Ruffiniho tělísko

Ruffiniho tělísko

Ruffiniho tělísko známé též jako Ruffiniho keříčkovité zakončení, je stočené nemyelinizované nervové zakončení ve škáře kůže, kloubních pouzdrech a vazech, které je opouzdřeno kolagenní tkání.

Poprvé ho popsal Angelo Ruffini, italský histolog a embryolog. Řadí se mezi pomalu se adaptující termoreceptory a mechanoreceptory.[1]

Histologie

Ruffiniho tělíska nalézáme v kůži v podobě zploštělých opouzdřených nervových tělísek 0,25-1,5 mm dlouhých. Tato tělíska jsou složena z konců nervových vláken. Vlákna jsou zbavena myelinové pochvy a rozčleněna na kratší větve s terminálními knoflíkovými zduřeními mezi výběžky fibrocytů. Celý tento komplex je pak obalen pouzdrem, které se skládá ze 2-8 lamel, patrně perineurálního původu.[2] Pouzdro je pak lemováno laminou basalis - tenkou vrstvou mezibuněčné hmoty, která odděluje jednotlivé buňky jejich populace.[3]

Výskyt

Ruffiniho tělíska se vyskytují v kloubních pouzdrech savců, v dermis prstů ruky a nohy, ve vazivu řasnatého tělesa oka a podél cév. V kloubních pouzdrech byly objeveny 3 typy těchto tělísek, vzájemně se rozlišují v závislosti na jejich poloze. Krom předávání informace o teplotě jsou schopny registrovat tlak, rychlost, pozici a reagovat na dotyk.[4]

Vliv teploty

Účinnost Ruffiniho tělíska je teplotně závislá, pokud teplota v okolí stoupá, zvyšuje se jeho citlivost a naopak se snižující teplotou klesá.[4]

Reference

  1. ↑ KIERSZENBAUM, Abraham L. Histology and cell biology: An introduction to pathology. 2007. vyd. Philadelphia: Mosby
  2. ↑ KLIKA, Eduard, Daniela JARKOVSKÁ a Hana POHUNKOVÁ. Cytologie, Histologie a Mikroskopovací anatomie pro stomatologi: 1.díl. 1987. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  3. ↑ Skripta[nedostupný zdroj], old.lf3.cuni.cz; PDF [online]. [cit. 2012-05-19].
  4. ↑ a b BERGHMAN, Ronald A., Adel K. AFIFI a Paul M. HEIDGER. Histologi. 1996. vyd.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Gray937.png
Nerve ending of Ruffini. (After Angelo Ruffini.)