Rudolf Manoušek

Rudolf Manoušek
Narození24. dubna 1881
Habrůvka
Úmrtí1. června 1951 (ve věku 70 let)
Brno
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Povolánízvonař
DětiRudolf Manoušek mladší
PříbuzníPetr Rudolf Manoušek (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Reklama firmy Rudolf Matoušek, 1931

Rudolf Manoušek starší (24. dubna 1881 Habrůvka – 1. června 1951 Brno) byl český zvonař, zakladatel zvonařského rodu Manoušků.

Historie dílny

Dílo zakladatele

Zvony začal Rudolf Manoušek starší odlévat v r. 1900. Zpočátku spolupracoval Rudolf Manoušek s brněnskou zvonárnou rodu Hillerů, od r. 1913 vedl v České (okres Brno-venkov) vlastní podnik. Nejprve odléval zvony především pro Slovensko, ale postupně rozšiřoval svůj trh. V r. 1928 si Manoušek osvojil technologii restaurování puklých zvonů, takže už je nebylo nutné přelévat. Svařování puklin je snadnější a hlavně umožňuje zachovat historicky cenné zvony.[1]

Přesto se dílna ve 30. letech dostala do finančních problémů, a proto Manoušek její činnost dočasně pozastavil.[p 1] Mezitím, v r. 1934, už vlastní zvonárnu založil jeho syn Ing. Rudolf ml. (1909–1994). Za II. světové války dílnu Rudolfa st. převzal František Michera, jehož jméno pak firma nesla po válce (První moravská zvonárna Michera a spol.). V r. 1947 ji Rudolf st. definitivně opustil a šel pracovat do dílny svého syna. Obě zvonárny byly v r. 1948 znárodněny.

Dílna Manoušků byla včleněna do Závodů umělecké kovovýroby.

Po úmrtí Rudolfa Manouška staršího

Po smrti otce v r. 1951 byl Ing. Rudolf Manoušek ml. přeložen do Prahy a nad odléváním zvonů v Brně mu byl svěřen pouze externí dohled; v 60. letech byla výroba zvonů zcela ukončena.

Nicméně Ing.Rudolf Manoušek ml. si v r. 1967 založil novou dílnu v Praze na Zbraslavi. S prací na zvonech mu pomáhala i jeho žena Květa a syn Petr Rudolf Manoušek. Ten se ujal vedení dílny v r. 1988 a firma funguje až dodnes. Do nečekaných potíží se dostala při povodních v r. 2002, kdy byla zvonárna zcela zatopena a její činnost na Zbraslavi se již nepodařilo obnovit. Petr Manoušek mezitím externě pracoval v několika jiných evropských zvonárnách, v r. 2006 se podílel na odlití největšího zvonu světa, který se pro zvonění rozhoupává. Japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšú, vyrobila nizozemská zvonárna Royal Eijsbouts v Astenu.

Dílna Manoušků za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund.

Pro město Praha v rámci projektu "Evropské město kultury" v roce 2000 sestavila Pražskou mobilní zvonohru s 57 zvony. Ta je v současné době přímo v jejich majetku poté, co město Praha odstoupilo od ústní dohody. Kvůli nutnosti vrátit vyplacené zálohy nakonec Manouškovi museli prodat svůj rodinný dům. Objekt zvonárny na Zbraslavi zůstává stále nefunkční z nepřekročitelných, čistě administrativních důvodů mimo možnosti vlastníka, nicméně je opraven a od září 2020 je v něm soukromé muzeum zvonařství rodu Manoušků.

Zvony

Za života Rudolfa Manouška st.

Po úmrtí Rudolfa Manouška st.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tisková zpráva z konce roku 1939 ale hovoří o opravě zvonu, kterou provedl Rudolf Manoušek starší. [1]

Reference

  1. ↑ Svatopetrský kostel má opět zvon. Národní politika. 20. 12. 1939, s. 4. Dostupné online. 
  2. ↑ velehradští zvoníci. velehradsti-zvonici.webnode.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • KONEČNÝ, Stanislav. Zvony v Poličce a na Poličsku. Polička: 1999.
  • MANOUŠEK, Rudolf. Studie k dějinám zvonů. IN: Slévárenství 1966 / 8, s. 305 – 310.
  • SUCHOPÁREK, Karel. Zvonaři Manouškové – tři generace. IN: Slévárenství 1978/8, s. 335-7, Praha.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Reklama Manoušek 1931.jpg
Reklama firmy Rudolf Matoušek, 1931