Rudolf Quoika

Rudolf Quoika
Narození6. května 1897
Žatec
Úmrtí7. dubna 1972 (ve věku 74 let)
Freising
Povoláníhudební skladatel, muzikolog a varhaník
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Quoika (6. května 1897 Žatec[1] – 7. dubna 1972 Freising) byl muzikolog, organolog, hudební skladatel a pedagog.

Životopis

Narodil se v dnes už neexistujícím domě čp. 470. Jeho otec Josef, který pocházel z Malměřic, provozoval v Žatci dopravní živnost, matka Josefa se narodila v Brodech. Rudolf studoval na učitelském ústavu v Chomutově, kde zároveň absolvoval výuku ve hře na klavír a varhany.[2] V letech 1923–1925 si rozšířil vzdělání studiem muzikologie, historie a německé literatury na pražské německé univerzitě.[3] Muzikologii studoval u Heinricha Rietsche a Paula Nettla. Praktické zkušenosti v oblasti komponování získal v Praze u Vojtěcha Říhovského a v Mnichově u Gottfrieda Rüdigera (1886–1946).[4]

Roku 1924 složil státní zkoušky z pedagogiky, o rok později získal aprobaci i pro střední školy, kde vyučoval němčinu, dějepis, zeměpis a později i náboženství. Postupně učil v Bochově, Postoloprtech a na gymnáziu v Žatci. V letech 1923–1941 zastával Quoika místo regenschoriho v žateckém děkanském kostele.[5] Roku 1941 byl z politických důvodů penzionován.

V roce 1947 odešel do Bavorska. Nejprve žil v Pfaffenhofenu u města Roth, později se usadil ve Freisingu, kde prožil zbytek života. Věnoval se zde komponování a organizaci hudebního života, především varhanní hudby. Stal se jednatelem Gesellschaft der Orgelfreunde (Společnosti přátel varhan). Při příležitosti 70. narozenin mu rakouský spolkový president udělil titul profesor.[4] Quoikova pozůstalost je uložena v augustiniánském klášteře v Rohru v Dolním Bavorsku.[4]

Dílo

Ve své publikační činnosti se věnoval především dějinám varhan a varhanní hudby. Vydal díla českých skladatelů: Černohorského, Brixiho, Segera a Zacha.

Bibliografie (výběr)

  • Kirchenmusik als liturgisches Prinzip, Stiepel Verlag, Žatec 1935
  • Die große Orgel des Abbate F. X. Chrismann in St. Florian, Rheingold Verlag, Mainz 1948
  • 0rgelwerke altböhmischer Meister: Johann Zach (1699–1773) Franz Xaver Brixi (1732–1771), Breitkopf & Härtel, Wiesbaden 1949
  • Die Orgel der Teinkirche zu Prag, Rheingold Verlag, Mainz 1949
  • Die Orgel von St. Mauritius in Olmütz, Rheingold Verlag, Mainz 1949
  • Über die sudetendeutsche Kirche, Gans Verlag, München 1949
  • Barocke Orgelkultur im Stifte Osseg, Kirchenmusikalisches Jahrbuch 34, 1950, s. 96–100
  • Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Merseburger Verlag, Berlin 1956
  • Der Orgelbau in Böhmen und Mähren, Rheingold Verlag, Mainz 1966
  • Chronik der letzten hundert Jahre: Saaz von 1848–1948, Verlag Saazerland Hauner, Mondorf 1970
  • Ein Orgelkolleg mit Albert Schweitzer, nákladem vlastním, Freising 1970

Hudební kompozice

Quoika se rovněž věnoval komponování, zejména duchovní hudby. Jeho moteto pro pět hlasů Veni Sancti Spiriti se hrálo v roce 1937 na festivalu liturgické hudby v Paříži.[6] Složil rovněž několik komorních skladeb, hlavně pro housle a klavír. Je rovněž autorem varhanního koncertu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození
  2. ↑ SEIBT, Ferdinand (ed.). Biografisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München: Oldenbourg Wissenschaftsverlag, 2000. 821 s. Dostupné online. ISBN 3-486-56428-5. S. 364–365. 
  3. ↑ Československý hudební slovník osob a institucí II. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 1080 s. S. 394. 
  4. ↑ a b c Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-08. 
  5. ↑ ROEDL, Bohumír; PATROVSKÁ, Zdena. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 80. 
  6. ↑ KUPROVÁ, Jana. Hudební život v Žatci mezi světovými válkami. Sborník okresního archivu v Lounech. 1999, roč. IX, s. 82. ISSN 1210-3675.