Rudolf Lenhard

Rudolf Lenhard
Vazební fotografie Rudolfa Lenharda
Vazební fotografie Rudolfa Lenharda
Narození12. ledna 1918
Horní Lideč, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1950 (ve věku 32 let)
Uherské Hradiště, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíOběšení
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
NárodnostČeská
PovoláníOdbojář, dělník, partyzán
Politická stranaKSČ (1945-?)
Partner(ka)Marie Vajdová (snoubenka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Lenhard (12. ledna 1918 Horní Lideč24. říjen 1950 Uherské Hradiště) byl český protinacistický a protikomunistický odbojář, popravený z politických důvodů v 50. letech. Byl jedním z velitelů protikomunistické odbojové skupiny Světlana.

Život

Rudolf Lenhard se narodil 12. ledna 1918 v Horní Lidči. V roce 1944 se přidal k protinacistickému odboji, konkrétně k partyzánské brigádě Jana Žižky z Trocnova. Operoval především v okolí později nacisty vypálené obce Ploština. Po válce se stal funkcionářem Sdružení českých partyzánů, měl za úkol pomoci zaopatřit pozůstalé po masakru v obci Ploština a také pomáhat ji znovu vybudovat. V rodné obci rovněž vstoupil do KSČ. Později však ze svého přesvědčení vystřízlivěl a zapojil se do protikomunistického odboje v rámci nově vznikající organizace Světlana.[1]

V říjnu 1948 jej vyhledal kurýr Antonín Jánošík, který byl vyslán z Německa. Ten měl instrukce k ilegálním činnostem. Lenhard také dostal krycí jméno Makytka. Rovněž vytvořil jednu z odnoží Světlany, která měla název Světlana - Makytka. Světlana organizovala přechody přes hranice, distribuovala a tiskla letáky, pomáhala rodinám zatčených.[2] Avšak hned na začátku budování organizace se do ní infiltroval agent vsetínské STB, což mělo za následek sledování Světlany STB. Na začátku ledna 1949 si Lenhard uvědomil průnik do Světlany - Makytky, avšak neodhadl jeho velikost, proto pouze odešel do předem připravené ilegality. Na přelomu ledna a února 1949 došlo k pokusu o vytvoření centrálního štábu všech odnoží Světlany. Zde Lenhard dostal funkci náčelníka štábu s krycím jménem kapitán Javornický. 11. března 1949 zorganizovala STB velkou zatýkací akci, které Rudolf Lenhard unikl jen náhodou. Podařilo se však rozvrátit celou organizaci. Proto se rozhodl přejít hranice. Stal se však obětí provokace STB, kdy jej údajný agent, který mu měl pomoci přejít hranice, zavezl v připraveném voze do vazby STB v Uherském Hradišti. Na Rudolfa Lenharda a další obviněné podalo Krajské velitelství STB trestní oznámení na státní prokuraturu Brno 21. 9. 1949.[3][1] Zde jej vyšetřoval například Alois Grebeníček.[2]

Souzeno ve skupině Lenhard a spol. bylo souzeno 24 lidí. Soud probíhal 24.–27. 4. 1950 v tehdejším Gottwaldově. Souzena byla i Lenhardova snoubenka Marie Vajdová. Rudolf Lenhard nebyl po výsleších schopný chůze, proto ho museli spoluvězni do Velkého kina, kde soud probíhal přinést.[4] Dva dny poté vynesl předseda soudu JUDR. Horňanský rozsudky. Antonín Jánošík, Rudolf Lenhard a František Mana byli shledání vinným z trestných činů vlastizrady a vyzvědačství.[5][1] Odsouzení byli k trestu smrti, ostatní souzení dostali vysoké tresty odnětí svobody, například Lenhardova snoubenka Marie Vajdová byla odsouzena na 20 let odnětí svobody. Lenhard a Jánošík se odvolali k Nejvyššímu soudu, avšak neuspěli. Zamítnuta byla i žádost o milost. Rozsudek byl nad Lenhardem a Jánošíkem vykonán 24. října 1950 ve věznici v Uherském Hradišti, Lenhard musel být kvůli zdravotnímu stavu k šibenici přinesen na nosítkách.[2] Po Lenhardově procesu došlo ještě k několika soudům se členy Světlany, při kterých padali rozsudky smrti. Případ Světlana rovněž využila STB ke zničení protikomunistického odboje na Moravě. V souhrnu byli odbojáři souzení ve skupině Lenhard a spol. odsouzeni k 363 letům vězení a pokutě téměř 600 000 tisíc.[1][4]

Odkazy

Související články

Reference

  1. a b c d Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  2. a b c TELEVIZE, Česká. Uplynulo 70 let od procesů s odbojovou skupinou Světlana. Přísné tresty nebyly jedinou pomstou komunistů. ČT24 [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  3. KOŠUTOVÁ, Kateřina. Smutné výročí: v kině padly rozsudky smrti. Zlínský deník. 2010-04-26. Dostupné online [cit. 2023-11-26]. 
  4. a b Rok 1950 – Zásah proti odbojové skupině Světlana [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  5. Před 70 lety popravili komunisté tři muže, kteří se jim pokusili vzdorovat. Aktuálně.cz [online]. 2020-10-24 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vazební fotografie Rudolfa Lenharda.jpg
Autor: Lenka Plenka, Licence: CC BY-SA 4.0
Vazební fotografie Rudolfa Lenharda