Rusalka (pramen)
7. Rusalka | |
---|---|
V dubnu 2019 | |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Kraj | Karlovarský |
Město | Karlovy Vary |
Zeměpisné souřadnice | 50°13′31″ s. š., 12°52′56″ v. d. |
Parametry | |
Objevení | 16. století |
První záchyt | rok 1746 |
Teplota | 60,2 °C |
Vydatnost | 4–7 l/min. |
Obsah CO2 | 600 mg/l |
Ostatní | |
Původní název | Nový pramen |
Typ | teplý minerální pramen |
Nadm. výška | 390 m n. m. |
Přístupnost | volně přístupný |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pramen Rusalka, původně Nový pramen, je sedmý karlovarský minerální pramen. Nachází se na levém břehu řeky Teplé uprostřed lázeňské části Karlových Varů. Umístěn je na Mlýnské kolonádě, jeho teplota je 60,2 °C a vydatnost 4–7 litrů/min. Je volně přístupný.
Historie
Pramen byl známý již od 16. století, vyvěral přímo v korytě řeky a jmenoval se Nový. Prameny bývaly v Karlových Varech tehdy využívány výhradně k dlouhodobým koupelím a teprve v 16. století se pomalu vedle koupelové léčby začala vyvíjet i léčba pitná. Významnou měrou k tomuto pokroku přispěl doktor Václav Payer z Lokte, který v roce 1522 vydal první tištěný kritický vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě Pojednání o Karlových Varech (latinsky, v roce 1984 do češtiny přeložil Bohumil Ryba). Na základě informací a zkušeností karlovarských lékařů doporučil minerální vodu pít, a léčebné cykly, které ve spisu navrhl, se s úspěchem stále praktikují.[1]
Jiný karlovarský lékař, dr. C. Springsfeld, provedl chemickou analýzu pramene a doporučil jej k užívání. Pramen byl roku 1746 zachycen a jímán jímkou z borového dřeva, které bylo časem nahrazeno lipovým.[2] Pramen Rusalka byl i po polovině 18. století stále nazýván Nový pramen. Jeho vývěr se tehdy nacházel v sousedství Mlýnských lázní. Nejprve jej chránil jednoduchý přístřešek, v letech 1792–1793 nad ním byla vystavěna nová dřevěná promenádní hala. Ta byla první stavbou svého druhu v Karlových Varech. Kolonáda skýtala lázeňským hostům možnost zdržovat se zde i za nepříznivého počasí. Přímo u pramene také ordinovali lázeňští lékaři. V roce 1811 byla na místě původní stavby postavena nová empírová Giesselova kolonáda Nového pramene. V letech 1871–1881 byla nahrazena novorenesanční kamennou Mlýnskou kolonádou podle projektu architekta Josefa Zítka.
Současný stav
Pramen je od roku 1984 jímán 7,8 metrů hlubokým vrtem.[3] Jeho teplota je 60,2 °C, vydatnost 4–7 litrů/min. a obsah CO2 600 mg/litr.[4] Vyvěrá v promenádní hale Mlýnské kolonády (ještě s dalšími dvěma prameny – Knížetem Václavem a Libuší. Z obou stran promenádní haly mají své pramenní vázy také prameny Mlýnský a Skalní).
Odkazy
Reference
- ↑ ŠOLC, Pavel. Karlovarská lázeňská léčba a medicína na přelomu 20. a 21. století. 1. vyd. Praha: Galén, 2000. 95 s. ISBN 80-7262-046-0. S. 12–15.
- ↑ NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. s. 31–32. Dostupné online.
- ↑ JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 172.
- ↑ Pramen Rusalka. Karlovy Vary [online]. Infocentrum města Karlovy Vary, 2013-01-17 [cit. 2019-03-18]. Dostupné online.
Literatura
- VYLITA, Břetislav; KLSÁK, Jiří; BURACHOVIČ, Stanislav, DOLINA, Jaroslav. Karlovy Vary – město lázní a pramenů. 1. vyd. Karlovy Vary: Mirror Promotion, 2007. 364 s. ISBN 978-80-254-0808-7.
- KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. Kapitola Karlovy Vary, s. 135.
- NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rusalka na Wikimedia Commons
- Rusalka v databázi eSTUDÁNKY
- Referenční laboratoře PLZ – Tajemství karlovarských pramenů
- EnviWeb Zpravodajství životního prostředí – Karlovarské prameny
- iDnes.cz – Výjimečné prameny
- Infocentrum města Karlovy Vary – Prameny Karlovy Vary
- Infocentrum města Karlovy Vary – Kolonády Karlovy Vary
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Karlovy Vary, pramen Rusalka
Autor: Brück & Sohn Kunstverlag Meißen, Licence: CC BY-SA 3.0
Karlsbad; Schloßbrunnen