Rudolf Liehmann

Rudolf Liehmann
Rudolfas Lymanas (Rudolf Liehmann, asi okolo roku 1900)
Rudolfas Lymanas (Rudolf Liehmann, asi okolo roku 1900)
Narození8. ledna 1855
Zlonice
Úmrtí14. února 1904 (ve věku 49 let)
Rokiškis
Povolánívarhaník a hudební pedagog
RodičeAntonín Liehmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Liehmann (litevsky Rudolfas Lymanas, 8. ledna 1855 Zlonice14. února 1904 Rokiškis) byl český varhaník, houslista, dirigent, ředitel školy a hudební pedagog dlouhodobě působící v Litvě. Byl synem varhaníka a hudebního učitele Antonína Liehmanna.

Životopis

Mládí

Narodil se v roce 1855 ve Zlonicích ve středních Čechách v rodině Antonína Liehmanna a jeho ženy Antonie. Byl jedním z dvanácti dětí, dospělosti se však dožil jen on a sestry Terezie a Sidonie. Jeho otec, původem ze severních Čech, byl populárním hudebním učitelem, kantorem, kapelníkem a učitelem zlonické obecné školy. Hrál dobře na varhany, housle, klavír, dechové nástroje, dirigoval orchestry a rovněž hudebně komponoval, v 50. letech 19. století byl pak prvním hudebním učitelem Antonína Dvořáka, pocházejícího z nedaleké Nelahozevsi. Antonín byl též prvním Rudolfovým učitelem hudby, v letech 1871 až 1873 pak Rudolf studoval na pražské Varhanické škole. Poté absolvoval Pražskou konzervatoř ve varhanní třídě prof. F. Blažka.

V Litvě

Liehmann se studenty školy v Rokiškisi (asi okolo roku 1900)

Roku roku 1883 z Čech do Litvy, kde přijal nabídku hraběnky Marie Tyzenhauz-Pšezdziecki, která na svém panství v západolitevském městě Rokiškis založila varhanickou a pěveckou školu, ve snaze pozvednout kulturní a náboženskou úroveň panství a vybavit tak kostely kvalifikovanými varhaníky, sbory a orchestry. 20. srpna 1883 zde Liehmann podepsal pracovní smlouvu za plat 600 stříbrných rublů ročně a poskytnutý školní byt. Při svém pobytu v Litvě následně začal používat litevskou variantu svého jména, Rudolfas Lymanas.[1]

Ve škole, kterou řídil, založil tři oddělení: orchestrální, varhanní a klavírní, a pěvecké. Přestože pracovní podmínky byly obtížné (malé místnosti a nedostatek dobrých nástrojů), školu navštevovalo než 40 studujících varhaníků, instrumentalistů a sboristů. Vyučování probíhalo od osmi hodin ráno do devíti večer, po bohoslužbách a i v neděli. V roce 1885 byly postaveny nové varhany značky Walcker, které upravil a udržoval sám ředitel Liehmann. Kromě praktické hy na nástroj se zde u instrumentalistů vyučovala také hudební nauka, harmonie, solfeggio, znalost nástroje a zpěv.

Rokiškiská hudební škola vzkvétala zejména v letech 1887 až 1889. Už tehdy měla škola schopný sbor a orchestr, který dokázal hudebně obsloužit přes 20 mší a mnoho hymnů – studenti zde vedle latiny zpívali také v litevštině. V roce 1887 školní sbor a orchestr provedly oratorium Josepha Haydna Stvoření světa. Během bohoslužeb hrál Liehmann na varhany a housle, takto zde přednesl mj. díla J. S. Bacha, G. Palestriny a dalších skladatelů. Sám skládal písně a další hudební .

Za 20 let činnosti škola vychovala asi 200 hudebníků, včetně řady posléze úspěšných litevských varhaníků, skladatelů a sbormistrů, mezi které mj. patřili Mikas Petrauskas, Juozas Tallat-Kelpša, Juozas Gruodis, Juozas Gaubas, M. Milaknis, Juozas Katelė, K. Dirzys, P. Vinkšnelis, A. Kaveckas Jurevičius, Albertas Mateika, K. Kvedaras, J. Sargūnas, A. Žukauskas a další.

Technik

Kromě vedení školy a výuky hudby se Liehmann věnoval i dalším, technickým činnostem. Zavedl telefonní spojení do všech prostor zámečku a přilehlých dvojdomků, opravil zámecké hodiny, pokusil se zavést do školy elektřinu a zřídit zde meteorologickou stanici. Zabýval se také fotografováním.

Úmrtí

Zemřel 14. února 1904 v Rokiškisi ve věku 49 let. Patrně zde byl také pohřben.

Rodina

V roce 1888 se oženil se svou bytnou, Litevkou Aleksandrou Liachovičiute, společně počali celkem 8 dětí (z toho 4 zemřely před dosažením dospělosti) a měli 14 vnoučat.

Po smrti

Hudební tradice školy v Rokiškis byla přerušena obdobím existence Sovětského svazu, jehož byla Litva součástí. Instituce byla obnovena v roce 1991 a nadále tak vychovává nové varhaníky a učitele hudby. Po Liehmannovi je obnovená škola také pojmenována Rokiškio Rudolfo Lymano muzikos mokykla.[2]

V roce 2011 byla v hudební škole ve Slaném, kde působil, odhalena jeho pamětní deska.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolfas Lymanas na litevské Wikipedii.

  1. Muzikui, pedagogui Rudolfui Lymanui – 160. Rokiškio krašto muziejus [online]. 2024-01-29 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. (litevsky) 
  2. Education Providers - Rokiskis Rudolfas Lymanas Music School. www.aikos.smm.lt [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • ŘEHÁČEK, Luboš a ŠVEC, Luboš. Česko-litevské vztahy v průběhu staletí: příspěvky z interdisciplinárního vědeckého kolokvia Vilnius, 25.-26. října 1995 = Lietuvių ir čekų santykiai amžių bėgyje : pranešimai iš interdisciplinarinio mokslinio kolokviumo Vilnius, 1995 spalio 25-26 d. Praha: Univerzita Karlova, 1998, s. 108. ISBN 80-85494-43-4. Dostupné online
  • Zlonický muzikant v Litvě (Rudolf Liehmann). Vlastivědný kroužek Zlonicka, 1993
  • ZUBRICK, Boleslav. Pasaulio lietuvių chorvedžiai: enciklopedinis žinynas. Vilnius, 1999.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Rudolfas Lymanas (Rudolf Liehmann) with his students (c. 1900).jpg
Rudolfas Lymanas (Rudolf Liehmann) with his students of Music school in Rokiškis (c. 1900)
Rudolfas Lymanas (Rudolf Liehmann, c. 1900).jpg
Rudolfas Lymanas (Rudolf Liehmann, c. 1900)