Sándor Szurmay
Sándor baron Szurmay | |
---|---|
Uherský ministr zeměbrany | |
Ve funkci: 19. února 1917 – 31. října 1918 | |
Předchůdce | Samuel Hazai |
Nástupce | Béla Linder |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1915), polní podmaršálek (1914), generálmajor (1910) |
Narození | 19. prosince 1860 Bocșa |
Úmrtí | 26. února 1945 (ve věku 84 let) Budapešť |
Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
Titul | baron (1917) |
Alma mater | Vojenská akademie Ludoviceum |
Profese | politik a důstojník |
Commons | Sándor Szurmay |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sándor svobodný pán Szurmay de Uzsok (německy Alexander Freiherr Szurmy von Uzsok, maďarsky uzsoki báró Szuramy Sándor) (19. prosince 1860 Bocșa – 26. února 1945 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil u uherské zeměbrany a vystřídal řadu posádek. Za první světové války se vyznamenal na východní frontě a v roce 1917 získal prestižní Řád Marie Terezie. Na konci první světové války zastával funkci ministra zeměbrany ve vládě Uherského království (1917–1918). V roce 1917 byl povýšen na generála pěchoty a získal šlechtický titul barona.[1][2] Ve veřejném životě byl aktivní i po rozpadu monarchie a nakonec v Maďarsku obdržel čestnou hodnost generálplukovníka (1941).
Životopis
Pocházel ze starobylé rodiny povýšené v 18. století do šlechtického stavu, narodil se v Banátu jako mladší syn Mihályho Szurmaye (1825–1895).[3] Studoval v Szegedu a původně pracoval u rakouských státních drah, později se ale rozhodl pro vojenskou dráhu a v roce 1882 vstoupil k uherské zeměbraně. Poté studoval na vojenské akademii v Budapešti a jako poručík se stal řádným důstojníkem uherské zeměbrany v Prešpurku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1887–1889), kterou absolvoval v hodnosti nadporučíka a byl zařazen ke štábu 4. armádního sboru v Budapešti. Později sloužil mimo jiné ve Vídni a zastával také nižší funkce na uherském ministerstvu zeměbrany. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1895, major 1898, podplukovník 1901). V roce 1905 byl povýšen na plukovníka, krátce velel pluku zeměbrany v Kaniži a v roce 1907 stal se druhým sekčním šéfem na uherském ministerstvu zeměbrany.[4]
První světová válka
V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a nadále působil na uherském ministerstvu zeměbrany, tentokrát již jako první sekční šéf.[5] K datu 1. května 1914 byl povýšen na polního podmaršála a na ministerstvu zeměbrany poté zastával funkci státního tajemníka. V listopadu 1914 byl povolán na východní frontu a jako velitel 38. divize zeměbrany se zapojil do bojů v Haliči.[6] Brzy dostal pod své velení i dvě další divize a zformoval armádní sbor, který nesl jeho jméno (Szurmay Armee Korps).[7][8][9] V roce 1915 se prosadil při obraně Užockého průsmyku, v následujícím roce se zúčastnil bojů během Brusilovovy ofenzívy, kdy musel nakonec ustoupit a jeho jednotky utrpěly značné ztráty.
V únoru 1917 byl z fronty odvolán a jmenován uherským ministrem zeměbrany, jemu podřízené jednotky dostaly nové velení (generál Karl Lukas) a byly nadále označovány jako 24. armádní sbor.[10] Jako ministr zeměbrany usiloval především o rozdělení c. k. armády na rakouskou a maďarskou část, rozhodnutí bylo ale odloženo do konce války. V srpnu 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[11] a ve funkci ministra setrval až do rozpadu monarchie v říjnu 1918. V únoru 1919 byl na příkaz premiéra Károlyiho zatčen a uvězněn kvůli podezření z kontrarevoluce. Po propuštění ještě krátce působil jako styčný důstojník u francouzské vojenské mise v Maďarsku, v armádě byl formálně penzionován v roce 1821.[12] V roce 1927 byl jmenován členem Horní sněmovny Maďarského království a nakonec ještě za druhé světové války obdržel čestnou hodnost generálplukovníka.
Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel, byl autorem řady odborných prací z vojenské teorie, později se věnoval i jiným oborům (například zoologie). Mluvil především maďarsky a německy, ovládal také slovenštinu a na konverzační úrovni se domluvil rumunsky a francouzsky.
Jeho manželkou byla Ernestina Szenonerová (1872–1943), měli spolu dvě dcery.
Tituly a ocenění
Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění,[13] nejvýznamnějším z nich byl rytířský kříž Řádu Marie Terezie, který byl nejvyšším vojenským vyznamenáním v Rakousku od 18. století a za první světové války byl udělován již jen zřídka.[14] Jako ministr zeměbrany se stal automaticky členem Sněmovny magnátů, členství v Horní sněmovně Maďarského království mu bylo později potvrzeno v roce 1927. V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem de Uzsok odkazujícím na jeho zásluhy v Užockém průsmyku během první světové války.[15] Z titulu člena uherské vlády obdržel v roce 1917 také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[16]
Řády a vyznamenání
- Řád železné koruny III. třídy (1903)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- komtur Řádu Františka Josefa (1909)
- komandér Leopoldova řádu (1914)
- Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1915)
- Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
- rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (1917)
- Železný kříž I. a II. stupně (1915, Německo)
- Řád Medžidie I. třídy (1918, Osmanská říše)
Odkazy
Reference
- ↑ Sándor Szurmay in: Magyar Életraji Lexikón dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 597–598
- ↑ Rodina Mihályho Szurmaye na webu geni.com dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 211 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 134 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro hungarian army dostupné online
- ↑ Szurmayův armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Organizační struktura rakousko-uherské armády na východní frontě na webu velka valka dostupné online
- ↑ 24. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Sándora Szurmaye in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 183 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Sándora Szurmaye in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; ISBN 3-901215-01-8 s. 17 dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 86
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 102 ISSN 0036-5246
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sándor Szurmay na Wikimedia Commons
Literatura
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 301–302 (heslo Sándor Szurmay) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Commendatore dell'Ordine Imperiale di Leopoldo
Autor: LuigiXIV, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Commendatore dell'Ordine Imperiale di Francesco Giuseppe (Austria)
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Stuha řádu železné koruny
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere dell'Ordine Militare di Maria Teresa (Austria imperiale)
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Baron Sándor Szurmay de Uzsok (1860–1945), General of Infantry in Austro-Hungarian Army
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Ottoman Empire's Order of the Medjidie
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Krzyż Jubileuszowy 1908 (Austro-Węgry)
Autor: Arturolorioli, Licence: CC0
Odznaka Honorowa Czerwonego Krzyża (Austria)
Baron Alexander Szurmay de Uzsok hung. infantery general in WW1, Hungarian Minister of Defence 1917-1918
Ribbon bar: War Ribbon (Kriegsbande) for Austro-Hungarian decorations (inter alia: Militär-Verdienstkreuz; Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis); Franz-Joseph-Orden; Tapferkeitsmedaille).
180th investiture in the history of the Military Order of Maria Theresa on 17 August 1917 at Schloss Wartholz. Left to right: General of the Infantry Ignaz Trollmann — General of the Infantry Sándor Szurmay — Colonel General Viktor Dankl — Field Marshal Hermann Kövess von Kövessháza (shaking hands with Arz von Straußenburg) — Lieutenant Commander Emmerich Schonta von Seedank — General of the Infantry Artur Arz von Straußenburg — Minister of War & General of the Infantry Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten.
Ribbon bar: Iron Cross 2nd Class (1813)-1914-1918 (Prussia) and Golden Military Merit Cross 1864-1918 (Prussia).