Rupert Brooke
Rupert Brooke | |
---|---|
Rodné jméno | Rupert Chawner Brooke |
Narození | 3. srpna 1887 Rugby |
Úmrtí | 23. dubna 1915 (ve věku 27 let) Egejské moře |
Příčina úmrtí | sepse |
Místo pohřbení | Skyros |
Povolání | básník a spisovatel |
Alma mater | Hillbrow School (1897–1901) King's College (1906–1909) Rugby School |
Významná díla | The Old Vicarage, Grantchester |
Rodiče | Mary Ruth Parker-Brooke[1] |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rupert Chawner Brooke (3. srpna 1887 Rugby – 23. dubna 1915 Skyros) byl anglický básník. Absolvoval Rugby School, na které učil jeho otec, a Univerzitu v Cambridgi. Patřil do okruhu literárních skupin Bloomsbury Group a Dymock Poets, přispíval do The Times Literary Supplement a Westminster Gazette, mezi jeho známé patřili Virginia Woolfová, Lytton Strachey nebo William Butler Yeats, byl také členem Fabiánské společnosti. Byl ideálním mladým mužem své doby: sportovec a cestovatel (významným zdrojem inspirace pro něj byla výprava na Společenské ostrovy v roce 1913), vzdělaný, zámožný a mimořádně pohledný, takže byl srovnáván s Adonisem.[2] Jeho osobní život byl dramatický, prožil řadu bouřlivých vztahů (některé básně věnoval herečce Cathleen Nesbittové, do níž byl zamilován), existují také svědectví o jeho homosexuálních sklonech.[3]
Po vypuknutí první světové války narukoval jako dobrovolník k Royal Navy a napsal řadu vlasteneckých sonetů, z nichž především „1914“ a „Voják“ se staly v tehdejší britské veřejnosti velmi populárními. Sám Brooke však do válečných operací nikdy nezasáhl: do Belgie dorazil v době, kdy už byl britský expediční sbor po porážce u Antverp evakuován zpět na ostrovy. Poté byl zařazen do jednotky pověřené úkolem dobýt strategickou úžinu Dardanely. Ještě na lodi však Brooke utrpěl otravu krve od komářího bodnutí, na kterou zemřel v dubnu 1915 na řeckém ostrově Skyros, kde je také pohřben.[4] V The Times vyšel po jeho smrti jímavý nekrolog, jehož autorem byl Winston Churchill.
Mezi prostými vojáky v britské armádě se později začalo jméno Rupert používat jako posměšné označení mladých důstojníků aristokratického původu, vyznačujících se naivní patriotickou horlivostí.[5]
K Brookeovi jako svému inspirátorovi se hlásili např. Frederick Septimus Kelly, Patrick Shaw-Stewart, Francis Scott Fitzgerald nebo John Gillespie Magee Jr. Jeho velkým obdivovatelem byl Richard Halliburton, který dokonce začal psát Brookeův životopis, ale na přání básníkovy matky ho nikdy nevydal.[6]
Skupina Fleetwood Mac zhudebnila na albu Bare Trees (1972) Brookeovu báseň „Dust“.
Do češtiny překládal Ruperta Brookea Josef Čapek.[7]
Reference
- ↑ Geni.com.
- ↑ Poetry Foundation
- ↑ Gay History&Literature
- ↑ Rupert Brooke on Skyros
- ↑ Dictionary
- ↑ Memphis Magazine
- ↑ Kalendárium, Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-02.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rupert Brooke na Wikimedia Commons
- Osoba Rupert Brooke ve Wikicitátech
- The Rupert Brooke Society
Média použitá na této stránce
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.