Rudolf Kubín

Rudolf Kubín
Základní informace
Narození10. ledna 1909
Ostrava, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. ledna 1973 (ve věku 64 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba, opera, scénická hudba a concert band
Povoláníhudební skladatel, violoncellista, dirigent a režisér
Nástrojevioloncello
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Kubín (10. ledna 1909 Ostrava – 11. ledna 1973 tamtéž) byl český violoncellista, hudební skladatel a rozhlasový režisér.

Život

Jeho otec byl kavárenský hudebník a kontrabasista orchestru ostravské německé opery orientované především na klasickou i novější operetu. Poznal tak rozdílná hudební prostředí včetně hornického folklóru. První skladatelské pokusy byly poplatné tehdejší populární hudbě. Jeho prvními učiteli byli všestranný hudebník Karel Patočka a violoncellista divadelního orchestru Josef Pozdina. U něj se učil se hře na violoncello a na tento nástroj také hrál v amatérském Orchestrálního sdružení ve Vítkovicích. V roce 1924 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na violoncello u Julia Junka a skladbu u Aloise Háby. Na studium si přivydělával účinkováním v pražských biografech a kavárnách. Pod Hábovým vedením vytvořil Kubín několik klavírních a komorních skladeb ve čtvrttónovém systému. Na konci roku 1927 studia předčasně ukončil a stal se violoncellistou Pražského rozhlasového orchestru, řízeného skladatelem Otakarem Jeremiášem. V době svého působení v rozhlasovém orchestru zkomponoval první českou rozhlasovou operu Letní noc na libreto Miloše Kareše.

V roce 1935 se vrátil do rodného města a stal se violoncellistou a příležitostným dirigentem Ostravského rozhlasového orchestru. Pracoval i jako rozhlasový hudební režisér. V době 2. světové války se stal jedním z nejvýraznějších ostravských skladatelů. Získal uznání nejen u odborné kritiky (především za Koncert pro klarinet a orchestr (1940) a Moravskou rapsodii pro orchestr s citací svatováclavského chorálu), ale i u prostého publika svou operetou Děvčátko z kolonie (premiéra 22. března 1942). Využil v ní znalosti hornického folklóru, přenesl se přes obvyklé operetní banality a optimistickým dějem a radostnou hudbou tak pomáhal překonávat těžkosti válečné doby.

V poválečné době se dal plně do služeb tehdejší orientace na radostnou hudbu masových písní a oslavných kantát. Byl uměleckým vedoucím Hornického uměleckého souboru a zkomponoval řadu hornických písní a dobových častušek. Stal se předsedou Krajské pobočky Svazu československých skladatelů v Ostravě. V této funkci vykonal mnoho záslužné práce. Sama pobočka se stala skutečným hudebním centrem severní Moravy a Slezska. Zasadil se o vznik Vyšší hudebně-pedagogické školy pro přípravu učitelek a učitelů hudebních škol v Ostravě a podílel se na vzniku Ostravského symfonického orchestru.

Za svůj život zkomponoval na 300 skladeb. Úplný seznam díla lze nalézt v díle Vladimíra Gregora: Rudolf Kubín. Obraz života a díla. (Ostrava: Profil, 1975).

Dílo (výběr)

Jevištní a rozhlasová díla

Orchestrální skladby

  • Prolog. Předehra pro orchestr, 1929
  • Česká píseň a tanec pro orchestr, 1932
  • Symfonieta pro velký orchestr a varhany, 1936
  • Koncertantní symfonie pro 4 lesní rohy a smyčcový orchestr, 1937
  • Koncert pro pozoun a orchestr, 1937–37, klavírní. výtah Panton, 1970
  • Koncert pro klarinet a orchestr, 1940
  • Koncert pro housle a orchestr č. 1, 1941
  • Moravská rapsódie pro orchestr, 1943
  • Květen. Předehra pro orchestr, 1945
  • Koncert pro akordeon a malý instrumentální soubor, 1951
  • Ostrava. Cyklus symfonických básní (Osvobozená Ostrava, Maryčka Magdónova, Ostrava budující, V Beskydách, Ocelové srdce), 1952
  • Julius Fučík, dramatická předehra, 1953
  • Skanderbeg. Předehra k zamýšlené opeře, 1960
  • Koncert pro housle a orchestr č. 2, 1960
  • Koncert pro violoncello a orchestr, 1960
  • Symfonie – Reminiscence, 1968
  • Koncertantní symfonie pro violoncello a orchestr, 1969
  • Ostravské variace. Symfonická báseň, 1971
  • Radhošť. Ouvertura pro orchestr, 1971

Komorní skladby

  • Skladba pro violoncello a klavír, 1920
  • Klavírní trio, 1922
  • Suita pro čtvrttónový klavír, op. 1, 1925
  • Fantazie pro čtvrttónový klavír, op. 2, 1925
  • Smyčcový kvartet č. 1, 1925–26
  • Pět skladeb pro čtvrttónové violoncello a klavír, 1926
  • Dvě improvizace pro klavír, 1926
  • Suita pro čtvrttónový klavír, op. 3, 1927
  • Fantazie pro čtvrttónový klavír, op. 4, 1927
  • Fantazie pro čtvrttónový klarinet a klavír, op. 5, 1927
  • Malá suita pro klavír, 1927
  • Stříbrná svatba. Suita pro klavír, 1928
  • Ballada pro 4 violoncella, 1932
  • Scherzo pro dva klarinety a klavír, 1932
  • Dolorosa (Méditation) pro 4 violoncella (také pro smyčce nebo varhany sólo), 1932
  • Jazzety pro klavír sólo (Tobogan, Automat, Tingl-tangl, Oceán), 1940
  • Nonet (věnováno Českému nonetu), 1944
  • Valašský rok. Cyklus klavírních skladeb (Podzim, Léto, Moderato, Grave), 1956
  • Concertino pro kontrabas a oktet, 1968
  • Dvě improvizace pro violoncello, harfu a varhany, 1968
  • Malá suita pro violoncello sólo, 1970
  • Malé trio pro housle, violu a violoncello, 1971
  • Concertino pro smyčcový kvartet, 1971

Vokální skladby

  • První májová noc. Kantáta, 1928
  • Ostrava. Píseň pro baryton a klavír (orchestr) na slova Petra Bezruče, 1932
  • Slzy a úsměvy. Dětský sbor s malým orchestrem nebo čtyřručním klavírem na slova lidové poezie, 1935
  • O přírodě a lásce. Kantáta na valašské lidové nápěvy a texty pro sólový sextet a orchestr, 1935
  • Úsměv. Mužský sbor na text V. Hanouska (věnováno PSMU), 1935
  • Jáma Pokrok. Hornická kantáta na slova A. Vojkůvky pro baryton, recitační chór, vypravěče a instrumentální oktet, 1937
  • Píseň o domovině. Kantáta na slova Vojtěcha Martínka, 1938
  • Píseň na cestu. Mužský sbor na slova Františka Branislava, 1949
  • Ze tmy na světlo. Malá kantáta na slova Viléma Závady, 1949
  • Trojanovské pěsničky pro soprán a klavír na lidové texty ze sbírek A. Šablaturové a M. Strnadelové, 1956
  • Zpěvy anglických havířů pro baryton, alt a klavír, 1957
  • Stojí za to žít. (Cyklus písní pro tenor a klavír (orchestr) na slova E. F. Buriana, 1958)
  • Zpěvy albánského lidu. Cyklus 7 písní z Albánie, 1958
  • Radhošť v lidové poezii. Valašské lidové písně pro střední hlas a malý orchestr, 1960
  • Stonava. Mužský sbor na slova L. Jambora, 1961–62
  • Perly slezské pro zpěv a klavír (upraveno též pro klavír sólo), 1964
  • Tři písně na verše Petra Bezruče pro zpěv a klavír (nebo smyčce s harfou), 1971
  • Český ráj pro zpěv a klavír (nebo smyčce s harfou) na slova Jaroslava Seiferta, 1971
  • Pět těšínských písní pro zpěv a klavír, 1971.

Filmová hudba

  • Dispečer (TV seriál, 1971)
  • Modrý den (1953)
  • Portáši (1947)
  • Mámino srdce (1933)
  • Spejblovo filmové opojení (1931)

Kromě toho zkomponoval 4 melodramy (Vánoční smír, Všichni svatí tancovali, Komuna žije, Pozdrav do Frenštátu), scénickou hudbu k sedmi rozhlasovým inscenacím, přes 60 skladeb pro estrádní a dechové orchestry a přes 50 budovatelských písní, častušek a úprav lidových písní.

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Vladimír Gregor: Hornické inspirace Rudolfa Kubína. Opus musicum 3,1 971, č. 5-6, s. 147-154.
  • Vladimír Gregor: Rudolf Kubín. Obraz života a díla. Ostrava: Profil, 1975.
  • Vladimír Gregor: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava: Profil, 1987.
  • Vladimír Gregor, K. Steinmetz: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava: Profil, 1984.
  • F. M. Hradil: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace. Ostrava: Profil, 1981.
  • J. Kusák, J. Mazurek, A. Neuwirthová, K. Steinmetz, Š. Zedníčková: Ostravský hudební život po roce 1945. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě – Pedagogická fakulta, 2008, ISBN 978-80-7368-575-1.
  • J. Mazurek: Kapitola z ostravského hudebního života počátku 20. století. Opus musicum 24, 1992, č. 3, s. 93-96.
  • J. Mazurek, H. Adámková, J. Kusák, K. Steinmetz: Ostravský hudební život do roku 1945. Ostrava: Repronis, 2007, ISBN 978-80-7329-164-8.
  • I. Stolařík: Umělecká hudba v Ostravě 1918-1938. Šenov u Ostravy: Tilia, 1997, ISBN 80-902075-5-3.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“