Ruská prozatímní vláda

Ruská prozatímní vláda Временное правительство России ←  1917  → vlajka znak
Hymna: Rabočaja Marseljeza
geografie Mapa Ruska pod kontrolou prozatímní vlády a jí nárokovaných území
hlavní město:	Petrohrad
obyvatelstvo
národnostní složení:	Rusové, Ukrajinci, Židé, Bělorusové, Poláci, Němci, Gruzíni, Arméni, Lotyši, Litevci, Estonci, Finové, Švédové, Moldavané, Tataři, Turkmeni, Kazaši, Baškirové a dalších cca 100 národů
jazyky:	ruština
náboženství:	ruské ortodoxní, římskokatolické, luteránské, judaistické, islámské, starověrci, řeckokatolické, buddhismus, přírodní náboženství
státní útvar
státní zřízení:	prozatímní vláda
měna:	rubl
státní útvary a území
předcházející: Ruské impérium následující: Ruská republika

Ruská prozatímní vláda byl přechodný správní orgán, který řídil Rusko roku 1917 po odstoupení cara Mikuláše II. za Únorové revoluce až do Říjnové revoluce.

Ruská prozatímní vláda se ustavila na základě mandátů poslední carské Státní dumy. Jejím úkolem bylo dovést zemi do demokratických voleb, ze kterých vzejde nové Ústavodárné shromáždění. Prvním předsedou vlády byl stoupenec konstituční monarchie (tzv. kadet), kníže Georgij Lvov, v červenci jej vystřídal socialista (eser) Alexandr Kerenskij. Vláda sídlila v petrohradském Zimním paláci a 14. září vyhlásila Ruskou republiku. Dne 7. listopadu (25. října juliánského kalendáře) vládu násilím svrhli bolševici, socialističtí radikálové vedení Leninem a Trockým. Svržení prozatímní vlády vedlo k uchopení moci bolševickou komunistickou stranou, občanské válce a později vzniku Sovětského svazu.

Počáteční formace

Když car odstoupil, dvě soupeřící instituce, Duma a Petrohradský sovět soupeřily o vládu. Car Mikuláš II. odstoupil 15. března a jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě.

Počáteční složení Prozatímní vlády:

Dubnová krize a první koaliční vláda

Dne 18. dubna slíbil ministr zahraničí Pavel Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a vojáků, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál Lavr Kornilov chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl.

Prozatímní vláda nakonec přijala rezignaci Miljukova a Gučkova a k vládě bylo připojeno několik nových ministerstev.

Složení první koaliční vlády:

Červencová krize a druhá koaliční vláda

Červencová krize trvala 16. až 20. července, kdy se vojáci a tovární dělníci i dělnice vzbouřili proti prozatímní vládě. Z této revolty byli dlouho obviňováni bolševici, jejich vůdce Vladimir Lenin se tak musel skrývat.

Krize nakonec vyvrcholila odstoupením Georgije Lvova z postu premiéra. Jeho nástupce se stal ministr války Alexandr Kerenskij.

Druhá koalice:

Třetí koalice:

Kornilovův puč

Generál Kornilov byl přesvědčen, že prozatímní vláda musí být reorganizována. V září prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradu a reorganizovat vládu. Kerenskij v tom viděl pokus o puč a Kornilova propustil. Po zhroucení puče byl Kornilov zatčen a uvězněn v Bychově.

Říjnová revoluce

Jelikož žádná vláda nebyla schopna ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu veřejnosti. Jedním z nejpopulárnějších se kromě Lenina stal Lev Trockij, který se k bolševikům připojil v létě.

Revoluce začala 7. listopadu, což je 25. října dle starého, pravoslavného kalendáře - odtud označení říjnová. Tehdy nechal bolševik Vladimir Antonov-Ovsejenko vystřelit z křižníku Aurora salvu slepých nábojů. To byl signál pro Rudé gardy, které vtrhly do Zimního paláce. Kerenskij mezitím uprchl z města. Revolucí skončila úloha Prozatímní vlády, jejíž členové byli zatčeni.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian Provisional Government na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruská prozatímní vláda na Wikimedia Commons