Rudolf von Mülinen

Rudolf hrabě von Mülinen
Hraběcí erb rodu von Mülinen (1816)
Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemsko
Ve funkci: 27. ledna 1877 – 21. prosince 1888
Předchůdce	Heinrich Karl von Haymerle
Nástupce	Otto baron von Walterskirchen
Rakousko-uherský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci: 14. června 1868 – 10. ledna 1872
Předchůdce	Ladislaus hrabě Karnicki
Nástupce	Otto baron von Walterskirchen
Narození	29. září 1827
Úmrtí	17. února 1898 (ve věku 70 let) Štýrský Hradec
Titul	hrabě
Profese	diplomat
Ocenění	Řád železné koruny, Řád čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Johann Friedrich hrabě von Mülinen (29. září 1827 – 17. února 1898 Štýrský Hradec) byl rakouský šlechtic švýcarského původu a rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil v diplomatických službách Rakouska a na nižších pozicích pobýval v Paříži, Petrohradě nebo Londýně. V letech 1868–1872 byl rakousko-uherským vyslancem ve Švédsku a nakonec v letech 1877–1888 v Nizozemí.^[1][2]

Pocházel ze staré švýcarské rodiny připomínané v historických pramenech již ve 13. století.^[3] Potomci v různých liniích působili ve službách v německých zemích.^[4] Rudolf se narodil jako mladší syn Rudolfa Albrechta von Mülinen (1788–1853) státního rady Württemberského království, který byl v roce 1816 povýšen do hraběcího stavu v Rakousku. Rudolf mladší působil od mládí v diplomatických službách Rakouského císařství, začínal jako atašé ve Florencii u dvora toskánského velkovévody.^[5] Na stejné pozici přesídlil v roce 1854 do Paříže, následně byl vyslaneckým tajemníkem v Petrohradě^[6][7] a Londýně. V roce 1862 se vrátil do Francie,^[8] kde byl v letech 1864–1868 radou velvyslanectví, respektive legačním radou I. kategorie.^[9] Mezitím v roce 1864 konvertoval na katolickou víru, do té doby byl v rodinné tradici evangelíkem.^[10]

V letech 1868–1872 byl rakousko-uherským vyslancem ve Švédsku,^[11] kde jeho diplomatická mise skončila v lednu 1872, poté byl několik let veden ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí^[12] a nakonec dlouholetým vyslancem v Nizozemí (1877–1888).^[13][14] K datu 21. prosince 1888 odešel do penze a od té doby žil v soukromí ve Štýrském Hradci, kde také zemřel.^[15]

Po odchodu do výslužby se oženil s hraběnkou Marií Hutten-Czapski, rozenou Rzewuskou (1827–1897).^[16][17] Již předtím přijal adopcí svého nemanželského syna Rudolfa Alexandra (* 1866), který vystudoval práva a působil ve státních službách. Díky adopci mu byl potvrzen hraběcí titul v roce 1879.^[18]

Od narození užíval šlechtický titul hraběte udělený jeho otci v roce 1816. Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1863 jmenován c. k. komořím^[19] a v roce 1879 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[20] Během působení v diplomatických službách získal několik vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[21]

• Řád železné koruny III. třídy (Rakousko-Uhersko)
• velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
• velkokříž Řádu polární hvězdy (Švédsko)
• velkokříž Řádu dubové koruny (Lucembursko)
• velkokříž Císařského řádu Guadalupe (Mexiko)
• komandér Řádu čestné legie (Francie)
• rytíř Řádu svatého Josefa (Toskánsko)