Rudolf z Lichtenštejna

Rudolf kníže z Liechtensteinu
2. kníže z Liechtensteinu (moravskokrumlovská sekundogenitura)
Ve funkci: 16. ledna 1899 – 15. prosince 1908
Předchůdce	Karel Rudolf z Liechtensteinu
Nástupce	karlovská linie vymřela
Doživotní, od roku 1899 dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1897 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci: 1896 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu
Nástupce	Alfréd z Montenuova
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci: 1892 – 1896
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Emerich z Thurn-Taxisu
Nástupce	úřad neobsazen, od roku 1909 Ferdinand Vincenc Kinský z Vchynic a Tetova
Velitel císařské gardy
Ve funkci: 1893 – 1908
Předchůdce	Emerich z Thurn-Taxisu
Nástupce	Alexandr Uexküll-Gyllenband
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1892 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
C. k. komorník
Ve funkci: 1862 – 15. prosince 1908
Panovník	František Josef I.
Narození	18. dubna 1838 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. prosince 1908 (ve věku 70 let) Moravský Krumlov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Lichtenštejnská hrobka v Moravském Krumlově
Titul	kníže
Rodiče	Karel František z Liechtensteinu (1790–1865) a Františka Bruntálská z Vrbna (1799–1863)
Příbuzní	bratr: Karel Rudolf z Liechtensteinu (1827–1899) sestra: Anna z Liechtensteinu (1820–1900) švagr: Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1803–1859) sestra: Alžběta z Liechtensteinu (1832–1894) švagr: Hugo Karel František ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (1832–1890) sestra: Františka z Liechtensteinu (1833–1894) švagr: Josef z Arenbergu (1833–1896) sestra: Marie z Liechtensteinu (1835–1905) švagr: Ferdinand Bonaventura Kinský z Vchynic a Tetova (1834–1904)
Profese	voják, politik
Ocenění	1892 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1094) 1896 Řád sv. Štěpána
Commons	Rudolf von Liechtenstein
poslední mužský člen moravskokrumlovské větve Liechtensteinů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf kníže z Lichtenštejna (německy Rudolf Eugen Ferdinand Karl Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf, Graf von Rietberg) (18. dubna 1838 Vídeň – 15. prosince 1908 Moravský Krumlov)^[1]) byl rakouský šlechtic, generál a dvořan z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v armádě a nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na přelomu 19. a 20. století zastával důležité funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším štolbou (1892–1896) a nejvyšším hofmistrem (1896–1908), byl též rytířem Řádu zlatého rouna (1892). V roce 1899 zdědil titul knížete a vlastnil rozsáhlý majetek na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny). Zemřel bezdětný jako poslední potomek moravskokrumlovské větve Lichtenštejnů.

Pocházel z moravskokrumlovské větve knížecího rodu Lichtenštejnů, narodil se jako mladší syn generála prince Karla z Lichtenštejna (1790–1865) a Františky, rozené hraběnky Bruntálské z Vrbna (1799–1863). Jako kadet vstoupil v roce 1856 do armády a rychle postupoval v hodnostech, již v roce 1863 byl majorem a v letech 1863–1868 pobočníkem císaře Františka Josefa.^[2] V roce 1870 dosáhl hodnosti plukovníka,^[3] ale od roku 1874 již aktivně v armádě nesloužil, bez služebního zařazení žil ve Vídni, ale zúčastňoval se společenských aktivit u císařského dvora, kde později zastával vysoké funkce. V letech 1892–1896 byl císařským nejvyšším štolbou a téhož roku obdržel Řád zlatého rouna. V letech 1896–1908 zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra^[4] s rozsáhlými kompetencemi,^[5] jako přední císařský dvořan měl důležitou úlohu při pohřbu zavražděné císařovny Alžběty nebo při rodinné krizi spojené s morganatickým sňatkem následníka trůnu Františka Ferdinanda (1900). Mimo aktivní službu nadále postupoval v armádních hodnostech, byl jmenován generálmajorem (1891), polním podmaršálem (1895) a k datu 1. května 1904 nakonec generálem jezdectva (1904).^[6][7] Jako nejvyšší štolba byl zároveň kapitánem císařské gardy rejtarů,^[8][9] ve funkci nejvyššího hofmistra byl později plukovníkem všech císařských gard.^[10]

Po starším bratru Karlovi zdědil v roce 1899 titul knížete a stal se dědičným členem panské sněmovny. Zároveň převzal všechen majetek moravskokrumlovské větve rodu, jednalo se o čtyři velkostatky na jižní a severní Moravě (Moravský Krumlov,^[11] Velké Losiny, Hostim^[12] a Budkov). Největší podíl připadal na Moravský Krumlov s rozlohou 7 808 hektarů půdy, následovaly Velké Losiny s 6 405 hektary pozemků. K velkostatku Hostim-Boskovštejn náleželo 3 190 hektarů a k nedalekému Budkovu na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny patřilo 1 731 hektarů půdy. Na velkostatcích Moravský Krumlov a Velké Losiny převažovaly lesní porosty, zatímco na jihomoravských statcích Hostim a Budkov dominovaly louky a pole se zemědělskou produkcí. Ke všem velkostatkům patřila řada průmyslových provozů, jako byly mlýny, cihelny, parní pily nebo vápenky. Celkově Rudolf z Lichtenštejna vlastnil na Moravě přibližně 20 000 hektarů půdy, centrální správa velkostatků sídlila v Moravském Krumlově.^[13] Když ze zdravotních důvodů postupně rezignoval na povinnosti spojené s výkonem funkce nejvyššího hofmistra, usadil se trvale na zámku v Moravském Krumlově.^[14]

Zemřel na zámku v Moravském Krumlově a jako poslední z rodiny byl pochován do rodové hrobky poblíž kostela Všech svatých.^[15] Jím vymřela moravskokrumlovská větev Lichtenštejnů^[16] a majetek byl rozdělen mezi potomstvo jeho sester. Největší podíl v podobě Moravského Krumlova zdědili Kinští, Hostim převzali Trauttmansdorffové a Budkov Salmové. Jediný majetek zůstal nadále v majetku Lichtenštejnů a přešel na vládnoucí větev rodu (Velké Losiny).^[17]

Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht), po starším bratrovi zdědil v roce 1899 titul knížete. V roce 1862 byl jmenován c. k. komořím^[18] a ve funkci nejvyššího štolby obdržel titul c. k. tajného rady (1892).^[19] V roce 1892 byl zároveň jmenován rytířem Řádu zlatého rouna,^[20][21] v roce 1896 získal velkokříž Řádu sv. Štěpána.^[22] Jako dlouholetý vysoký dvorský hodnostář obdržel také řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.^[23] Mimoto byl od mládí čestným rytířem Maltézského řádu a od roku 1904 čestným majitelem dragounského pluku č. 10 dislokovaného v Krakově.^[24][25]

• Řád zlatého rouna (1892)
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1896)

• rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
• rytířský kříž Řádu sv. Alexandra Něvského (Rusko)
• rytířský kříž Řádu svaté Anny (Rusko)
• rytířský kříž Řádu sv. Vladimíra (Rusko)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• velkokříž Královského řádu Viktoriina (Spojené království)
• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
• rytířský kříž Řádu černé orlice s brilianty (Německo)
• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• Řád dvojitého draka I. třídy (Čína)
• Řád vycházejícího slunce (Japonsko)
• velkokříž Řádu bílého slona (Siam)
• velkokříž Řádu věže a meče (Portugalsko)
• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
• rytíř Řádu sv. Huberta (Bavorsko)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
• rytíř Řádu routové koruny (Sasko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• rytířský kříž Řádu Serafínů (Švédsko)
• velkokříž Leopoldova řádu (Belgie)
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko)
• velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko-Výmarsko)
• velkokříž Domácího řádu vendické koruny (Meklenbursko)
• velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
• velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komtur Řádu Fridrichova (Württembersko)
• velkokříž Řádu sv. Josefa (Toskánsko)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf z Lichtenštejna na Wikimedia Commons
• Rodokmen Lichtenštejnů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rudolf z Lichtenštejna na webu rakouského parlamentu