Rudolf Komorous

Rudolf Komorous
Základní informace
Narození8. prosince 1931
Praha, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba, opera a elektronická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog a fagotista
Nástrojefagot
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Komorous (* 8. prosince 1931, Praha) je český fagotista a hudební skladatel, žijící v Kanadě.

Život

Je synem klarinetisty orchestru Národního divadla. Otec jej učil hře na housle a klavír. Vystudoval na Pražské konzervatoři hru na fagot a pokračoval na Akademii múzických umění v Praze u Karla Pivoňky. Současně studoval skladbu u Pavla Bořkovce. Stal se členem orchestru Smetanova divadla a získal řadu ocenění na mezinárodních soutěžích (Praha, Bukurešť, Ženeva). Nejcennější patrně bylo vítězství v soutěži Concours International d’Exécution Musicale v Ženevě. V roce 1959 se zúčastnil kurzů elektronické hudby ve Varšavě.

V letech 19591961 učil hře na fagot a komorní hře na konzervatoři v Pekingu. Po svém návratu do Československa se stal zakladatelem a fagotistou souboru Musica Viva Pragensis, který se specializoval na nejnovější směry hudby 20. století.

V roce 1969 emigroval do Kanady. V letech 19701971 přednášel ve Spojených státech na Macalester College v Saint Paul v Minnesotě. V roce 1971 se stal profesorem kompozice a hudební teorie na University of Victoria v Kanadě. V letech 19891994 byl ředitelem Školy současného umění (School for the Contemporary Arts) na Simon Fraser University ve Vancouveru.

Dílo (výběr)

Opery

  • Lady Whiterose (Buffalo, 1970)
  • No no miya (podle divadelní hry Zeami Motokiyo, Vancouver 1988)

Orchestrální skladby

  • The Gloomy Grace (1968)
  • Bare and Dainty (1970)
  • Rossi (1974)
  • Vermilion Dust (1980)
  • Symfonie č. 1, Hvězdný prach (1988)
  • Symfonie č. 2, Kanadská
  • Serenáda pro smyčce (1982)
  • Demure Charm (koncert pro flétnu, fagot a smyčcový orchestr, 1990)
  • Symfonie č. 3, Ex C (1995)
  • Komorní koncert pro fagot a orchestr (1995)
  • Symfonie č. 4, La tireuse de cartes (1997)
  • Symfonie č. 5, The Spiffy Nude (2001)
  • Symfonie č. 6, Verdigris (2002)

Komorní skladby

  • Duettino (1954)
  • The Sweet Queen (foukací harmonika, kontrabas, bicí a klavír, 1962)
  • Olympia (1964, nahrál Supraphon, 1966)
  • Mignon pro čtyři smyčcové nástroje (1965, Supraphon).
  • Chanson (1965)
  • York (1967)
  • Preludes (1974)
  • At Your Memory the Transparent Tears Are like Molten Lead (1976)
  • The Midnight Narcissus (1977)
  • Dvacet tři básní o koních (text Li-Ho, anglický překlad J.D. Frodsham, 1978)
  • Amaryllis (1981)
  • Trio pro smyčce (1981)
  • Fumon Manga (1981)
  • Quartettino Les Amours Jaunes (1983)
  • The Necklace of Clear Understanding (1986)
  • Ritratto di Laura Battiferri (1989)
  • Dames’ Rocket (1991)
  • Slow Rant Boogie (1994)
  • Seven Sides of Maxine’s Silver Die (1998)
  • Lurid Bride (1999)
  • The White Shift (Smyčcový kvartet č. 1, 2000)
  • Like that Drake (2000)
  • Aurélia (2001)
  • The Atonement (Smyčcový kvartet č. 2, 2002)

Sbory

  • An Anna Blume (text Kurt Schwitters, 1971)
  • Vermilion Dust (text Li Shang-yin, anglický překlad James J.Y. Liu, 1980)
  • Li Ch’ing Chao Madrigals (1985)

Klavír

  • The Devil's Trill (1964)
  • Slow fox (1973)
  • The Chinese Box (2000)

Elektronická hudba

  • The Tomb of Malevich (1965)
  • Bez názvu 1 (1973)
  • Anatomy of Melancholy (1974)
  • Listening to Rain (1986)

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha, s. 702
  • Jane Champagne: A composer-teacher makes music on the West Coast, CanComp, 95, listopad 1974
  • Robert Everett-Green: Disturbing the piece, Toronto Globe and Mail, 3. listopadu 1990

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“