Rudolf Krauss

Rudolf Krauss
Velitel 2. armádního sboru
Ve funkci: duben 1918 – listopad 1918
Předchůdce	Julius Kaiser
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 22. armádního sboru
Ve funkci: říjen 1916 – duben 1918
Předchůdce	nově zřízená funkce
Nástupce	Arpád Tamásy von Fogaras
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	armádní generál v.v. (1927), generál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)
Narození	29. září 1863 Zadar
Úmrtí	4. listopadu 1943 (ve věku 80 let) Obernzell
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Nikolaus Heinrich Krauss (29. září 1863 Zadar – 4. listopadu 1943 Obernzell, Německo) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1884, uplatnil se mimo jiné jako vojenský pedagog a jako štábní důstojník působil několik let v Čechách. V letech 1906–1911 byl sekčním šéfem na ministerstvu zeměbrany, za první světové války velel větším jednotkám na východní frontě a zúčastnil se bojů v Haliči. V roce 1918 byl povýšen na generála pěchoty a v čele armádního sboru vedl závěrečné boje na italské frontě.^[1] V roce 1919 byl penzionován, později získal v Československu hodnost armádního generála ve výslužbě (1927).

Narodil se jako mladší syn vojenského lékaře Franze Krausse (1824–1905). První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Hranicích, poté v letech 1881–1884 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1884 jako poručík k pěšímu pluku č. 11 v Praze. Poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1887–1889) a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil v Mostaru, v roce 1893 se již v hodnosti kapitána vrátil do Prahy, kde později působil také jako pedagog na vojenské škole. Později působil jako štábní důstojník u 9. armádního sboru v Josefově. V roce 1897 byl přeložen k 26. pěšímu pluku do Ostřihomi a následně byl povolán jako pedagog na Válečnou školu do Vídně (1898).^[2] V roce 1899 byl povýšen na majora a poté přešel k c. k. zeměbraně, od roku 1902 sloužil u 20. zeměbraneckého pluku ve Stanislavi, o rok později dosáhl hodnosti podplukovníka (1903).^[3] V roce 1906 byl povýšen na plukovníka a v letech 1906–1911 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zeměbrany.^[4]

V roce 1911 dosáhl hodnosti generálmajora^[5] a převzal velení 87. pěší brigády zeměbrany v Linzi.^[6] Na začátku první světové války byl povolán na východní frontu a stal se náčelníkem štábu 4. armády generála Auffenberga.^[7] Zúčastnil se bojů v Haliči a v prosinci 1914 byl jmenován polním podmaršálem.^[8] V srpnu 1915 se stal velitelem 16. pěší divize, ale již o měsíc později byl ve stejné funkci přeložen k 34. pěší divizi.^[9] V rámci 2. armády bojoval nadále na východní frontě, v březnu 1916 byla jeho divize převelena jako součást 5. armády na italskou frontu a následně do Tyrolska. V létě 1916 se vrátil na východní frontu, aby pomáhal čelit Brusilovově ofenzívě. V říjnu 1916 byl jmenován velitelem 22. armádního sboru, s nímž strávil poměrně klidný rok 1917 v oblasti Volyně.^[10][11] V dubnu 1918 byl znovu povolán na italskou frontu a namísto odvolaného Julia Kaisera převzal velení 2. armádního sboru.^[12] K datu 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty^[13][14] a se svým sborem se v rámci 6. armády zúčastnil bitvy na Piavě. V říjnu 1918 řídil ústup rakousko-uherské armády do Tyrolska a nakonec byl účastníkem závěrečné porážky u Vittorio Veneta.

K datu 1. ledna 1919 byl penzionován,^[15] ale ještě téhož roku obdržel hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi.^[16] Nakonec byl v roce 1927 jmenován československým armádním generálem.^[17] Zbytek života strávil v ústraní v Obernzellu v Bavorsku, kde také zemřel v roce 1943 ve věku osmdesáti let.

Jeho starší bratr Alfred Krauß (1862–1938) byl také generálem rakousko-uherské armády, za první světové války bojoval na východní frontě a v Itálii, ve veřejném životě se v Rakousku uplatňoval i po roce 1918.

Během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, za první světové války získal i vyznamenání od panovníků spojeneckých mocností.^[18]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1902)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1910)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• komtur Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917)

• Železný kříž II. třídy (Německo, 1914)
• Řád za zásluhy (Liyakat Madalyasi) (Osmanská říše, 1916)
• Řád pruské koruny (Německo, 1918)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 197–198 (heslo Rudolf Krauss) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Rudolf Krauss na webu weltkriege