Rytíř Smil

Rytíř Smil je eroticko-skatologická epopej (epická báseň), která nebyla nikdy uvedena v dětských čítankách,^[2] její autorství je připisováno Jaroslavu Vrchlickému navzdory skutečnosti, že básníkovo autorství není potvrzeno (originální rukopisy ani žádné další poznatky prokazující autorství neexistují) a která byla poprvé zveřejněna až dlouho po Vrchlického smrti.^[3] Jen těžko lze najít v tomto 144 slok dlouhém díle část, která by mohla být zveřejněna, aniž by došlo k pohoršení, ale přesto jeden takový dvojverš existuje: „Na svém hradě rytíř statný / jménem Smil žil přeudatný, / jenž však jednu vadu měl, / že o lásce nevěděl.“^[1]

Rytíř Smil poprvé vyšel roku 1925^[4] a na titulní straně bylo uvedeno, že dílo složil fakticky Jaroslav Vrchlický.^[1] V básníkově pozůstalosti se ale tento rukopis nenašel.^[1] To může být způsobeno například tím, že tato „hanbatá“ („košilatá“) ^{[p 1]} epická báseň dokonce vznikla jako produkt sázky uzavřené v kněžském semináři (viz dále).^[1]

Po maturitě v Klatovech (1872) vstoupil devatenáctiletý Jaroslav Vrchlický na podzim roku 1872 do pražského Arcibiskupského semináře.^[1] Bylo to dáno jednak rodinnou tradicí (kněžské povolání vykonávali Vrchlického tři strýcové), jednak i vzpomínkami na chlapecká léta strávená u jednoho z nich (Antonína Koláře) na faře v Ovčárech u Kolína, a v neposlední řadě i vidinou finančního zabezpečení během služby na faře a možnosti věnovat se současně i vlastní literární tvorbě.^[1] Počáteční dobrý dojem z přijetí jeho osoby v semináři byl ale již v únoru 1873 vystřídán Vrchlického znechucením (mizerná kuchyně v refektáři, ledová zima v nevytápěných ložnicích, ustavičný dozor nad každým krokem kleriků, donášení či špiclování ze strany některých kolegů a v neposlední řadě nedostatek času na literární tvorbu). Po jednom semestru kněžský seminář Vrchlický opustil, pokud z něho nebyl přímo vyloučen.^[1] Příčinou jeho odchodu byla nejspíše Vrchlickým vyhraná sázka o „nejsprostší českou báseň“, když se takto vsadil s jedním ze svých církevních učitelů.^[1] Po opuštění semináře zahájil Jaroslav Vrchlický studium na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (studoval zde dějepis, filozofii a románskou filologii).^[1]

Dílo samo se těšilo značné oblibě (tradovalo se jak v ústním i rukopisném podání ve vícero verzích), již za první republiky byl Rytíř Smil vydáván opakovaně.^[1] Po Sametové revoluci byl Rytíř Smil vydán rovněž vícekrát, známé je vydání z roku 1993 doplněné ilustracemi Káji Saudka.^[5][1]

Předobrazem hlavního hrdiny básně Rytíř Smil byl nejspíše moravský šlechtic Smil Bítovský z Lichtenburka.^[6][1] Kromě toho, že byl (dle legendy) oblíbencem Karla IV., byl znám i svým hříšným a hýřivým stylem života.^[1] Jednoho dne pozval na svůj hrad Cornštejn urozené pány z okolí jakož i cisterciáckého mnicha z kláštera v Sedlci u Kutné Hory – jaroměřického faráře Vojslava.^[1] Farář Vojslav z Jaroměřic se v panské společnosti choval velmi sebevědomě a drze, posílen vínem stával se hubatým a prostořekým, byl sice výmluvný a vtipný, ale svým vtipem mířil stále častěji na hradního pána a hostitele.^[1] Jak přibývala hladina alkoholu, rozepře mezi Vojslavem a Smilem se vyostřila a Smil nakonec nechal Vojslava zašít do koženého pytle a hodit do blízké řeky Dyje.^[1] Následovala stížnost cisterciáků na vraždu až v Avignonu u papeže Klimenta VI., který nejen na Smila z Bítova, ale na celou rodinu Bítovských z Lichtenburka uvalil klatbu.^[1] Na zásah císaře Karla IV. byla klatba papežem zrušena, ale Smil z Bítova krátce nato v roce 1347 zemřel.^[1]

Několik faktů a indicií ukazuje na to, že autorem básně Rytíř Smil byl právě Jaroslav Vrchlický:

• Již ve svém gymnazijním věku se pokoušel napsat rytířské drama;^[1]
• rád provokoval erotickou poezií (kupříkladu Elišku Krásnohorskou některé Vrchlického verše přímo urážely)^[1] a
• Rytíř Smil svojí formou odpovídá ostatní Vrchlického básnické tvorbě (tvořil totiž s neobyčejnou lehkostí a „se snadností téměř zázračnou“).^[1]

• Frída, Bedřich. Mladá léta Jaroslava Vrchlického v zrcadle dopisů, jež psal svému strýci a bratrovi. V Praze: nákladem Společnosti, 1931. 129 stran. Publikací Společnosti Jaroslava Vrchlického; číslo 12.
• Vrchlický, Jaroslav, Kopáč, Radim, ed. a Schwarz, Josef, ed. Vrchlický erotický. Vydání 1. Praha: Paseka, 2011. 301 stran ISBN 978-80-7432-064-4.

• Jaroslav Vrchlický

• Dílo Rytíř Smil ve Wikizdrojích