.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Svazek II. díl K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 200. 
• nekrolog. Národní politika. 14. březen 1939, roč. 57, čís. 73, s. 8. Dostupné online. ISSN 1802-5110. 
• heslo Kříženecký, Rudolf. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek III / 2. S. 907.^{[p 1]}
• heslo Kříženecký, Rudolf. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1900. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XV.. S. 217–218.
• Milan KAŠPAR, Alena MICHÁLKOVÁ: Architekt a pedagog Rudolf Kříženecký (1861–1939) (stavebnictvi3000.cz; 11.11.2016). Medailon k výročí 155 let narození.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Kříženecký na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Kříženecký
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Kříženecký Rudolf 1861
• Rudolf Kříženecký na stránkách ČVUT
• Rudolf Kříženecký Archivováno 26. 7. 2007 na Wayback Machine. na stránkách Sboru Českobratrské církve evangelické v Přelouči