Rudolf z Lichtenštejna

Rudolf kníže z Lichtenštejna
2. kníže z Lichtenštejna (moravskokrumlovská sekundogenitura)
Ve funkci: 16. ledna 1899 – 15. prosince 1908
Předchůdce	Karel Rudolf z Lichtenštejna
Nástupce	karlovská linie vymřela
Doživotní, od roku 1899 dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1897 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci: 1896 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu
Nástupce	Alfréd z Montenuova
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci: 1892 – 1896
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Emerich z Thurn-Taxisu
Nástupce	úřad neobsazen, od roku 1909 Ferdinand Vincenc Kinský z Vchynic a Tetova
Velitel císařské gardy
Ve funkci: 1893 – 1908
Předchůdce	Emerich z Thurn-Taxisu
Nástupce	Alexandr Uexküll-Gyllenband
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1892 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
C. k. komorník
Ve funkci: 1862 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
Narození	18. dubna 1838 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. prosince 1908 (ve věku 70 let) Moravský Krumlov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Lichtenštejnská hrobka v Moravském Krumlově
Titul	kníže
Rodiče	Karel Josef František z Lichtenštejna a Františka Bruntálská z Vrbna
Příbuzní	bratr: Karel Rudolf z Lichtenštejna (1827–1899) sestra: Anna z Lichtenštejna (1820–1900) švagr: Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1803–1859) sestra: Alžběta z Lichtenštejna (1832–1894) švagr: Hugo Karel František ze Salm-Reifferscheidt-Raitze (1832–1890) sestra: Františka z Lichtenštejna (1833–1894) švagr: Josef z Arenbergu (1833–1896) sestra: Marie z Lichtenštejna (1835–1905) švagr: Ferdinand Bonaventura Kinský z Vchynic a Tetova (1834–1904)
Profese	voják, politik
Ocenění	1892 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1094) 1896 Řád sv. Štěpána
Commons	Prince Rudolf of Liechtenstein (1908)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
poslední mužský člen moravskokrumlovské větve Lichtenštejnů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf kníže z Lichtenštejna (německy Rudolf Eugen Ferdinand Karl Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf, Graf von Rietberg) (18. dubna 1838 Vídeň – 15. prosince 1908 Moravský Krumlov)^[1]) byl rakouský a moravský šlechtic, generál a dvořan z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na přelomu 19. a 20. století zastával důležité funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším štolbou (1892–1896) a nejvyšším hofmistrem (1896–1908), byl též rytířem Řádu zlatého rouna (1892). V roce 1899 zdědil titul knížete a vlastnil rozsáhlý majetek na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny). Zemřel bezdětný jako poslední potomek moravskokrumlovské větve Lichtenštejnů.

Pocházel z moravskokrumlovské větve knížecího rodu Lichtenštejnů, narodil se jako mladší syn generála prince Karla Františka z Lichtenštejna (1790–1865) a Františky, rozené hraběnky Bruntálské z Vrbna (1799–1863). Jako kadet vstoupil v roce 1856 do armády a rychle postupoval v hodnostech, již v roce 1863 byl majorem a v letech 1863–1868 pobočníkem císaře Františka Josefa.^[2] V roce 1870 dosáhl hodnosti plukovníka,^[3] ale od roku 1874 již aktivně v armádě nesloužil, bez služebního zařazení žil ve Vídni, ale zúčastňoval se společenských aktivit u císařského dvora, kde později zastával vysoké funkce. V letech 1892–1896 byl císařským nejvyšším štolbou a téhož roku obdržel Řád zlatého rouna. V letech 1896–1908 zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra^[4] s rozsáhlými kompetencemi,^[5] jako přední císařský dvořan měl důležitou úlohu při pohřbu zavražděné císařovny Alžběty nebo při rodinné krizi spojené s morganatickým sňatkem následníka trůnu Františka Ferdinanda (1900). Mimo aktivní službu nadále postupoval v armádních hodnostech, byl jmenován generálmajorem (1891), polním podmaršálem (1895) a k datu 1. května 1904 nakonec generálem jezdectva (1904).^[6][7] Jako nejvyšší štolba byl zároveň kapitánem císařské gardy rejtarů,^[8][9] ve funkci nejvyššího hofmistra byl později plukovníkem všech císařských gard.^[10]

Po starším bratru Karlovi zdědil v roce 1899 titul knížete a stal se dědičným členem panské sněmovny. Zároveň převzal všechen majetek moravskokrumlovské větve rodu, jednalo se o čtyři velkostatky na jižní a severní Moravě (Moravský Krumlov,^[11] Velké Losiny, Hostim^[12] a Budkov). Největší podíl připadal na Moravský Krumlov s rozlohou 7 808 hektarů půdy, následovaly Velké Losiny s 6 405 hektary pozemků. K velkostatku Hostim-Boskovštejn náleželo 3 190 hektarů a k nedalekému Budkovu na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny patřilo 1 731 hektarů půdy. Na velkostatcích Moravský Krumlov a Velké Losiny převažovaly lesní porosty, zatímco na jihomoravských statcích Hostim a Budkov dominovaly louky a pole se zemědělskou produkcí. Ke všem velkostatkům patřila řada průmyslových provozů, jako byly mlýny, cihelny, parní pily nebo vápenky. Celkově Rudolf z Lichtenštejna vlastnil na Moravě přibližně 20 000 hektarů půdy, centrální správa velkostatků sídlila v Moravském Krumlově.^[13] Když ze zdravotních důvodů postupně rezignoval na povinnosti spojené s výkonem funkce nejvyššího hofmistra, usadil se trvale na zámku v Moravském Krumlově.^[14]

Zemřel na zámku v Moravském Krumlově a jako poslední z rodiny byl pochován do rodové hrobky poblíž kostela Všech svatých.^[15] Jím vymřela moravskokrumlovská větev Lichtenštejnů^[16] a majetek byl rozdělen mezi potomstvo jeho sester. Největší podíl v podobě Moravského Krumlova zdědili Kinští, Hostim převzali Trauttmansdorffové a Budkov Salmové. Jediný majetek zůstal nadále v majetku Lichtenštejnů a přešel na vládnoucí větev rodu (Velké Losiny).^[17]

Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht), po starším bratrovi zdědil v roce 1899 titul knížete. V roce 1862 byl jmenován c. k. komořím^[18] a ve funkci nejvyššího štolby obdržel titul c. k. tajného rady (1892).^[19] V roce 1892 byl zároveň jmenován rytířem Řádu zlatého rouna,^[20][21] v roce 1896 získal velkokříž Řádu sv. Štěpána.^[22] Jako dlouholetý vysoký dvorský hodnostář obdržel také řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.^[23] Mimoto byl od mládí čestným rytířem Maltézského řádu a od roku 1904 čestným majitelem dragounského pluku č. 10 dislokovaného v Krakově.^[24][25]

• Řád zlatého rouna (1892)
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1896)

• rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
• rytířský kříž Řádu sv. Alexandra Něvského (Rusko)
• rytířský kříž Řádu svaté Anny (Rusko)
• rytířský kříž Řádu sv. Vladimíra (Rusko)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• velkokříž Královského řádu Viktoriina (Spojené království)
• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
• rytířský kříž Řádu černé orlice s brilianty (Německo)
• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• Řád dvojitého draka I. třídy (Čína)
• Řád vycházejícího slunce (Japonsko)
• velkokříž Řádu bílého slona (Siam)
• velkokříž Řádu věže a meče (Portugalsko)
• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
• rytíř Řádu sv. Huberta (Bavorsko)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
• rytíř Řádu routové koruny (Sasko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• rytířský kříž Řádu Serafínů (Švédsko)
• velkokříž Leopoldova řádu (Belgie)
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko)
• velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko-Výmarsko)
• velkokříž Domácího řádu vendické koruny (Meklenbursko)
• velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
• velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komtur Řádu Fridrichova (Württembersko)
• velkokříž Řádu sv. Josefa (Toskánsko)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf z Lichtenštejna na Wikimedia Commons
• Rodokmen Lichtenštejnů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rudolf z Lichtenštejna na webu rakouského parlamentu