Rudolf Walter

Rudolf Walter
Rudolf Walter
Rudolf Walter
Narození22. března 1894
Dačice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. února 1966 (ve věku 71 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
ChoťMarie Waltrová
Dětidcera Olga Zezulová
PříbuzníLadislav Pešek švagr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Walter (22. března 1894 Dačice[1] – 27. února 1966 Brno) byl český divadelní režisér, herec a pedagog.

Životopis

Jeho manželkou byla herečka Marie Waltrová, rozená Pechová (1897–1978), sestra herce Ladislava Peška.[2] Jejich dcera Olga Zezulová (1922–2001) byla divadelní a rozhlasovou režisérkou[3] a také spisovatelkou a překladatelkou.

Po dokončení konzervatoře působil v Národním divadle (později Zemském) v Brně (1912–1938). Po odchodu Jiřího Mahena z funkce dramaturga určoval Walter plně umělecké zaměření divadla. Byl příznivcem školy Maxe Reinhardta, orientoval se především na německý repertoár a styl, který nazýval patetickým realismem.[4] V letech 1925–1934 byl šéfem činohry Zemského divadla v Brně, kde se věnovala zejména operní režii. Roku 1938 opustil divadlo a věnoval se výuce mladých herců na brněnské Státní konzervatoři hudby, kde byl vedoucím dramatického oddělení.[5] K jeho žákům patřili např. Karel Höger, František Kožík a Oldřich Lukeš. Za války pořádal se svými studenty Domácí večery dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně, ze kterého pak vytvořil poloprofesionální divadelní podnik Komorní hry Radosti ze života, který se s koncem okupace transformoval ve Svobodné divadlo, z něhož se později vyvinulo pozdější Divadlo bratří Mrštíků.[6] V roce 1944 byl přechodně režisérem v Beskydském divadle v Hranicích.[7] Roku 1946 odešel do invalidního důchodu.

Ve filmu se Walter také občas vyskytoval. Poprvé hrál cestovatele Jindřicha Štěpána v psychologickém dramatu Až se vrátíš (1947), následně se objevil v Krškových kvalitních zpracováních díla Fráni Šrámka (Měsíc nad řekou, 1953; Stříbrný vítr, 1954).

Divadelní režie, výběr

  • 1926 Jaroslav Vrchlický: Melodramy, Brněnská konzervatoř
  • 1926 L. Rydel: Navždy, Brněnská konzervatoř
  • 1926 V. Speyer: Jižní moře, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1926 J. K. Tyl: Pražský flamendr, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1926 C. Gozzi: Princezna Turandot, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 Josef Hora: Hrobka, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 L. Blatný: Říše míru, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Plautus: Chlubný vojín, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 G. B. Shaw: Caesar a Cleopatra, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 E. O'Neill: Chlupatá opice, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Jiří Mahen: Nasredin, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1929 B.  Lichtneker: Atlantic Palace Hotel, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 H. Chlumber: Modré s nebe, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 A. Saint-Organ: Brk a Brok, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 L. Blatný: Zcela stručně, Svět tančí, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1932 Marcel Pagnol: Fanny, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1933 Václav Krška: Nesmírný štít, Národní (Zemské) divadlo v Brně

Citát

„Co všechno udělal Rudolf Walter pro divadelní Brno! Kolik lidí naučil chodit na dobré divadlo, jak při něm vychoval celý kádr dobrých herců a hereček, kdy brněnské Zemské divadlo bylo hereckým předstupněm pražského Národního divadla!“
— Karel Höger[8]

Ocenění

  • 1929 Státní umělecká a literární cena

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 77, ISBN 80-207-0419-1
  3. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 69, 71, ISBN 80-204-0493-7
  4. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71, ISBN 80-207-0419-1
  5. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520
  6. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520–521
  7. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 70, ISBN 80-204-0493-7
  8. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, ISBN 80-204-0493-7

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 226
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208–9, 388
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 56, 466, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71–2, 77, 411, 414, ISBN 80-207-0419-1
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41–6, 48–9, 69–71, 431–2, 435, 447, foto: 97, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 108, 168, 170, 171, 188, 257, 378, 520, 524, 526, 588–9, 598, 611, 630, 631, 648
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19, 47–8, 57, 59, 64–5, 181, 225
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 168, 200, 262

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Rudolf Walter.jpg
Rudolf Walter, český divadelní režisér, herec a pedagog