Rudolf Strechaj

Rudolf Strechaj
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1948 – 1962
Poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1954 – 1962
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci:
1951 – 1953
PředchůdceJúlius Viktory
Předseda Sboru pověřenců
Ve funkci:
1953 – 1960
PředchůdceJúlius Ďuriš
Nástupcefunkce zrušena
Předseda Slovenské národní rady
Ve funkci:
14. července 1960 – 28. července 1962
PředchůdceĽudovít Benada
NástupceJozef Lenárt
Místopředseda vlády ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1962
Stranická příslušnost
Členstvíčs. soc. dem.
KSS (KSČ)

Narození25. července 1914
Čachtice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. července 1962
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíleukemie
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Profesespisovatel a politik
OceněníŘád republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Strechaj (25. července 1914 Čachtice[1]28. července 1962[2][1] Praha[1]) byl slovenský a československý odbojář, poválečný politik Komunistické strany Slovenska, místopředseda vlády Československa, poslanec československých zákonodárných sborů, pověřenec spravedlnosti a předseda Sboru pověřenců. Představitel konzervativního a centralistického křídla slovenské komunistické politiky.

Biografie

Pocházel z dělnické rodiny. Vyučil se tiskařem. V 18 letech se stal členem Československé sociálně demokratické strany dělnické, od roku 1935 přešel do KSČ. Téhož roku navštívil Sovětský svaz. Za druhé světové války se podílel na odboji. V srpnu 1941 byl zatčen a odsouzen na tři roky. Ve vězení nakonec strávil dva a půl roku. V roce 1944 se podílel na Slovenském národním povstání. Byl politickým pracovníkem u partyzánské jednotky.[3]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946.[4] Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[5] Mandát v SNR získal i ve volbách roku 1954[6] a ve volbách roku 1960.[7]

Do celostátního zákonodárného sboru se znovu dostal po volbách v roce 1954 jako poslanec československého Národního shromáždění. Po volbách v roce 1960 se stal za volební kraj Prešov členem Národního shromáždění ČSSR. Zde zasedal do své smrti roku 1962.[8][9]

Od roku 1945 byl členem Ústředního výboru KSS a od roku 1953 i členem předsednictva ÚV KSS. V letech 1946-1948 zastával funkci tajemníka oblastního výboru KKS v Bratislavě. Na X. sjezdu KSČ a XI. sjezdu KSČ byl zvolen členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období červen 1958 – červenec 1962 byl kandidátem politbyra ÚV KSČ. V letech 19491951 byl předsedou Krajského národního výboru v Žilině.[10]

Jeho mocenský vzestup vyvrcholil po takzvaném procesu s buržoazními nacionalisty, při němž byl z komunistické politiky na Slovensku dočasně eliminován Gustáv Husák a jeho spojenci.[3] V letech 1951-1953 byl Strechaj pověřencem spravedlnosti v 10. Sboru pověřenců. V letech 1953-1960 potom zastával post předsedy Sboru pověřenců (11. Sbor pověřenců a 12. Sbor pověřenců).[11] Jeho éra v čele Sboru pověřenců představovala vyvrcholení úpadku pravomocí slovenských orgánů. Sbor pověřenců se prakticky nescházel jako kolektivní orgán a řešil jen podružnou agendu, popřípadě schvaloval materiály došlé od centrální vlády. V roce 1956 se podílel na jednání o rozšíření pravomocí Sboru pověřenců, které pak skutečně bylo provedeno, ale projevilo se spíše drobnými kompetenčními změnami.[12]

V rámci přijetí ústavy Československé socialistické republiky v roce 1960 byl Sbor pověřenců coby kolektivní orgán zrušen, přičemž Strechaj se podílel na projednávání těchto změn a obhajoval je jako posílení role slovenských orgánů, ačkoliv historik Jan Rychlík to označuje za naprostý rozpor se skutečností, kdy byla dále posílena centralistická podoba československého státu.[13]

Strechaj pak v letech 1960-1962 působil jako předseda Slovenské národní rady, přičemž v poměrech uvolňující se československé politiky počátku 60. let jej historik Jan Rychlík popisuje jako zcela zkompromitovaného politika.[14]

Od roku 1960 do své smrti měl rovněž vládní post na celostátní úrovni coby místopředseda vlády v třetí vládě Viliama Širokého. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky.[10][3][15][16]

Zemřel 28. července 1962 v Praze na urémii. Vedoucím představitelům KSČ se však tato příčina úmrtí nezdála dostatečně důstojná. Byla tak zfalšována lékařská zpráva, jako příčina smrti byla zveřejněna akutní leukemie.[17] Státní pohřeb se konal 31. července 1962 v Bratislavě.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d Soudruh Rudolf Strechaj zemřel. Rudé právo. Červenec 1962, roč. 42, čís. 207, s. 1. Dostupné online. 
  2. Rudolf Strechaj [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  3. a b c Historický kalendár: * Rudolf Strechaj [online]. ep.edu.sk [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 
  5. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-12]. Dostupné online. 
  6. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 
  7. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-14]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. 
  10. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. 
  11. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 626. 
  12. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 417, 421–423. 
  13. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 428, 431–433. 
  14. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 441. 
  15. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 312, s. 2. Dostupné online. 
  16. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625–626. 
  17. PEŠEK, Jan. Aktéri jednej éry na Slovensku 1948-1989 : personifikácia politického vývoja. Prešov: Vydavateľstvo Michala Vaška, 2003. S. 301. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“