Rudolf von Meran

Rudolf hrabě z Meranu
Místodržitel v Tyrolsku
Ve funkci: 8. listopadu 1917 – 12. listopadu 1918
Předchůdce	Friedrich von Toggenburg
Nástupce	zánik úřadu
Místodržitel v Horním Rakousku
Ve funkci: 31. ledna 1917 – 30. října 1917
Předchůdce	Erasmus von Handel
Nástupce	Erasmus von Handel
Zemský prezident v Bukovině
Ve funkci: 18. ledna 1912 – 18. června 1916
Předchůdce	Oktavian Regner von Bleyleben
Nástupce	Josef von Etzdorf
Narození	9. prosince 1872 Štýrský Hradec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. září 1959 (ve věku 86 let) Salcburk Rakousko Rakousko
Choť	(1917) Johanna z Auerspergu (1890–1967)
Rodiče	František z Merana a Terezie z Lambergu
Děti	Rudolf Karel František Meranský Adolf Graf von Meran Karoline Gräfin von Meran
Příbuzní	Jan z Merana (sourozenec) Ladislaja Gräfin von Meran[1], Adolf Graf von Meran[1], Johanna Gräfin von Meran[1], Rudolf Ignacius Graf von Meran[1], Andreas Graf von Meran[1], Gabrielle Gräfin von Meran[1], Marie Anna Meranská[1], Karl Graf von Meran[1], Heinrich Graf von Meran[1], Christine Gräfin von Meran[1], Hemma Gräfin von Meran[1] a Therese Gräfin von Meran[1] (vnoučata)
Profese	politik
Commons	Rudolf von Meran
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Jan František hrabě z Meranu (německy Rudolf Johann Franz Graf von Meran; 9. prosince 1872 Štýrský Hradec – 17. září 1959 Salzburg) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský státní úředník. Fakticky měl původ v rodu Habsburků a byl pravnukem císaře Leopolda II. Patřil k potomstvu arcivévody Jana a jeho nerovnorodé manželky, rodina užívala od roku 1844 titul hrabat z Merana. Jako absolvent práv působil od mládí ve státních úřadech a zastával vysoké funkce ve správě různých zemí Rakousko-Uherského císařství, naposledy byl před rozpadem monarchie místodržitelem v Tyrolsku (1917–1918), po roce 1918 žil v soukromí.

Pocházel z potomstva morganatického manželství arcivévody Jana (1782–1859) a Anny Plochlové (1804–1885), dcery poštmistra.^[2] Narodil se jako mladší syn Františka z Meranu (1839–1891), kterému byl jako dítěti udělen v roce 1844 titul hrabě z Meranu a barona z Brandhofu,^[3][4] a hraběnky Terezie Lambergové (1836–1913). Po matce byl vnukem generála Františka Filipa z Lambergu (1791–1848) zavražděného během uherské revoluce v roce 1848 v Budapešti. Rudolf krátce sloužil v armádě, ale po zranění opustil vojenskou službu, vystudoval práva a stal se státním úředníkem. V letech 1909–1911 byl okresním hejtmanem v Bregenzu, poté v letech 1912–1917 zastával funkci zemského prezidenta v Bukovině, kde se aktivně zapojoval do veřejného dění a získal čestný doktorát na univerzitě v Černovicích. Za první světové války po obsazení Bukoviny ruskou armádou musel dvakrát vyklidit Černovice, formálně zůstal zemským prezidentem v Bukovině do června 1916 a definitivně ji opustil po Brusilovově ofenzívě.^[5] Odešel do Vídně a od ledna do listopadu 1917 byl místodržitelem v Horním Rakousku, kde se s ohledem na probíhající válku zaměřil na sociální problematiku.^[6] Nakonec od listopadu 1917 do zániku monarchie zastával funkci místodržitele v Tyrolsku. Z titulu této funkce byl zároveň prezidentem zemského finančního ředitelství v Innsbrucku a předsedou zemské školní rady pro Tyrolsko a Vorarlbersko.^[7][8]

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa, Válečného kříže za občanské zásluhy a několika dalších ocenění. Získal také vyznamenání ve spojeneckém Německu, kde obdržel pruský Řád koruny a komturský kříž württemberského Fridrichova řádu.^[9] V roce 1915 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[10]

V roce 1917 se na zámku Goldegg oženil s princeznou Johannou Auerspergovou (1890–1967), dcerou knížete Karla Auersperga (1859–1927), vnučkou rakouského předsedy vlády Adolfa Auersperga. Johanna byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.^[11] Z jejich manželství se narodily tři děti, Rudolf (1917–1982), Adolf (1919–2010) a Karolína (1920–1965).^[12][13] Rodina žila na zámku Scena (respektive Schenna) v Tyrolsku, který koupil v roce 1845 arcivévoda Jan pro své potomstvo. Pobývali také na zámku Losensteinleiten v Horním Rakousku, který patřil rodině Auerspergů.

Rudolfův starší bratr Jan (1867–1947) byl právníkem, zastával čestné funkce ve Štýrsku a jako majitel fideikomisu byl dědičným členem rakouské Panské sněmovny.^[14]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Jan František Meranský na Wikimedia Commons