Runaway selection

Problém pavího ocasu při letu, klasický příklad runaway selection

Runaway selection ("splašený výběr") nebo Fisherian runaway je teoretický mechanismus fungování pohlavního výběru, poprvé navržený Ronaldem Fisherem v raném 20. století a dnes pozorovaný u většiny pohlavně se rozmnožujících druhů. Jejím základním principem je volba samic, jejich preference pro ornamentované (ozdobené, obecně výjimečné) samce.^{[1][2][3][4][5][6]}

Runaway selection je hypotéza, že samice si vybírají "atraktivní" samce právě podle výjimečných znaků. Fisher se touto teorií snažil vyřešit paradox, že si samice vybírají například pávy s většími ocasy, což kupodivu vede ke snižování evoluční fitness pávů, což by teoreticky nemělo umožnit v první řadě touhu samic po těchto pávech. Fisher kromě tohoto mechanismu také navrhl, že tento proces působí jako lavinový efekt, protože pokud se do populace dostanou pávi s velkým peřím, budou následující generace pravděpodobně sdílet i geny samic, které velké ornamenty preferují (viz též Autoelexe).^[1][2][7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fisherian runaway na anglické Wikipedii.