Rychard Müttermüller

Rychard Müttermüller
Rychard Müttermüller (1922)
Narození	30. listopadu 1988 Úlibice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	?? Československo Československo
Národnost	česká
Povolání	automobilový závodník
Znám jako	automobilový závodník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rychard Müttermüller, křestní jméno psáno též Richard,^[1] některé zdroje uvádějí Rudolf (* 30. listopadu 1888 Úlibice^[2]) byl automobilový závodník, tovární jezdec Kopřivnické vozovky (Tatra Kopřivnice) a Čs. Zbrojovky v Brně (1922–1931). Ve své době patřil k nejpopulárnějším automobilovým závodníkům na Moravě.^[3]

Narodil se v rodině Františka Müttermüllera, účetního na pile v Úlibici a jeho manželky Barbory, rozené Bodenšteinové. Pokřtěn byl Rychard Zdeněk.^[2] Ve 4. třídě jičínské reálky přerušil studium a šel se učit zámečníkem. Jeho otec však trval na vzdělání, a tak vystudoval strojnickou průmyslovku v Přerově. Po studiích se splnil jeho sen, byl přijat do továrny Laurin & Klement, kde 13. března 1907 dostal výuční list strojního zámečníka a v červenci 1907 řidičský průkaz.^[1] Byl tedy krátce zaměstnán u firmy Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, kde jeho příbuzný Bedřich Müttermüller byl tajemníkem u pražského zastoupení fy. Laurin & Klement. Později byl Bedřich členem vedení AKRČs, v roce 1924 byl např. členem komise pro pořádání sportovních podniků^[4] a také byl členem v 30. letech Svazu obchodníků a živnostníků pro obor automobilový a motocyklový ČSR.^[5]

V roce 1909 nastoupil R. Müttermüller vojenskou službu u automobilního vojska (Autokader) rakousko-uherské armády a po 3 letech nastoupil na krátký čas do "zajížděcího" oddělení Fiatu ve Vídni. Potom se vrátil do Čech k firmě L&K. Podnikl několik propagačních jízd po Německu, Švýcarsku a Itálii. Po vyhlášení všeobecné mobilizace nastoupil vojenskou službu k automobilnímu vojsku a jako řidič projel všemi frontami. Také vozil poštu mezi Vídní a Lvovem.^[1]

Počátkem 20. let se stal Rychard dílenským mistrem zajížděcího oddělení a závodním jezdcem Kopřivnické vozovky. Získal pro značku Tatra řadu tuzemských a zahraničních úspěchů. V tom období tvořil tovární tým závodníků jako byli Karel Klabazňa, Josef Veřmiřovský a Hanzelka. V roce 1926 ukončil své angažmá v Kopřivnici a stal se závodním jezdcem Čs. Zbrojovky. I zde dosáhl řady úspěchů na vozech Z 18 a Z 9. Mezi jeho úspěšné starty lze řadit Zbraslav-Jíloviště, Ecce Homo, Schöber, Pradědský okruh, Brno-Soběšice, Rakouská zimní jízda spolehlivosti atd.. Společně s Bedřichem Sofferem a Karlem Stohanzlem vytvořili na Zetkách koncem 20. let velmi silný tovární tým.^[3] Po zranění oka v roce 1929, přestože ještě zaznamenal několik dobrých výsledků, skončily jeho naděje na další pokračování plnohodnotné kariéry automobilového závodníka. V roce 1931 nastoupil do Pragovky a stal se vedoucím opravny v Moravské Ostravě. Po ochrnutí skončil na invalidním křesle.^[1]

• absolutní vítězství v závodě automobilů do vrchu Ecce Homo na Tatře 10/Tatra U (1922)
• vítězství ve třídě do 5,3 l na závodu automobilů do vrchu Zbraslav-Jíloviště na Tatře 10/Tatra U (1922)
• vítězství ve třídě do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Ecce Homo na Tatře 11 (1925)
• vítězství továrního týmu Kopřivnické vozovky (Veřmiřovský, Müttermüller a Hanzelka) s vozy Tatra 11 mezinárodní Polské soutěži spolehlivosti (1924)
• vítězství továrního týmu Zbrojovky (Müttermüller, Soffer a Stohanzl) na mezinárodní zimní soutěži W.M.H.V. z Vídně do Burgerlandu s vozy Z 18 (1927)
• vítězství ve třídě do 1,1 l na 2. ročníku Pradědského okruhu na voze Z 18 Sport (1927)
• vítězství ve třídě do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Schöber na Z 18 Sport (1927)
• vítězství ve třídě do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Ecce Homo na Z 18 Sport (1927)
• vítězství továrního týmu Zbrojovky (Müttermüller, Soffer a Stohanzl) na mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti s vozy Z 18 (1928)

Müttermüller závodil v letech 1922–1925 na vozech Tatra Kopřivnické vozovky. Kopřivnická vozovka se počátkem 20. let začala angažovat v závodech automobilů do vrchu a v soutěžích spolehlivosti. Používala k tomu za války vyráběné šestiválce Tatra U (Tatra 10) a čtyřválce Tatra T (Tatra 20) vyvinuté konstruktérem Hansem Ledwinkou. Na ně od roku 1923 navázaly dvouválcové Tatry 11 koncepce Tatra. V letech 1927–1931 závodil na vozech "Z" Československé Zbrojovky Brno, v obou případech jako tovární jezdec.

K 6. ročníku závodu automobilů do vrchu Zbraslav-Jíloviště uspořádaném Autoklubem Republiky Československé (AKRČs.), který se konal 30. dubna 1922 (5,6 km, max. stoupání 9%), byli přihlášeni Kopřivnickou vozovkou, a.s. v kategorii do 5,3 l Müttermüller s Honsem na cestovním voze typu U (Tatra 10), se slabším vozem T (Tatra 20) pak Klabazňa (st. č. 89) s Josefem Veřmiřovským (st. č. 90). Hons (st. č. 94) a Müttermüller (st. 95) ve své kategorii cestovních vozů obsadili 1. a 2. místo v čase 3:50,3 min (87,5 km/h) resp. 3:55,3 min (85,7 km/h). V klasifikaci podle "formule" výkonnosti obsadil Müttermüller (Tatra U) 5. místo. Za svůj výkon obdržel Müttermüller stříbrnou medaili.^[6]

Do II. ročníku Mezinárodní soutěže spolehlivosti Československem uskutečněné 4.–10. září 1922 přihlásili kopřivničtí tovární tým se 3 vozy, 1 typu U a 2 sportovní faetony typu T (st. č. 14–16). Čtvrtý vůz přihlásilo Ministerstvo národní obrany (MNO), kpt. František Doleček (Tatra U). Poprvé trať vedla až na Podkarpatskou Rus, čímž se prodloužila na 2400 km. Celkem na trať Praha – Opava – Prešov – Košice –  Bratislava – České Budějovice – Praha vyjelo 33 vozů: Tatra, Praga, Laurin & Klement a Walter. Bez trestných bodů dojelo 13 vozů a mezi nimi bez trestných bodů dojela posádka Müttermüller-Letocha (st. č. 14). Zatímco Klabazňa (st. č. 15) a Veřmiřovský (st. č. 16) obdrželi nějaké trestné body a do popředí klasifikace se nedostali. V týmové soutěži (Státní mezinárodní putovní cena) Tatra obsadila 4. místo. Speciální cena Autoklubu Republiky Československé v uznání vynikajícího výkonu byla přidělena Müttermüllerovi (Tatra U).^[7]

Největšího úspěchu s vozem Tatra U dosáhl Rychard Müttermüller 24. září 1922 na mezinárodních závodech automobilů do vrchu Ecce Homo ve Šternberku (7750 m, výškový rozdíl 311 m, max. stoupání 7,3%). Závod uspořádal brněnský Moravsko-Slezský automobilový klub (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club).^[8] V této úpravě vůz dosahoval výkonu 51,5 kW/70 k. R. Müttermüller se v čase 6:52,6 min (67,6 km/h) stal absolutním vítězem závodu.^[9] Müttermüllerův vůz měl poprvé vyvedeno výfukové potrubí na levou stranu vozu.^[10] Mimo absolutního vítězství Müttermüller vytvořil traťový rekord, když výrazně překonal Klabazňův čas 7:45,6 min z roku 1921 (Tatra T). Kopřivnická vozovka zaznamenala i další úspěch, protože na 2. a 3. místě v kategorii do 3,5 l obsahu se umístili Klabazňa a Veřmiřovský, oba na Tatra T/Tatra 20.^[11]

Zajímavý závod se uskutečnil 13. května na vídeňské silnici v Brně za pořadatelství MSAC. Byl to závod na 1 km s letmým startem tzv. Brněnský kilometr. Trasa byla zvolena za Brnem mezi Rajhradem a Sobotovicemi tzv. Ledeckou alejí a jela se oběma směry. V cestovních automobilech se zdvihovým objemem nad 4,5 l obsadil Müttermüller na Tatře 10/Tatra U 2. místo v čase 28,1 s. za ing. Josefem Gräfem mladším na voze Gräf & Stift, za nímž zaostal jen o 0,1 vteřiny. V celkovém pořadí prvá 2 místa obsadili jezdci na závodních vozech Steyr a Ballot. Müttermüller obsadil celkové 4. místo v průměrné rychlosti 128,11 km/h.^[12]

Ve III. ročníku mezinárodní soutěže spolehlivosti cestovních automobilů Československem uspořádanou AKRČs ve dnech 25. června – 1. července odjely tři nově do výroby zavedené tovární dvouválcové Tatry 11 (Müttermüller-Letocha, Veřmiřovský-Bartas, Klabazňa-Vencl, st. č. 9-11) a také čtyřválcový vůz Tatra 20 (Tatra T, 14/45 HP) vyslaný MNO s posádkou št. kpt. Doleček-des. Lachmann (st. č. 19). Z 20 startujících automobilů dojelo do pražského cíle 13 vozů. Opět bez trestných bodů s plným počtem 500 bodů dojel Müttermüller, Veřmiřovský a také Doleček. Manažerem továrního týmu Tatra byl ing. Miloslav Hron (1921-3, který pak přešel do Zbrojovky, kde byl až do roku 1935). Cenu Výboru AKRČs. byla přiřčena firmě Tatra za výkon jejich malých vozů Tatra 11 (4/12 HP), z nichž dva dojely do cíle soutěže za krajně nepříznivých podmínek bez trestných bodů.^[13] Trasa soutěže bylo shodná s loňským ročníkem, tj. 2400 km rozdělených do 6 etap vč. Podkarpatské Rusi. V soutěži o Státní mezinárodní putovní cenu obsadil tým Tatra 3. místo. Cena AKRČs pro řidiče-důstojníky připadla Ministerstvu Národní Obrany z automobilního oddělení, pp. kpt. Kučkovi (Praga), št. kpt. Dolečkovi (Tatra), kpt. Böhmovi (Walter) a nadp. Zieglerovi (Laurin & Klement).^[14] Známý redaktor Jaroslav Kalva nazval po skončení náročné soutěže nové dvouválcové vzduchem chlazené Tatry 11 Kodakem mezi automobily.^[15]

V závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště (VIII. Ročník, 20. dubna 1924) nasadila Kopřivnická vozovka 3 automobily Tatra 11 (4/12 HP). V cestovních automobilech do 1 100 cm³ zvítězil Veřmiřovský (st. č. 66) v rekordním čase této třídy 4:25,4 min (průměrná rychlost 75,9 km/h), když za sebou nechal Müttermüllera o 1,2 s (st. č. 65, 75,6 km/h) a Hanzelku 4:31 min (st. č. 64, 74 km/h). Tatra v této kategorii obsadila kompletně stupně vítězů. V klasifikaci cestovních vozů podle formule výkonnosti obsadili Veřmiřovský s Müttermüllerem 9. a 10. místo, Hanzelka byl na 12. místě. V tomto hodnocení cestovních automobilů zvítězil Rudolf Caracciola na Mercedesu před Čeňkem Junkem na Bugatti.^[16]

V červenci (7.–12. července) 1924 se Veřmiřovský, Müttermüller a Hanzelka zúčastnili v Polsku s vozy Tatra 11 závodu spolehlivosti dlouhém 2000 km. V kategorii malých vozů získali při této Jízdě spolehlivosti polského automobilového klubu I. týmovou cenu.^[17]

R. Müttermüller úspěšně startoval na závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště, když obsadil 2. místo v kategorii sportovních automobilů do 1,1 l (st. č. 69). Jeho vůz byl již osazen brzdami i na předních kolech.^[18] V této třídě zvítězil A. Dietz na Salmsonu. Úspěch značky Tatra dovršili v cestovních automobilech Veřmiřovský (vítěz třídy do 1,1 l) a Pleskot (vítěz třídy do 5,3 l). Celkovým vítězem se v rekordu trati stal Francouz Albert Divo na šestilitrovém voze Delage Sprint II.^[19]

V. ročník mezinárodního závodu do vrchu Ecce Homo se uskutečnil 20. září 1925. Rychard Müttermüler startoval na Tatře 11 v kategorii cestovních vozů, kde dosáhl času 7:44,7 min a obsadil v cestovních automobilech celkově 8. místo. Zvítězil však v třídě do 1,1 l a porazil svého budoucího kolegu Bedřicha Soffera na Sénéchalu.^[20]

Československá Zbrojovka Brno začala pod označením Z vyrábět v roce 1926 automobily (konstrukce ing. František Mackerle)^[21] a pro podporu prodeje zřídila v roce 1927 tovární tým, kterému poskytla první vyráběný automobil řady Z 18 (4/18 HP), sportovní verzi automobilu označenou jako Z 18 Sport. Povedená Z 18 se stala základem ke stavbám různých soutěžních a závodních variant. V zimní soutěži W.M.H.V. z Vídně do Burgerlandu dobyla brněnská Zbrojovka se svými vozy Z 18 „teamové“ ceny. Řidiči R. Müttermüller, B. Soffer a K. Stohanzl v prvním veřejném startu těchto vozů dojeli bez trestných bodů.^[22]

Ke IV. ročníku závodu Brno—Soběšice (3,5 km, převýšení 160 m, max. stoupání 7,5%), který se konal 5. června 1927 za pořadatelství Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS), byl přihlášen i R. Müttermüller.^[23] Ve vlastním závodě startoval v nově utvořeném továrním týmu Čs. Zbrojovky Brno. Ve třídě sportovních vozů do 1,1 l zvítězil Bedřich Soffer v čase 3:16,6 min na Z 18 Sport, čímž vytvořil rekord třídy, před Rychardem Müttermüllerem o 0,3 vt. na stejném voze. První ostré nasazení na Soběšickém kopci přineslo novému týmu i vozu první „double“.^[24]

Na 2. ročníku Pradědského okruhu (19. června) již startoval tovární tým Zbrojovky Brno se třemi vozy. Vavřín v kategorii do 1,1 l, která se jela na 10 kol (224 km), pro brněnskou Zbrojovku získal Rychard Müttermüller v čase 3:06:15,7 h. Úspěch Zetky byl dokonán i třetím místem mjr. ve výslužbě, Karla Stohanzla (závodící od toho data pod pseudonymem „Flieger“, které si zvolil jako bývalý vojenský pilot v rakousko-uherské armádě) a šestým místem Bedřicha Soffera, který zajel nejrychlejší kolo třídy za 18:10,9 min. Všichni zbrojováci jeli na typu Z 18. Soffer dojel na 6. místě, přestože ve 3. kole vrazil do Kášova vozu Imperia, který po smyku zůstal stát napříč silnice. Oprava stála Soffera 3 kola, o které mu ostatní ujeli. Závod dokončil o více než 65 minut za vítězem.^[25] V případě Sofferova vozu se mělo jednat o první použití prototypového, šestiválcového motoru, který se mu stal později osudným.^[3] Jednalo se o dvoudobý přeplňovaný šestiválec s protiběžnými písty označený jako Z 2 a byl vestavěn do sportovně-závodního speciálu označeném jako Z 6V.^[21]

Na VII. ročníku mezinárodního závodu do vrchu Schöber (Stožec, Schöberbergrennen) u Rumburka v kategorii sportovních vozů do 1,1 l byl Müttermüller první za 3:06,4 min, druhý byl Soffer (3:12,9 min). V kategorii závodních vozů do 1,1 l byl nasazen „Flieger“ (Stohanzl) a obsadil první místo v čase 3:08,4 min. Závod uspořádal Severočeský svaz motoristů (Nordböhmischer Kraftfahrerbund) na trati dlouhé 4 km s maximálním stoupáním až 12%.^[26]

Na konec sezóny 1927 startoval Müttermüller 18. září 1927 na VII. mezinárodním závodu do vrchu Ecce Homo, kde se strojem Z v čase 7:20,9 min vyhrál kategorii do 1,1 l a v této třídě vytvořil nový traťový rekord. Komentář v odborném měsíčníku Auto k tomu uvedl: „Dalšího, a krásného úspěchu a důkazů svých předností dosáhl sportovní vůz brněnské Zbrojovky, překonav dosavadní Amilcarův rekord kategorie pod jistou rukou sympatického Müttermüllera.“^[27] Ve sportovních vozech dojel na 2. místě, v automobilech jako 7. a v celkovém hodnocení společně motocykly na 25. místě.^[28]

Soutěžní sezóna byla zahájena již v únoru účastí továrního týmu Zbrojovky na mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti. Ve velké a silné konkurenci, složené z vozů známých osvědčených značek, dobyl tříčlenný tým »Zetek« („Flieger“, Müttermüller a Soffer) vítězství opravdu senzačního, neboť dojel s matematickou jistotou bez jediného trestného bodu. Získal cenu pro tým a tři medaile pro jednotlivce, jakož i pohár za nejpravidelnější a nejhospodárnější jízdu. Tento úspěch se stal nejlepším vysvědčením pro kvalitu sériových vozů »Z«.^[26]

5. ročník klubového závodu ČAMS do vrchu Brno-Soběšice (13. května) měl jistou „senzaci“, a to startem nových závodních vozů Z brněnské Zbrojovky, která vyslala do závodu jeden vůz Z 6V se šestiválcovým, dvoudobým motorem (Z 2) o zdvihovém objemu 1085 cm³ se dvěma kompresory (Bedřich Soffer) a také znamenitý dvoutaktní dvouválec s kompresorem (Müttermüller a „Flieger“).^[26] Ačkoliv tyto vozy ještě ne zcela vyšly ze stadia pokusů a byly vyslány do závodu možno říci také experimentálně, přece hned na poprvé dokázaly v rukou výborných řidičů zvítězit. V kategorii závodních vozů do 1,1 l Bedřich Soffer bezkonkurenčně ve své kategorii zvítězil a dokonce ustanovil pro tuto třídu nový rekord trati v čase 2:53,6 min. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. „Flieger“ (1.) s Müttermüllerem (2.) obsadili prvá dvě místa v závodě sportovních vozů do 1,1 l. Úspěch Zbrojovky byl dokonán prvními 3 místy v cestovních vozech do 1000 cm³, kde jezdci za Zetkách obsadili stupně vítězů v pořadí Karel Divíšek, J. Najman a ing. Václavíková-Zichová.^[29]

Podobný úspěch jako v zimním Rakousku zaznamenal tovární tým Zbrojovky při československé „Hvězdicové jízdě spolehlivosti“, kterou uspořádal Východočeský Autoklub v Hradci Králové 24. června 1928. Tým sériových Zetek Z 18 obsadil 1. místo ve složení ing. Voženílek a Rychard Müttermüller. Na Růžicové jízdě východočeské na 500 km zvítězil tříčlenný týmu Čs. Zbrojovky, za což jezdci obdrželi zlaté plakety a společně krásnou cenu pro team.^[26]

Počátkem září 1928 tragicky havaroval a při nehodě zahynul jeho kolega ze závodního týmu Zbrojovky, Bedřich Soffer. V důsledku této nehody opustil závodní tým Zetek a dalších sportovních podniků se zúčastňoval již zřídka, spíše jako soutěžní jezdec na cestovních automobilech a až od roku 1930 přednostně v méně nebezpečných jízdách a soutěžích spolehlivosti.

Dvoudenní soutěž Jízda spolehlivosti Moravou se uskutečnila o velikonočních svátcích 20.–21. dubna 1930. Jízda uspořádaná autoklubem ČAMS měřila přes 800 km. I. etapa vedla z Brna, Vyškov, Prostějov, Kroměříž a Přerov do Olomouce. Soutěž pak pokračovala přes Opavu, Moravskou Ostravu, Příbor, Frenštát p. R. a Rožnov p. R. do Luhačovic, kde byl cíl etapy. Druhý den se pokračovalo II. etapou přes Uherský Brod, Uh. Ostroh, Kyjov, Hodonín, Břeclav, Mikulov, Znojmo, Jihlavu, Žďár a Nové Město do Brna. Přihlásilo 91 posádek, z nichž odstartovalo 75, z toho 21 motocyklů, 7 sidecarů a 47 automobilů. Do cíle dojelo 64 vozidel (19 motocyklů, 5 sidecarů a 40 automobilů). Bez trestných bodů v kategorii automobilů dojelo nejvíce aut Čs. Zbrojovky Brno. Na nových strojích Z 9 startoval tovární tým ve složení R. Müttermüller, Antonín Kahle a ing. Antonín Voženílek, zatímco „ženský“ tovární tým absolvoval soutěž na osvědčených Z 18 ve složení ing. Václavíková-Zichová, Anni Chorinská a Ella Pavláková.^[30]

Na jaře 1930 Zbrojovka přihlásila faeton Z 9 k jízdě 10 000 km Evropou, vypsané německým autoklubem AvD. Jízda se však pro malý počet přihlášených neuskutečnila (soutěž se startem a cílem v Berlíně se nakonec jela na přelomu května a června 1931). Tovární jezdci A. Kahle a R. Müttermüller přesto v létě 1930 absolvovali s faetonem Z 9 se zaplombovanou kapotou původně plánovanou trasu křížem krážem evropským kontinentem.^[31]

Jihočeské soutěže spolehlivosti se 7. září 1930 zúčastnil i tříčlenný tým brněnské Zbrojovky. Na vozech Z 9 jeli Kahle a Müttermüller, na starším Z 18 Marek. Bylo přihlášeno 107 jezdců, odstartovalo 90 a dokončilo 78. Soutěž v délce 450 km vedla čtyřmi okruhy a byla proponována na 10 hodin jízdy.NL 8.9.30, č. 36, s. 3 Zlatou plaketu jihočeského autoklubu z týmu Zbrojovky obdrželi na Z 9 Kahle i Müttermüller, na Z 18 Marek. V soutěži se představil mladý ostravský jezdec Kamil Kadlčák na Zetce, jezdil i na Tatře (1930-1). Následoval tak „cestu“ Müttermüllera a stal se již v roce 1931 novým továrním jezdcem Zbrojovky.^[32] Filmová společnost Terra-Film Brno natočila o této soutěži dokumentární film V autu křížem krážem Jižními Čechami. Byly v něm vyzdviženy nejenom krásy Jižních Čech ale i výkony řidičů Müttermüllera, Kadlčáka, Kahleho na automobilech Z 18 a Z 9. Film je uložen v Národním filmovém archívu v Praze.^[33]

Rekordní účast 110 přihlášených měla Soutěž autoklubu Tábor III. automotocyklová soutěž "Krajem Žižkovým", která se jela 10. května 1931. Trasa 316 km dlouhá vedla z Tábora přes Bechyni, Milevsko, Sedlčany, Benešov, Pelhřimov, Počátky a Soběslav do Tábora. Za tým brněnské Čs. Zbrojovky startovali R. Müttermüller, K. Kadlčák a A. Kahle, mimo tým jako „volní“ jezdci soutěž absolvovali na Zetkách další 3 piloti. Všichni startovali v třídě do 1200 cm³ s automobily Z 9. Zlaté medaile získalo 70 soutěžících, kteří dojeli bez trestných bodů, čestné ceny získalo 7 soutěžících týmů.^[34] Bez trestných bodů a zlacené plakety získali všichni členové továrního týmy Müttermüller, Kadlčák a Kahle a také „volní“ jezdci MUDr. A. Vyskočil, J. Prokop a A. Schiller. V této kubatuře bylo uděleno 10 zlatých, z nichž 6 získali jezdci na Zetkách. Tovární tým Zetky získal i Cenu teamovou.^[35]

To byla zřejmě jeho poslední účast v soutěžní jízdě. V roce 1931 mu bylo již 43 let. K jeho rozhodnutí jistě přispělo i ukončení výroby modelu Z 9 v létě 1932. Automobilová výroba v brněnské Zbrojovce měla tehdy na kahánku.^[31] Nastoupil do Pragovky a byl vedoucím jejího servisu v Ostravě.^[1]

• KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy, Praha 1986, NADAS, s. 312, S.118-124
• POPELKA, Jan. CINCIBUCH, Petr. S písmenem Z na chladiči. Praha 1999, Unium, s. 160, ISBN 80-902542-2-5
• ŘEPA, Karel: Závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště, Praha 2008, GT Club – Karel Řepa, s. 240, ISBN 978-80-902516-2-5
• MIROSLAV, Gomola. Ecce homo Šternberk: stoletá historie 1905-2005. Brno 2005, AGM CZ, s. 286, ISBN 8085991349
• TUČEK, Jan: Auta První republiky, Praha 2017, Grada Publishing, s. 356, S. 25-28, 89-93, 187-190. ISBN 978-80-271-0466-6
• ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie automobilů, Brno/Praha 2018, CPres v Albatros Media, s. 272, S. 168-179, 202-206, ISBN 978-80-264-1852-8
• NĚMEC, Jan: Motoristé na Šébru a pod Šébrem, Brno 2019, Technické muzeum, s. 190, ISBN 978-80-87896-74-7

• Tatra
• Zbrojovka Brno
• Závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
• Závod do vrchu Ecce Homo
• Pradědský okruh

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rychard Müttermüller na Wikimedia Commons
• Rychard Müttermüller v Encyklopedii dějin města Brna
• Tatraportal na tatraportal.sk
• (1929) Z 6V na eurooldtimers.com
• Z 18 na motomuseum-hostalek.cz
• Automobil Z 18 – První Zetka na automobilrevue.cz
• Auto Z klub, modely Z na z-klub.cz