Rudolf Voříšek

Rudolf Voříšek
Narození3. února 1909
Hodonín
Úmrtí1. listopadu 1953 (ve věku 44 let)
vazební věznice Praha Pankrác nebo Praha
Příčina úmrtíleukemie
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánífilozof, publicista, překladatel, redaktor, středoškolský učitel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

PhDr. Rudolf Voříšek (3. února 1909 Hodonín – 1. listopadu 1953 Praha, věznice Pankrác[1]) byl český filosof, překladatel a redaktor. Zabýval se filosofií existencialismu. Byl zakladatelem katolické revue Řád, redaktorem časopisu Vyšehrad a stejnojmenného nakladatelství. Po komunistickém převratu roku 1948 byl propuštěn a roku 1952 ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen na 11 let. V pracovním táboře pro těžbu uranu Bytíz onemocněl leukémií a zemřel.

Život

Rudolf Voříšek se narodil 3. února 1909 v Hodoníně. Byl jediným synem majitele koloniálu Martina Voříška. Po ukončení reálky odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1934 obhájil disertační práci Existenciální filosofie Martina Heideggera a Karla Jasperse a promoval. Filosofii existencialismu se věnoval i v dalších letech, přičemž usiloval o její skloubení s křesťanstvím.[2]

Na konci roku 1932 R. Voříšek s několika přáteli založil katolickou revue Řád (zanikla roku 1944).[2] Ve 30. letech Voříšek viděl nebezpečí nejen v nacistickém režimu Třetí říše, ale i ve Stalinském Sovětském svazu. Proto přeložil studie francouzských myslitelů Henriho Daniela-Ropse a Josepha-Vincenta Ducatillona, které vyšly roku 1937 pod názvem Rudé plameny nad Evropou. Po ustavení československého komunistického režimu v roce 1948 tato předválečná kritika komunismu přispěla k jeho tragickému osudu.[2]

Za druhé republiky Rudolf Voříšek vydal brožuru Úpadek a sláva českých dějin a v publikování pokračoval i za druhé světové války. V dubnu 1945 se oženil s Marií Čulíkovou. Měli spolu syna Vojtěcha (1947) a dceru Ludmilu (1948).[2]

Po druhé světové válce byl R. Voříšek redaktorem katolického časopisu Vyšehrad a v letech 1947–1948 se na jeho řízení podílel. Po únorovém komunistickém převratu bylo vydávání časopisu zastaveno a Voříšek přešel do nakladatelství Vyšehrad. I to však bylo zanedlouho zakázáno a v letech 1951–1952 byli propuštěni a v politických procesech odsouzeni mnozí jeho redaktoři (Bedřich Fučík, Ladislav Jehlička, Ladislav Kuncíř, Václav Šnajdr) a spolupracovníci (Josef Kostohryz, Václav Renč, Zdeněk Kalista, František Křelina, Josef Myslivec a Josef Knap).[2]

R. Voříšek byl z nakladatelství propuštěn roku 1951 a následně krátce pracoval v družstvu Drupol. Dne 9. června 1952 byl zatčen. Dne 6. srpna 1952 byl v tajném politickém procesu odsouzen pro vykonstruovaný trestný čin velezrady k odnětí svobody na 11 let, k propadnutí majetku, k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv. Jeho vězeňská anabáze začala ve vazbě ve věznici Pankrác, pokračovala ve věznici Vinařice a následně v pracovním táboře Bytíz u Příbrami, kde se těžila uranová ruda pro sovětský jaderný program.[2]

Manželka Marie Voříšková o něm půl roku neměla žádnou zprávu. Pozvána byla až na samotný proces. Rodina pak zůstala bez prostředků a Marie musela pracovat jako dělnice a uklízečka. Dcera Ludmila později vzpomínala, jak jako malá navštívila otce ve věznici Vinařice. Protože byly Vánoce, donesla mu čokoládovou figurku, kterou ale dozorce ihned rozdrtil, zřejmě aby v ní nebylo nic schováno.[3] Svým dětem R. Voříšek v dopisech posílal básně.[4] Do vězení byl odsouzen rovněž Voříškův strýc, který byl katolickým knězem.[5]

Dne 1. listopadu 1953 R. Voříšek v pankrácké vězeňské nemocnici zemřel na leukemii. Rodině bylo umožněno jej pohřbít do rodinné hrobky na Olšanském hřbitově, avšak pod podmínkou, že nebude žádné parte, na pohřbu bude přítomna pouze rodina a nikdo nepromluví. Na pohřeb dohlíželi příslušníci Státní bezpečnosti.[4] Plné rehabilitace se R. Voříšek dočkal až 22. října 1991.[3]

Dílo

  • Existenciální filosofie Martina Heideggera a Karla Jasperse, nepublikovaná disertační práce na UK, 1934
  • Úpadek a sláva českých dějin (Vyšehrad, 1940)
  • Maurice Roelants: Vysněný život (překlad z vlámského originálu, 1941)[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Rudolf Voříšek (* 1909, † 1953) [online]. Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f Průkopník křesťanského existencialismu u nás. Katolický týdeník [online]. 2010-08-17 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b VOŘÍŠKOVÁ, Ludmila. Jak je daleko z paloučku na Pankrác? Pro smrt sedmnáct měsíců.. In: VITTVAROVÁ, Zuzana. Osudová kaňka. Příběhy dcer politických vězňů Československa. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. ISBN 978-80-87378-90-8. S. 469.
  4. ↑ a b Voříšková, 2011, s. 470.
  5. ↑ Voříšková, 2011, s. 471.

Literatura

  • VOŘÍŠEK, Rudolf. Myšlení a symbol. In: KRATOCHVIL, Antonín. Básníci ve stínu šibenice. Řím: Křesťanská akademie, 1976. S. 72–77.
  • VOŘÍŠKOVÁ, Ludmila. Jak je daleko z paloučku na Pankrác? Pro smrt sedmnáct měsíců.. In: VITTVAROVÁ, Zuzana. Osudová kaňka. Příběhy dcer politických vězňů Československa. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-87378-90-8. S. 469–472.
  • MLEJNEK, Josef. „Tak vy jste ta pozitúra z Řádu...“ Zapomenutý český filosof Rudolf Voříšek (3. února 1909 – 1. listopadu 1953). Kontexty VI. 2014, roč. VI. (XXV.), čís. 1, s. 74–76. ISSN 1803-6988. 

Externí odkazy

  • Průkopník křesťanského existencialismu u nás. Katolický týdeník [online]. 2010-08-17 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  • VYŠEHRAD. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. Slovník české literatury po roce 1945, rev. 2015-01-30 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.