Rudolf Vlček

Rudolf Vlček
Narození7. dubna 1910
Drážďany, NěmeckoNěmecko Německo
Úmrtí24. dubna 1947
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtípopraven oběšením
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov (50°8′16,63″ s. š., 14°28′50,1″ v. d.)
Národnostněmecká
Povolánířidič, tlumočník, samostatný referent
ZaměstnavatelGestapo Kladno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Vlček (7. dubna 1910 Drážďany24. dubna 1947 Praha)[1] byl za protektorátu příslušníkem kladenského gestapa, kde působil od listopadu 1939 až do konce druhé světové války jako řidič, později pak jako tlumočník a nakonec ve funkci samostatného referenta.[2] Během druhé světové války přijal německé občanství. Sám zatkl 119 osob. Z tohoto počtu jich 33 zemřelo.[2]

Květen 1945

Po vypuknutí povstání dne 5. května 1945 hledali někteří příslušníci kladenského gestapa útočiště (a úkryt) buď u příbuzných nebo doma.[2] Většina se pokusila uniknout (samostatně nebo společně či v kolonách s ustupující německou armádou) na Západ autobusy, automobily nebo pěšky a to často jen s nejnutnějším minimem zavazadel.[2] V malé koloně několika vozů doprovázených autobusem se snažila uprchnout 5. května 1945 i velká skupina příslušníků gestapa z kladenské služebny v čele s jejím vedoucím Josefem Horbaschkem (* 2. ledna 1912), který na kladenské služebně vykonával funkci šéfa od října 1944, kdy byl na Kladno převelen z Prahy, až do konce druhé světové války.[2] Skupinu doprovázeli i příslušníci kladenské kriminální policie (Kriminalpolizei zkratka Kripo).[2] Kolona čelila opakovaný útokům, při kterých byl postřelen i příslušník gestapa Reulicke (někdy uváděn jako Reulecke).[2] Ten byl zanechán v Řevničově, kde jej posléze zadrželi povstalci.[2] Další zranění v koloně pokračovali v ústupu, ale u Nového Strašecí došlo k defektu pneumatik autobusu a jeho pasažéři pokračovali dále pěšky.[2] Před městem se náhodně setkali s členem gestapa Otto Schultzem (* 4. září 1900).[2] (Ten byl převelen z Prahy na kladenské gestapo v roce 1942 a později se vrátil do Prahy.) Schultze prchající varoval před vstupem do města, které již bylo plné vlasovců a partyzánů.[2] Ustupující členové gestapa nepokračovali dále po cestě, ale lesem se vydali směrem k Rakovníku.[2] V noci se skupinka rozdělila.[2] Většina členů této skupiny byla následně pochytána a deportována zpět do Kladna.[2] Mezi zadrženými byl František Brüxel, Peter Porst,[p. 1] Emil Friedrich,[p. 2] Josef Richter,[p. 3] Rudolf Vlček, Alfred Forkel,[p. 4] Ewald Hartge, Walter Forster a jakási Ehrlichová.[2]

Proces

Hlavní přelíčení s Rudolfem Vlčkem a dalšími příslušníky kladenského gestapa[p. 5] bylo zahájeno na Pankráci v Praze 27. března 1947[3] v půl desáté dopoledne.[2] Soudnímu přelíčení předsedal přednosta mimořádného lidového soudu Vladimír Kozák.[3] Všichni obvinění vinu popírali, svalovali na jiné nepřítomné osoby a umenšovali ji.[3] Na svoji obhajobu uváděli příklady případů, kdy údajně zabránili zatčení některých osob nebo kdy již zadrženým lidem údajně pomáhali.[3] Dne 24. dubna 1947 byl vynesen rozsudek (měl 79 stran)[3] a to včetně šesti trestů smrti.[2] Jednalo se o Haralda Wiesmanna, jeho zástupce Thomase Thomsena, Oskara Felkla, Waltera Forstera, Otto Gehla a Rudolfa Vlčka.[2] Všech šest mužů odsouzených k nejvyššímu trestu bylo popraveno 24. dubna 1947 mezi 16.20 a 17.51 hodinou.[2] Poprava oběšením byla vykonána v Praze v Pankrácké věznici. Tělesné ostatky Rudolfa Vlčka byly pohřbeny do anonymního (neoznačeného) šachtového hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze.[4][p. 6]

Odkazy

Poznámky

  1. Peter Porst (4. srpna 1903 Hirsbach). V lednu 1941 dorazil z Prahy a působil jako velitel věznice kladenského gestapa.[2]
  2. Emil Friedrich (* 14. března 1901 Chemnitz). Do Kladna byl přeložen z trestu v únoru 1945 z Prahy a tady pracoval až do konce druhé světové války. Friedrich špatně zorganizoval v lednu 1945 zatýkání vedoucího odbojové slupiny Plamen Františka Svobody.[2] Svobodovi se podařilo prostřílet z obklíčení a při přestřelce zranil jednoho protektorátního policistu a jednoho zasahujícího člena gestapa.[2]
  3. Josef Richter (* 8. ledna 1919 Liběšice okres Mělník). Z Prahy do Kladna byl převelen v říjnu 1944 a pracoval zde jako řidič a tlumočník.[2]
  4. Alfred Forkel (* 27. března 1906 Klein Walburg). Nejprve sloužil u pořádkové policie (1926) a poté u gestapa (1939). Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava sloužil krátce v Pardubicích, poté v Havlíčkově Brodě a v letech 1940 až 1945 na Kladně.[2]
  5. Retribuční proces se šestnácti příslušníky kladenského gestapa (v čele s Haraldem Wiesmannem) se uskutečnil v březnu až dubnu 1947 za značné pozornosti médií i široké veřejnosti, neboť členům kladenské úřadovny gestapa byla obecně dávána vina za vyhlazení Lidic.[3] Během druhé světové války se na kladenském gestapu vystřídalo asi 120 různých osob.[3] Část těchto lidí zahynula během druhé světové války nebo těsně po jejím skončení, větší část z nich nebyla dopadena a unikla trestu a to společně s posledním velitelem kladenského gestapa SS Obersturmführerem a kriminálním komisařem Josefem Horbaschkem (* 1912).[3] Proces se musel vyrovnat s nedostatkem listinného (písemného) důkazního materiálu, který byl zničen (spálen) v posledních týdnech druhé světové války právě těmi členy kladenského gestapa, kteří se jej záměrně zbavovali před svým plánovaným útěkem, aby tak po sobě zahladili usvědčující stopy.[3]
  6. Soud ale udělil i další tresty: Alfred Forkel (30 let); Heinrich Faber (30 let); Hans Guttweniger (13 let); Josef Richter (13 let); Jaroslav Svoboda (10 let); Peter Porst (6 let); Anton Szpat (5 let); Heinrich Lockert (5 let); Ewald Hartge (4 roky). Josef Gebert odešel bez trestu (na konci 2. sv. války bojoval proti německé armádě).[3] Zbylí příslušníci gestapa z kladenské úřadovny byli zpočátku většinou věznění na Kladensku, kde ve výkonu trestu rubali uhlí. V první polovině 50. let 20. století byli pak amnestováni a odsunuti do Německa.[3]

Reference

  1. Seznam popravených pro retribuční trestné činy v ČSR [online]. web: Válka cz [cit. 2023-02-20]. 24.4.1947 – Oskar Felkl (*13.4.1913); Walter Forster (*7.2.1909); Otto Gehle (*1.5.1901); Karel Koždoň (*21.10.1894); Karel Schiefermüller. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x BÁRTA, Milan. Všichni čekají tvrdý a spravedlivý trest – konec kladenského gestapa [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-02-20]. Časopis Paměť a dějiny (ročník 2016, číslo 2, strany 57-67); ke stažení ve formátu *.pdf (5,5 Mbytes). Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k Dozvuky války [online]. web: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  4. Ondřej Vetchý: NENECHME JE TAM! na YouTube – Datum: 21. září 2022; Autor: Tactical Training SW&TT; Stopáž: 15 minut a 39 sekund

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo. Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti: osoby, popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948. Vydání první. Cheb: Svět křídel, 2017. 423 stran; strany: 101-102, 104, 116, 323-324, 333 a 357-360; ISBN 978-80-7573-022-0. (Životopisy kolaborantů a válečných zločinců, kteří byli popraveni v Praze během retribučních procesů v průběhu let 1945-1948)
  • KRŮTA Václav. Personální obsazení kladenské služebny německé tajné státní policie (Gestapa) IN: Slánský obzor (2004, číslo 12, strany 79-96).
  • ČERVENKA, Jiří. Šla s ním až k šibenici. 1. vydání Nové Strašecí: Gelton, 2006; 176 stran; ISBN 80-903733-0-5.

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Rudolf Vlček 1910 1947.png
Rudolf Vlček (* 7. dubna 1910 Drážďany – 24. dubna 1947 Praha) byl za protektorátu příslušníkem kladenského gestapa, kde působil od listopadu 1939 až do konce druhé světové války jako řidič, později pak jako tlumočník a nakonec ve funkci samostatného referenta. Během druhé světové války přijal německé občanství. Sám zatkl 119 osob. Z tohoto počtu jich 33 zemřelo.