Ryszard Legutko
Ryszard Legutko | |
---|---|
Ministr národního školství | |
Ve funkci: 13. srpna 2007 – 16. listopadu 2007 | |
Předchůdce | Roman Giertych |
Nástupce | Katarzyna Hall |
Stranická příslušnost | |
Členství | Právo a spravedlnost |
Narození | 24. prosince 1949 Kraków |
Alma mater | Jagellonská univerzita |
Profese | politik, filozof, spisovatel, akademik a překladatel |
Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Nagroda Literacka im. Józefa Mackiewicza Fellow of Collegium Invisibile |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Ryszard Legutko |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ryszard Antoni Legutko (* 24. prosince 1949 v Krakově) je polský filozof a politik, profesor humanitních věd, publicista, autor knih se sociálně-politickou tematikou, překladatel, znalec a komentátor filosofického díla Platónova.
V letech 2005 až 2007 zastával funkci senátora a místopředsedy-mluvčího Senátu v jeho VI. funkčním období, v roce 2007 byl krátce ministrem národního vzdělávání, v letech 2007-2009 byl státním sekretářem Úřadu prezidenta Polské republiky, od roku 2009 je poslancem evropského parlamentu.
Životopis
Vědecká a společenská činnost
Roku 1973 absolvoval studia anglické filologie a následně i v roce 1976 filozofie na Jagelonské univerzitě. V roce 1991 získal postgraduální titul doktora věd (název disertační práce: Kritika demokracie v politické filozofii Platónově), v roce 1998 získal titul profesora humanitních věd. V roce 2003 nastoupil do úřadu řádného profesora.
Vyučuje a působí na Jagelonské univerzitě. Specializuje se na politickou filozofii a sociologii, antickou filozofii a dějiny filozofie. Zastává post člena Collegium Invisible.
V osmdesátých letech v Krakově redigoval podzemní časopis "Arka". Až do října 2005 působil jako prezident Společnosti vzdělávací a vědecké při Centru politického myšlení, jehož byl v roce 1992 spoluzakladatelem. Publikoval mj. "Rzeczpospolitě", "Życie", "Wprost", "Nowe Państwo", "Naszem dzienniku" a v anglickém "Critical Review".
Politická činnost
V parlamentních volbách v roce 2005 za Právo a spravedlnost získal v krakovském okresu mandát senátora VI. volebního období. Stál v čele rusko-izraelské parlamentní skupiny, byl členem Komise pro lidská práva a vládu práva. Do 4. listopadu 2007 vykonával také funkci vicemaršálka Senátu.
Od 13. srpna 2007 do 16. listopadu 2007 zastával funkci ministra národního školství ve vládě Jaroslava Kaczyńského.
V parlamentních volbách v roce 2007 kandidoval opět (tentokrát neúspěšně) do Senátu. Od 4. prosince roku 2007 až do 16. dubna 2009 byl sekretářem kanceláře v Kanceláři Prezidenta Lecha Kaczyńského.
Ve volbách do Evropského Parlamentu v roce 2009 ucházel z prvního místa v dolnoslezsko-opolské části Práva a spravedlnosti, s tím, že dosáhl mandátu europoslance. V evropském parlamentu vstoupil do frakční skupiny Evropských Konzervativců a Reformistů. Byl vedoucím delegace "PiS", a je také členem výboru pro zahraniční záležitosti.
V roce 2012 okresní soud v Krakově v civilním procesu přiznal, že Ryszard Legutko narušil dobrou pověst dvou studentů jedné z wroclawských vysokých škol, kteří uspořádali debatu o existenci křížů ve třídách, s tím, že je označil za „rozvolněné usmrkance“, s tím, že mu uložil omluvu prostřednictvím tisku a k zaplacení částky ve výši 5 tisíc zlotých na společenské účely. Zpráva soudu byla podložena programem precenčních práv zakotvených v Helsinské fundaci práv člověka z roku 1989.
Kandidoval jako zástupce Pis ve volbách do Evropského Parlamentu v roce 2014, kdy obhájil svůj mandát do 8. volebního období a mandát se mu podařilo obhájit i o pět let později v roce 2019.[1] V červnu téhož roku se stal spolupředsedou frakce Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.[2]
České postoje k Legutkovi
Roku 2017 reagoval na jeho knihu The Demon in the Democracy ředitel Občanského institutu Roman Joch, který označil toto dílo za "nejradikálnější kritiku liberální demokracie od žijícího autora". S Legutkem je Joch spřízněn tím, že oba jsou pokládáni za "konzervativní liberály" (tj. konzervativní v otázkách etiky a liberální v politice a ekonomice). Na druhou stranu však nepřijímá jeho teze o liberalismu jako pomyslné zkáze moderní civilizace, protože je na jím uváděných příkladech jasně vidět, že příliš zaměňuje klasickou liberální demokracii s její současnou podobou, která je navíc odštěpkem levicových myšlenek a přerůstá v ideologické pokrokářství, které chce "kontrolovat soukromí státní mocí a na základě ideologie a utopického projektu transformovat společenské instituce".[3]
Odkazy
- Kříž Velký Řád Za Zásluhy – 2008, Portugalsko
Výběr z díla
Překlad a komentáře na Platonovy dialogy
- Faidón (1995)
- Euthyfron (1998)
- Obrana Sokrata (2003)
Knižní publikace
- Bez hněvu a zaujatosti (1989; Cena PEN Klubu)
- Platónova kritika demokracie (1990)
- Nemám rád toleranci: náčrtky a eseje (1993)
- Spory o kapitalismus (1994)
- Etika absolutní a otevřené společnosti (1994; Národní cena Andrzeje Kyjovského)
- Nepřesný "Prometheus" (1995) – sbírka fejetonů
- A kdo tu je 'ciemniakiem' (1996) – sbírka fejetonů
- Tolerance. Rozprava o drsné společnosti, přirozeném právu, lásce a svědomí (1997; Cena Ministra Národního Vzdělávání)
- Časy velké imitace (1998) – sbírka fejetónů
- Škodliví démoni (1999) – sbírka fejetónů
- O časech rafinovaných a jasných pravdách (1999) – sbírka esejů
- Society as a Department Store: Critical Reflections on the Liberal State (2002)
- Ráj obnoven (2005) – sbírka esejů
- Umíráček pro šaška (2006) – sbírka esejů
- Traktát o svobodě (2007)
- Esej o polské duši (2008, 2012)
- Ošklivost demokracie a jiné eseje (Ošklivost demokracie a jiné eseje, 2009)
- Triumf obyčejného člověka (2012; vydání jazyk. např.: The Demon in pro democracy: Totalitarian Temptations in Free Societies, 2016)
- Antykaczyzm (2013)
- Sokrates (2013; Literární cena Jozefa Mackijeviče)
- Polsko, Poláci a suverenita (2014)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ryszard Legutko na polské Wikipedii.
- ↑ Wybory do Parlamentu Europejskiego 2019. wybory.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Ważne stanowisko w grupie EKR dla prof. Legutki. fakty.interia.pl [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ JOCH, Roman. Západ těhotný kontrarevolucí. Občanský institut. 10.1.2017. Dostupné online. Archivováno 21. 2. 2017 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ryszard Legutko na Wikimedia Commons
- Osoba Ryszard Legutko ve Wikicitátech
- Richard Legutko – soukromá stránka. [přístup 12. září, 2010].
- Profil na stránkách evropského parlamentu. [přístup 12. prosince 2011].
- Bio na webových stránkách Senátu (VI. funkční období). [datum přístupu 12. září 2010].
- Ryszard Legutko na portálu Ludzie nauki.
Média použitá na této stránce
Signature of Ryszard Legutko
(c) The Chancellery of the Senate of the Republic of Poland , CC BY-SA 3.0 pl
Ryszard Legutko during joint parliamentary assembly of deputies and senators commemorating the Constitution of May 3, 1791, in the Polish Senate
Autor: Neznámý , Licence: GFDL 1.2
Lech Kaczyński, Prezydent RP oraz Ryszard Legutko, Minister Edukacji Narodowej
Autor: European Parliament from EU, Licence: CC BY 2.0
European Commission President Ursula von der Leyen came to the European Parliament in Brussels to deliver her first State of the European Union address. In it she looked back at what the Commission had done over the past year and unveiled a slew of new EU initiatives, which she then discussed with MEPs during the subsequent debate.
Read our complete summary on the event here: <a href="https://www.europarl.europa.eu/news/en/headlines/priorities/state-of-the-eu-2020" rel="noreferrer nofollow">www.europarl.europa.eu/news/en/headlines/priorities/state...</a>