Rujánské knížectví
| Rujánské knížectví Fürstentum Rügen (de) Fyrstendømmet Rygien (da) Księstwo rugijskie/rańskie (pl)
| |||||||
geografie
| |||||||
| obyvatelstvo | |||||||
národnostní složení: | Ránové (Polabští Slované), Pomořanští Němci | ||||||
východopomořanská němčina, polabština | |||||||
| státní útvar | |||||||
feudální dědičná monarchie | |||||||
| státní útvary a území | |||||||
| |||||||
Rujánské knížectví neboli knížectví Rügen (německy Fürstentum Rügen, dánsky Fyrstendømmet Rygien, polsky Księstwo rugijskie) byl středověký státní útvar podřízený zprvu Dánskému království, později jako členský stát Svaté říši římské. Rozkládal se na území dnešního severovýchodního Německa s centrem na ostrově Rujána (německy Rügen) a přilehlé pevnině. Obýval ho dosud ještě pohanský čerstvě pokřesťanštěný kmen slovanských Ránů, kteří se zde poprvé usadili někdy v 9. století a připojili se ke kmenovému svazu Luticů.
Historie
Ránové
Ránové se prosadili jako jeden z nejmocnějším polabských kmenů sídlícím mezi Labem a dolní Vislou. Starobylým knížecím sídlem byla Korenica ve středu ostrova, ale veškerá moc i vliv nad Rány se spíše soustředila v hradišti Arkona na nejsevernějším cípu ostrova Rujány. Sídlil zde vlivný pohanský velekněz při zdejším kultovním chrámu boha Svantovíta a údajně disponoval větší politickou mocí než samotný korenický kníže. Hradiště bylo vůbec poslední baštou pohanství v západní Evropě. K tomu došlo poté, co byla vyvráceno křesťanskými vojsky jižně položené hradiště Retra (Riedegost) příbuzného polabského kmene Ratarů, které tehdy plnilo funkci vedoucího náboženské střediska lutického svazu, a co byl potlačen místní kult, tak politický a náboženský význam Arkony v rámci svazu ještě zesílil.
Arkona byla tedy nejen poslední baštou ozbrojeného odporu Ránů, ale lze ji pokládat i za celkově poslední výspu Polabských Slovanů a jejich náboženství, proti převážně německým dobyvatelům a šiřitelům křesťanství.
Připojení k Dánsku a christianizace
Po dobytí Arkony dánským králem Valdemarem I. v roce 1168 a zničením zdejší pohanské svatyně téhož roku bylo území Ránů připojeno k Dánskému království jako vazalské knížectví. Dosud pohanští Ránové byli skrze misionářské úsilí biskupů Absalona a Otty z Bamberku donuceni k přijetí křesťanství, a to včetně knížete sídlícího v Korenici. Díky tomu Dánové sice zachovali domácí vládnoucí dynastii a nebylo nad Slovany třeba dosazovat cizího vládce. Na místě tak vzniklo vazalské knížectví podřízené Dánsku.
Rujánské knížectví
Zachování domácí slovanské dynastie nezabránilo postupné germanizaci území a jeho obyvatel a celkové proměně slovanského knížectví v křesťanský stát západního (německého) typu, když bylo na Rujáně a přilehlé pevnině zbudováno několik klášterů a v době pozdního středověku pronikaly na území knížectví větší počty německých kolonistů. Slovanští Ránové tak postupně splynuli s pomořanskými Němci.
Součástí Rujánského knížectví byla i protilehlá pevnina, kde se nacházela menší údělná knížectví. Později se knížectví nakrátko stalo součástí Svaté říše římské. Roku 1325, po smrti Vislava III., posledního přímého mužského potomka, zdědili Rujánské knížectví vévodové pomořansko-wolgastští a až v první polovině 15. století se Rujána načas znovu osamostatnila.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rujánské knížectví na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: J a1, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of Kazimierz, duke of Pomerania - Szczecin in battle of Grunwald (1410)
This is the coat of arms of Rugia under the duchy of Pommerania (16th century). It was introduced as the modern coat of arms of Rugia, Germany in 1993, with the addition of a crown in the crest.
The design is found in the coat of arms of the dukes of Pomerania in the 16th century (1571, 1605)
The lower part of the historical coat of arms of the principality (14th century) was probably slightly different, showing chevrons rather than bricks. This is based on a 19th-century description of a seal of the period ("vierfach stufenweise gesparret, roth und blau"). [1]
Herb Księstwa rugijskiego
No official flag.
The duchy of Rügen in the 13th century
Autor: Lapplaender, Licence: CC BY-SA 3.0 de
Bildstein in der Westfassade der St. Marienkirche in Bergen auf Rügen. Alter, Herkunft und Bedeutung sind umstritten. Es ist anzunehmen, dass es sich entweder um den Grabstein des Fürsten Jaromar I. († um 1218) oder, ähnlich dem Svantevit-Stein in der Kirche von Altenkirchen auf der Halbinsel Wittow, eher um das Abbild eines Priesters des slawischen Svantevit-Tempels am Kap Arkona aus der Zeit vor 1168 handelt. Der Stein ist offenbar nachträglich bearbeitet worden: Dort, wo die Figur auf dem Svantevit-Stein von Altenkirchen ein großes Trinkhorn trägt, ist hier (bei einer Ansicht von der Seite) in einer breiten Vertiefung die Andeutung eines Kreuzes zu erkennen.
.svg)
State Banner of Denmark or the Dannebrog, drawn from the Wapenboek Gelre.
Autor: Vlastní dílo, Ronald Preuss (eagle), Licence: CC BY-SA 4.0
Royal banner (Königsbanner) of the German kings and emperors in the early to mid 14th century. The upright rectangular shape of the field approximates the proportions of 14th-century military banners, see e.g. File:Codex Balduini Trevirensis - Alpenüberquerung Heinrich VII.JPG
