Rudolf Kinský

Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova
6. kníže Kinský z Vchynic a Tetova
Ve funkci: 3. listopadu 1812 – 27. ledna 1836
Předchůdce	Ferdinand Jan Kinský
Nástupce	Ferdinand Bonaventura Kinský
Narození	30. března 1802 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	27. ledna 1836 (ve věku 33 let) Linec Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Hrobka Kinských v Budenicích
Choť	(1825) Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu (1804–1871)
Rodiče	Ferdinand Jan Kinský (1781–1812) a Marie Charlotta z Kerpenu (1782–1841)
Děti	Ferdinand Bonaventura Kinský Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova Marie Karolína Kinská z Vchynic a Tetova
Příbuzní	Rudolf Ferdinand Kinský, Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova, Karel Kinský, Františka Kinská z Vchynic a Tetova a Ferdinand Vincenc Kinský (vnoučata)
Profese	politik
Commons	Rudolf Fürst Kinsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova (30. března 1802 Praha^[1] – 27. ledna 1836 Linec) byl český šlechtic, 6. kníže Kinský. vlastenec, voják a rakouský diplomat.

Narodil se v Praze 30. března 1802 v paláci Kinských čp. 605/I na Staroměstském náměstí jako starší ze dvou synů později tragicky zesnulého knížete Ferdinanda Jana Kinského (1781–1812) a jeho manželky Karolíny Marie, svobodné paní z Kerpen, která byla dvorní dámou arcivévodkyně Žofie (matky budoucího císaře Františka Josefa I.). V deseti letech osiřel.

Byl českým vlastencem, matka jej dala naučit česky z podnětu Josefa Dobrovského, jeho učitelem byl Václav Hanka.^[2] S obrozeneckým nadšením pomáhal již v mládí založit Matici českou a pravidelně přispíval na vydávání jejích knih. Od roku 1824 podporoval Společnost vlastenského museum v Čechách, předchůdce dnešního Národního muzea. Jako teritoriální vlastenec nechal zpřístupnit pro veřejnost skalní svět v Českém Švýcarsku okolo Jetřichovic. Proto je po něm pojmenován i Rudolfův kámen.

Po sňatku s hraběnkou Vilemínou Alžbětou z Colloredo-Mansfeldu dne 12. května 1825 v Praze sídlila mladá rodina především v rodové paláci na Staroměstském náměstí. Poté, co pominuly důsledky krize z období napoleonských válek a státního bankrotu z roku 1811, hospodářská situace se stabilizovala a šlechtické velkostatky začaly opět prosperovat. Ve třicátých letech 19. století Rudolf Kinský rozšířil rodný palác o sousední domy čp. 605/I a 607/I a podle projektu pražského architekta Josefa Ondřeje Krannera dal přistavět dvorní trakt do Týnské uličky. Dále přikoupil velkostatky Horažďovice a Heřmanův Městec.

Již roku 1830 dal podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Kocha zbudovat na jižním svahu Petřína, na místě bývalých vinic a tzv. Vrabcovny, romantickou Kinského zahradu s můstky, jezírkem a potůčky, a dále dvě letní stavby ve stylu klasicismu: horní velký letohrádek Kinských čp. 98 a spodní hospodářský objekt, zvaný dodnes Švýcárna. Témuž architektu zadal projekt rodinné klasicistní hrobky na místě otcovy tragické smrti ve Veltrusích. Od roku 1824 byl Rudolf Kinský také majitelem zámku Choceň, k němuž vdova Vilemína nechala v letech 1849–1850 přistavět nové pseudogotické křídlo a mariánskou kapli, opět podle návrhu knížecího architekta Kocha.

Rudolf svým dokonalým vystupováním a schopnostmi zapůsobil jako úspěšný diplomat ve službách císaře Františka I., především jako císařský tajný rada, komoří a rakouský vyslanec v Turíně a Parmě. Pobýval rovněž v rodovém paláci Kinských ve Vídni na Freyungu.

Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova náhle zemřel v 27. ledna 1836 ve věku pouhých 33 let, poté, co se v kasárnách v Linci se nakazil tyfem. Po slavném pohřbu v Praze dne 2. února roku 1836 bylo jeho tělo převezeno do rodinné hrobky v kostele sv. Isidora v Budenicích.

Dne 12. května 1825 se Praze v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil s hraběnkou Vilemínou Alžbětou z Colloredo-Mansfeldu (20. července 1804 - 3. prosince 1871), dcerou c. k. polního zbrojmistra Jeronýma z Colloredo-Mansfeldu. Hostem na Rudolfově svatbě byl také František Palacký, který pro knížete pracoval jako neplacený rodopisec a později napsal též obdivný nekrolog k jeho náhlému úmrtí.

Manželé během deseti let zplodili pět dcer a jednoho syna. Nejstarší dcera Marie Karolína (1826–1842), druhorozená Anna (1827–1828) ani třetí v pořadí Vilemína Alžběta (1831–1836) se nedožily dospělosti. Vysokého věku se dožila čtvrtá dcera Marie Karolína (1832–1904), provdaná za Theodora Karla z Thun-Hohensteinu do Choltic, a pátá dcera Rudolfina Karolína (1836–1899), dědička slezského panství Velké Heraltice, roku 1859 provdaná za hraběte Františka Bellegarda, nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty.

Dědicem pražských nemovitostí, vídeňského paláce a Choceňského panství byl prvorozený a Rudolfův jediný syn, 7. kníže Ferdinand Bonaventura Kinský (1834–1904), který se oženil s Marií z Lichtenštejna.

Jako rytíř Řádu maltézských rytířů obdržel tato vyznamenání:

• Velkokříž sardinského rádu sv. Mauricia a Lazara
• Konstantinův řád sv. Jiří
• Řád sv. Ludvíka (Hesensko-darmstadtský)

• Ottův slovník naučný
• Václav Svatopluk ŠTULC: Rudolf kníže Kinský z Wchynic a Tetova, Almanach Wesna, roč. 3, 1839, s. 1-25 (dostupné online [1]).
• Constantin von WURZBACH: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Band 11, Wien 1864, s. 302 ad.
• Aleš VALENTA, Dějiny rodu Kinských. České Budějovice : Veduta, 2004, 352 stran, ISBN 80-86829-05-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Kinský na Wikimedia Commons
• Rudolf Kinský v databázi Středočeské vědecké knihovny