Rugovská soutěska

(c) Martin Furtschegger, CC BY 3.0

(c) jean melis, CC BY 3.0

Rugovská soutěska (albánsky Gryka e Rugovës, srbsky Руговска клисура/Rugovska klisura) je přírodní soutěska (kaňon), která se nachází na západě Kosova, u hranice s Černou Horou, na okraji pohoří Prokletije.^[1] Obklopena je dále horskými masivy Čakor, Hajla a Žleb.^[2] Jedná se o oblíbenou turistickou destinaci v Kosovu.^[3][4]

Na západním okraji u vesnice Kućište začíná v nadmořské výšce 1100 m n. m. a postupně klesá až k 550 m u Peći. Sevření se uvolňuje zhruba 6 km západně od Peći a tři kilometry před městem je údolí již široce rozevřené. Okolní hory mají nadmořskou výšku od 1500 m n. m. až po 2100 m n. m.

Soutěska se jmenuje podle regionu Rugova^[5] na západě Kosova, který je znám specifickou kulturou i folklorem.^[6]

Soutěsku vyhloubila řeka Pećka Bistrica při ústupu ledovce^[7] z pohoří Prokletije, které soutěsku obklopuje. Její hloubka se pohybuje až okolo 1000 m a délka soutěsky činí 25 kilometrů.^[1] V době ledové se zde nacházela 260 m vysoká moréna, která existovala v blízkosti dnešního kláštera.

Údolí na svém východním konci dosahuje hloubky cca 650-1000 m. Síla vody prořízla nejen vápence a jílovité břidlice, ale i další kameny, jakými byly mramory a hadce. Horní část kaňonu je ledovcovým korytem starověkého ledovce. Do Pećské Bistrice ústí několik potoků, např. Crna Voda (albánsky Uji i Zi). Potoky jsou velmi živé, klesání velmi strmá a množství vody i na poměry kosovskýhch hor značné. Právě díky vápencům jsou zde typické krasové jevy.^[8]

Na šestém kilometru z východní strany se nachází 25 metrů vysoký vodopád. Okolo něj se nachází nemalé množství jeskyň, které do dnešní doby nebyly úplně prozkoumány.^[zdroj?] V jeskyních Karmakazit a Kallabes byly nalezeny pozůstatky prehistorických lidí. Známá je také Velká jeskyně.^[9] S jejím průzkumem začali slovenští speleogové v roce 1993.^[10] Jeskyně jsou vzájemně propojené, předpokládá se, že se zde bude nacházel řada dalších, které ještě nebyly stoprocentně prozkoumány.

V jeho údolí se nacházejí v létě osídlené chaty a několik vesnic (Mali Štupelj, Malevići, Drelje, Pepići, Kućište, Hađovići, Jošanica, Boge, Škrelje Dugonjiva a Košutane). Na samotném východním konci kaňonu leží město Peć a Pećský klášter.^[11]

Obyvatelstvo se živí většinou zemědělstvím nebo dojíždí do nedaleké Peći. Průmysl zde téměř žádný není. Osídlená je hlavně východní část údolí, blíže k městu Peći, západní má potom osídlení do značné míry sezonní.^[12] Některé vesnice leží v nadmořské výšce nad 1500 m n. m.

Na okraji soutěsky vznikl ve středověku pravoslavný klášter, který zde stojí dodnes. Mniši z kláštera vybudovali v jeho okolí několik míst pro půst (srbsky isposnica).

Soutěskou postupovala srbská armáda během svého ústupu v první světové válce. Děla tehdy vojáci svrhli do řeky, aby se k nim nedostali bulharští vojáci, kteří postupovali přes Kosovo od východu. S děly nemohli vzhledem k náročnému terénu pokračovat dále.

Na přelomu 20. a 30. let 20. století existoval plán jugoslávské vlády vybudovat soutěskou železniční trať, nicméně z důvodu velké hospodářské krize nikdy nebyl realizován. V roce 1925 zde nicméně byla postavena silnice (prašná) a kamenný most přes řeku. Komunikaci tehdy slavnostně otevřel jugoslávský král Alexandr I. Karađorđević. Cesta soutěskou směrem do Černé Hory byla ve své době jednou z nejvýše položených na území Království Jugoslávie.^[13]

V roce 1985 se stalo okolí soutěsky přírodně chráněnou lokalitou.^[7][14] Její rozloha byla stanovena jako 4301 ha.^[15][13] Důvodem vyhlášení za přírodní památku byly unikátní geomorfologické, hydrologické, speleologické a botanické hodnoty. Ochrana však byla uváděna do praxe jen velmi pomalu a nesystematicky.^[16]

Již v dobách Jugoslávie se zde rozvíjela turistika, a to i za podmínek, kdy silnice vedoucí soutěskou byla prašná a podmínky omezené. Vznikl zde motel Rugovska klisura, který se nacházel ve vesnici Kućište.^[17] Silnice, která soutěskou prochází, plnila funkci komunikace spojující západ Kosova s Černou Horou až do války v Kosovu v roce 1999.^[18] Za války zde byly umístěny jednotky jugoslávské armády. Obyvatelstvo místních vesnic uprchlo před srbskou armádou do města Rožaje na území Černé Hory. Jednalo se přibližně o tři tisíce lidí.^[19] Vzhledem k nedostatečným kapacitám byli tito lidé černohorskými republikovými úřady převezeni do Albánie. V období okolo války i po ní docházelo u Pećského kláštera k různým incidentům. Proto byl klášter a silnice vedoucí do Rugovské soutěsky hlídána jednotkami KFOR.^[20]

Západní okraj soutěsky, kde se nachází státní hranice mezi Albánií a Černou Horou, byl předmětem sporu, kde se místní albánští pastevci obávali, že by jejich louky se ocitly na území Černé Hory.^[21] Spor se nakonec podařilo urovnat.

V 21. století byla v oblasti rozvíjena turistika^[22]; vyznačeny byly turistické trasy, stejně jako stezky cyklistické. Postaveny byly horské chaty, horské resorty^[23] restaurace, tábořiště apod. V samotném údolí řeky stojí početné hotely.^[24] Vede tudy stezka Peaks of the Balkans. Existuje zde také trasa pro zip-line. Postavena zde byla také první ferrata v Kosovu.^[25] Dána byla do provozu roku 2013. Poté byly postaveny i některé další.^[26] Existuje zde celkem devět specifických zón pro horolezectví. Je zde také panoramatická vyhlídka.^[27] Nápadný je zde také zavěšený tzv. "tibetský most".^[20]

Turistický rozvoj a atraktivita lokality nicméně přinášejí i negativní dopady, jakými jsou na celém Balkánském poloostrově rozšířená nelegální (černá) výstavba, kdy vznikají objekty bez souhlasu úřadů, neodpovídají potřebám a nesplňují mnohdy ani různé normy.^[28] Proti této skutečnosti v prvním desetiletí 21. století kosovské úřady nikterak nepostupovaly. Divoká výstavba ohrožuje cenné vlastnosti území.^[28] Znečištění zde přítomné je, nicméně je velmi malé. Znečištění odpadky je pravidelně odstraňováno.^[29]

Od roku 2018 má silnice v soutěsce veřejné osvětlení.^[30]

Rychle klesající údolí řeky a velké množství vody představuje přirozeně potenciál pro výrobu elektrické energie. Údolí je dlouhododbě jedním z posledních v Evropě, které má takový potenciál a není využíváno uvedeným způsobem. V roce 2019 se objevil projekt výstavby pěti vodních elektráren v hodnotě 120 milionů eur, proti kterému místní zorganizovali řadu protestů.^[31] Projekt nakonec nebyl uskutečněn.

Svahy soutěsky jsou hustě zalesněné, až na strmé svahy a kamenná moře, která jsou holá. Kaňon je považován za místo s vysokou mírou biodiverzity.^[32] V lokalitě žije přes 65 endemických a částečně endemických druhů rostlin, mezi které patří např. Ramonda nathaliae nebo varianta Euphorbie subhastaty.^[33]

V některých místech na svazích (okolo vesnic) byl les vykácen a nachází se zde malá pole a pastviny. Voda se zde také stáčí a prodává jako balená.

Soutěskou vede v celé její délce v západo-východním směru silnice SH9. Začíná u Peće a končí ve vesnici Kućište (albánsky Kuqishtë), odkud na území Černé Hory dále směřuje jen cesta nižšího řádu. Na černohorskou silniční síť se napojuje u obce Murino v údolí řeky Lim. Ikonický je silniční kamenný most, před nímž se nachází kresba atleta nejspíše z doby starověku.

Na severním svahu soutěsky je vedeno elektrické vedení s vysokým napětím. Na této straně se také nachází ve svazích jisté množství cest, které jsou využívány pro turistiku nebo cyklistiku, na rozdíl od svahu jižního. Silnice vedená v blízkosti řeky je jediná vyasfaltovaná.^[34]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rugovská soutěska na Wikimedia Commons