Ruj

Jak číst taxoboxRuj
alternativní popis obrázku chybí
Bohatě rozkvetlá ruj vlasatá
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rodruj (Cotinus)
Mill., 1754
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruj (Cotinus) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to dřeviny s jednoduchými, dlouze řapíkatými listy. Květy jsou drobné, uspořádané v bohatých, nápadně jemných a vzdušných květenstvích. Rod zahrnuje 5 nebo 7 druhů a je rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe. Ve střední a jižní Evropě roste ruj vlasatá, na území České republiky však její přirozený areál již nezasahuje. Ruj vlasatá a v menší míře i ruj americká se pěstuje v různých kultivarech jako okrasný keř. Je zdrojem silic a tříslovin. Má význam v lidovém lékařství zejména na Balkánu a potenciál využití v klinické medicíně.

Červenolistý kultivar ruje vlasaté

Popis

Ruje jsou keře nebo nízké stromy. Rostliny mají žluté dřevo a při porušení roní štiplavě čpící šťávu. Listy jsou jednoduché, střídavé, celokrajné nebo lehce pilovité, s tenkými a dlouhými řapíky. Květy jsou drobné, oboupohlavné nebo funkčně jednopohlavné, pětičetné, dlouze stopkaté, ve vrcholových latách nebo vrcholících. Kalich je vytrvalý, s vejčitě kopinatými laloky. Koruna je asi 2× delší než kalich, složená z 5 korunních lístků. Tyčinek je 5 a jsou kratší než korunní lístky. Semeník obsahuje jedinou komůrku s 1 vajíčkem a nese 3 čnělky. Plodem je drobná peckovice.[1]

  • Listy ruje vlasaté

    Listy ruje vlasaté

  • Detail květů ruje vlasaté

    Detail květů ruje vlasaté

  • Plodenství ruje

    Plodenství ruje

Rozšíření

Rod ruj zahrnuje 7 druhů. Je rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe. V Evropě roste jediný druh, ruj vlasatá. Je rozšířena ve střední a jihovýchodní Evropě a její areál dosahuje až do Číny a Indie. V Evropě zasahuje nejdále na sever v Rakousku a Německu. V České republice se již přirozeně nevyskytuje.[2]

Přehled druhů a jejich rozšíření

  • Cotinus carranzae – Mexiko
  • Cotinus chiangii – Mexiko
  • Cotinus coggygria – střední a jižní Evropa, jižní Rusko, Kavkaz, jihozápadní Asie, Himálaj, Čína
  • Cotinus kanaka – Indie
  • Cotinus nanus – Čína (Jün-nan)
  • Cotinus obovatus – USA (Alabama, Arkansas, Georgie, Kentucky, Missouri, Oklahoma, Tennessee, Texas)
  • Cotinus szechuanensis – Čína (S’-čchuan)[2]

Taxonomie

Rod Cotinus náleží do skupiny rodů blízce příbuzných rodu Rhus (škumpa), někdy označované jako Rhus s. l. Podle výsledků fylogenetických studií jsou nejblíže příbuznými rody monotypické americké rody Actinocheita a Malosma. Všechny tyto tři rody pak společně tvoří sesterskou větev rodu Rhus.[3]

V české literatuře se někdy uvádí, že rod Cotinus má jen dva druhy: C. coggygria a C. obovata.[4][5] Jedná se o zastaralou informaci. V roce 1916 byl popsán z Číny endemický druh C. nanus, v roce 1958 C. szechuanensis. Mexický druh C. chiangii byl do rodu Cotinus přeřazen z rodu Rhus v roce 1999; ve stejném roce byl popsán další mexický druh C. carranzae. O rok později byl popsán nový druh z Indie, C. kanaka.[2][6]

Obsahové látky a jedovatost

Mezi hlavní obsahové látky ruje vlasaté náležejí polyfenoly, třísloviny a flavonoidy. V extraktech z květů a listů je v hojné míře přítomna kyselina gallová a její deriváty. V silici bylo identifikováno 38 různých monoterpenů a seskviterpenů, mezi nimiž převažuje limonen a pinen.[7]

Ruj vlasatá má vzhledem k blízké příbuznosti s jedovatcem a škumpou pověst jedovaté rostliny, v medicínské studii však nebyl toxický účinek prokázán a na Balkáně je používána jako léčivá rostlina.[8] Při manipulaci s rostlinou byly zaznamenány řídké případy kontaktní dermatitidy.[9]

  • Kyselina gallová

    Kyselina gallová

  • Limonen

    Limonen

Zástupci

Význam

Ruj vlasatá je pěstována v různých kultivarech jako okrasný keř. Řidčeji se pěstuje ruj americká, případně i kříženec obou druhů. Ruje jsou ceněné zejména pro zajímavá nadýchaná květenství a podzimní zbarvení. Vysazují se zpravidla jako solitéry. Mezi nejčastěji pěstované kultivary náleží zejména C. coggygria 'Royal Purple' s červenými listy. Pěstují se i zlatolisté kultivary (např. 'Golden Spirit').[10]

Ruj vlasatá je komerčně pěstována jako zdroj kvalitních tříslovin a vonných silic. Kořeny jsou používány k barvení kůže a oblečení na žluto.[11][7] Na Balkáně je ruj vlasatá široce využívána v lidové medicíně.[8] Četnými klinickými zkouškami bylo prokázáno široké spektrum účinků, zahrnující antivirotické, antibakteriální, antimykotické, protizánětlivé a protirakovinné působení silice či extraktů z této rostliny.[7]

  • C. coggygria 'Velvet Cloak'

  • Bohatě plodící ruj vlasatá

    Bohatě plodící ruj vlasatá

  • Podzimní zbarvení ruje americké

    Podzimní zbarvení ruje americké

  • Cotinus hybr. 'Grace', kříženec C. coggygria a C. obovatus

    Cotinus hybr. 'Grace', kříženec C. coggygria a C. obovatus

Pěstování a množení

Ruje nejlépe prospívají v teplé a výslunné poloze, kde se také nejvíce projeví jejich krásné podzimní zbarvení, mohou však růst i v polostínu. Na půdu nejsou náročné a spokojí se i s chudší. Nejlépe rostou v sušší půdě s obsahem vápníku. V tužších zimách mohou na nechráněném stanovišti namrznout, zpravidla však dobře regenerují.[12]

Ruje se ve větším množství množí výsevem semen. Plody se sbírají v srpnu nebo září, nechají se oschnout, zbaví se chmýří a ihned se stratifikují. Někdy se semena před stratifikací máčejí na 20 až 40 minut v kyselině sírové. Na jaře se pak vysévají do studeného pařeniště nebo na chráněný záhon. Semenáčky dorostou prvním rokem výšky 15 až 50 cm. Pokud se plody sklidí před plnou zralostí, lze vysévat již na podzim. Výsevem lze množit i některé červenolisté kultivary. Okrasné kultivary se množí vegetativně kořenovými nebo zelenými řízky. Kořenové řízky se odebírají na podzim a založí se do truhlíků. Zelené řízky se odebírají v červnu v době, kdy výhon již ukončil růst a nejmladší listy ještě nejsou zcela vyvinuté. Po zaschnutí mléka se ošetří stimulátorem a píchají se do směsi rašeliny s pískem. Umístí se pod dvojité sklo nebo pod mlhovky. V menším množství lze také množit hřížením nebo odkopky.[13][14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MIN, Tianlu; BARFOD, Anders. Flora of China: Cotinus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MILLER, Allison J.; YOUNG, David A.; WEN, Jun. Phylogeny and biogeography of Rhus (Anacardiaceae) based on ITS sequence data. International Journal of Plant Sciences. Nov. 2001, čís. 162(6). 
  4. ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. 
  5. ↑ a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  6. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c MATIC, Sanja et al. Cotinus coggygria Scop.: An overview of its chemical constituents, pharmacological and toxicological potential. Saudi Journal of Biological Sciences. July 2016, čís. 23(4). Dostupné online. 
  8. ↑ a b PAVLOV, Danail et al. Subchronic toxicity study of aqueous infusion from Cotinus coggygria leaves in Wistar rats. Comptes rendus de l'Academie bulgare des Sciences. 2013, čís. 66(5). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-11.  Archivováno 11. 6. 2016 na Wayback Machine.
  9. ↑ NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky) 
  10. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  11. ↑ SHISKIN, B.K. (ed.). Flora of USSR. Vol. XIV. Moskva - Leningrad: Izdatel'stvo Akademii Nauk SSSR, 1949. (anglicky) 
  12. ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78. 
  13. ↑ WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  14. ↑ BARTELS, Andreas. Rozmnožování dřevin. Praha: SZN, 1988. 

Literatura

  • Slavík, Bohumil ed., 1997: Květena České republiky 5. Academia, Praha, s. 141-142.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Smoke tree in Autumn.jpg
Autor: Folgerj, Licence: CC BY-SA 3.0
An American smoke tree late in the fall foliage season showing red and orange colors http://jeff-foliage.com/wp-content/uploads/2012/11/Beautiful-fall-color-near-cemetery.jpg
Cotinus 'Grace' 01.jpg
Autor: Averater, Licence: CC BY-SA 3.0
Photo taken at Gothenburg botanical garden.

Specimen id: 2008-1803

Collected in 2008 (Splendor).
20130613 Budapest 138.jpg
Autor: Mark Ahsmann, Licence: CC BY-SA 3.0
2013-06-13 in Budapest.
(S)-Limonen.svg
Structure of (S)-Limonene
Kyselina gallová.svg
kyselina gallová
Plant 37 (7673539556).jpg
Autor: Alexxx Malev from Taganrog, Russia, Licence: CC BY-SA 2.0
“Plant.” – An unidentified Cotinus species.
Location: Not specified by the photographer (active in Russia and Ukraine).
Cotinus coggygria.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Cotinus coggygria 3.jpg
Autor: Franz Xaver, Licence: CC BY-SA 3.0
Cotinus coggygria, Sumachgewächse (Anacardiaceae) - Italien/Italia/Italy: Friuli-Venezia Giulia, Prov. Trieste, Sistiana, Rilkeweg/Sentiero Rilke
Wirty Arboretum 4.jpg
Autor: Andrzej Otrębski, Licence: CC BY-SA 4.0
Wirty - Arboretum - Eurasian smoke tree (Cotinus coggygria Scop.)